Dehonestace prezidentského úřadu nebyla snad nikdy v historii (i když budeme počítat bývalé Československo) tak velká jako za Miloše Zemana. Dokazují to nejenom nejrůznější průzkumy, ale především reálný způsob jakým Zeman svůj úřad vykonává. Rozhodl se ignorovat nejenom velkou část veřejnosti, ale jak sám řekl, považuje i ústavní zvyklosti a pravidla „za idiotská“. Vyvstává tím otázka, zda země vůbec prezidenta potřebuje, zda to není jen přežitek.
Když se podíváme do Ústavy České republiky, konkrétně do článků č. 62 a 63, které pojednávají o pravomocech prezidenta, tak zjistíme, že bez Zemana (i někoho dalšího) bychom se obešli celkem komfortně. Vlastně vše, co nejvyšší představitel země dělá, by mohla pohodlně vykonávat vláda, Poslanecká sněmovna, Senát, některá ministerstva a zřejmě i další instituce.
V parlamentní demokracii a zejména v systému, který je u nás nastolený, by to nebyl problém.
Namátkou: Velvyslance by jmenovala na návrh šéfa diplomacie vláda (ten je i tak většinou vybírá, v Moskvě by pak neseděl někdo takový jako komunista Vladimír Remek), generály ministr obrany (i tak se k nim vyjadřuje), profesory ministr školství (dostává k tomu návrhy a má to celé svůj vlastní proces), členy Bankovní rady České národní banky by jmenovala vláda na návrh ministra financí (to by zvládl i pan Babiš). Zákony, které prezident vetuje (bylo jedno který), nakonec skoro vždy přehlasovala sněmovna. Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu může vybrat a posvětit Senát. Vrchní velitel ozbrojených sil? To už je úplně směšné, armádu přece řídí ministerstvo a Generální štáb. Státní vyznamenání by už dnes mohl podle Ústavy udělovat i jiný orgán. K milostem se vždy vyjadřuje ministerstvo spravedlnosti. Přijímat vedoucí zastupitelských misí může předseda sněmovny (pan Hamáček je jistě důstojnější). Případnou amnestii mohou připravit poslanci a poslankyně (alespoň by se o ní diskutovalo veřejně).
Ošetřit by se daly i ostatní věci. Rozhodující jsou přece vždy volby do Poslanecké sněmovny a následné dohody politických stran a hnutí. K tomu skutečně prezidenta nepotřebujeme (žádného a ani za Havla a Klause to nebylo jiné).
Život bez prezidenta si proto lze lehce představit. Země by ušetřila, další zámek (Lány) by se mohl otevřít turistům. Neměli bychom také ostudu v zahraničí, jak je tomu dnes.
A další výhody? Nepřijel by Putin. Nemuseli bychom poslouchat, že se máme učit od totalitní Číny a korunovační klenoty by se už nevyskytly v ohrožení znečištění…
