Podobně jako se nedávno provalila ve světovém fotbale příšerná korupce, nyní vypukl ruský dopingový skandál. Ruští sportovci do sebe házeli bobule lopatou a podle vyjádření antidopingového výboru se tak dělo s vědomím ruské vlády. Skandál jako hrom. Není lepší doping legalizovat?
Co se vlastně stalo? Vzhledem k minulosti naší země nic nového, překvapivého či šokujícího. Prasklo, že ruští atleti do sebe perou bobule stejně jako ti naši, když se československý sport řídil stejnými pravidly jako ten sovětský, dnes ruský. Světová antidopingová agentura ukončila vyšetřování ruského dopingu ve sportu a vydala o něm závěrečnou zprávu. Doporučuje v ní Mezinárodní atletické federaci vyřadit Rusko dočasně ze všech soutěží včetně olympijských her, neboť ruští sportovci masivně dopují. Zpráva otevírá k úvahám i možnost, zda ruský doping nebyl řízený státem.
Bylo by samozřejmě velmi snadné tuto novinku proměnit v jakési zrcadlo Ruska a na základě dopingové atmosféry prohlásit, že v Rusku je podvod všechno. To je sice z velké míry pravda a ruský skandál s dopingem nabyl takových rozměrů proto, že v Rusku neexistuje demokracie ani kvalitní mediální kontrola a země v podstatě funguje jako za cara. A protože car o všem věděl a v tichosti to toleroval, nabyl ruský doping systémového charakteru. To je ale asi to jediné, co jej zásadně odděluje od situaci v jiných zemích. Nemám nejmenší iluze o tom, jak trénují sportovci třeba v Číně, ale i v jiných ctižádostivých asijských zemí. V Evropě i Americe se sice po dopingu „jde“, ale každoročně nějaký skandál praskne také. Akorát že o něm jako v Rusku nerozhoduje vláda.
Doping v nějaké formě je totiž naprosto přirozený, pochopitelný, a nejde a nepůjde jej nikdy zcela odbourat. Vezměte si, prosím – právě Vy, náš typický čtenáři-nesportovče od počítače – kolik jste do sebe za den nalil kávy, čaje a energetických drinků, abyste zvýšil svoji psychickou a intelektuální výkonnost. Stejně samozřejmě - a dychtivě - sahají po čemkoliv, co jim pomůže zvýšit jejich tělesný výkon sportovci. Vrcholový sport je jedna z nejvíce na výkon zaměřených lidských činností, a tak je přirozené, že lidé této branže doping láká jako droga.
Opakované dopingové skandály evropských a amerických sportovců ukazují, že doping je stále přítomný i v našem civilizačním okruhu. A boj proti dopingu? Vynálezci nových podpůrných prostředků a postupů budou vždy technologickou vyspělostí o krůček před antidopingovými komisaři, takže doping nás neopustí nikdy.
Proto existuje jedno jednoduché, levné a přirozené řešení: Doping ve vrcholovém sportu od jisté výkonové úrovně sportovce prostě legalizovat. Vrcholový sport je především podívaná a divák nebude o nich ochuzen. Nebude narušen princip fair play. Všichni budou moct před závodem dopovat stejně.
A že se v průběhu pár let vrcholový sport změní na soutěž farmaceutických firem, kdo dokáže vykrmit nejsvalnatějšího a nejrychlejšího šampióna? To je sice pravda, ale dnes to není o mnoho jiné, jenom se to tají a dnešní sportovci zatím nemají na dresech loga výrobců hormonů, kteří jim jejich nadlidské fyzické výkony umožnili.
