Tři čtvrtiny Čechů se domnívají, že je do korupce zapojena většina nebo téměř všichni veřejní činitelé. Pouze dvě procenta lidí věří, že korupce je ve veřejné správě spíše výjimkou. Za nejzkorumpovanější instituce považují občané politické strany a ministerstva. Vyplývá to z aktuálního průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění.
Předně je třeba říci, že výzkumy týkající se názorů odráží především názory. Ne fakta. Ohledně vnímání korupce jsme na tom na planetě dost zle, ale nechce se věřit, že by u nás byla větší korupce než jinde jen proto, že si to lidé myslí a uvádějí to v průzkumech. ČTK z průzkumu dále cituje: „O korupci ve veřejné správě jsou častěji přesvědčeni příznivci levice a lidé, kteří označují svou životní úroveň za špatnou. Korupci v jednotlivých institucích hodnotili dotázaní na školní stupnici 1 až 5, kde pětka znamená nejvyšší míru korupce. Politické strany skončily jasně nejhůře s průměrnou známkou 4,26. Ministerstva a centrální úřady jsou hodnoceny známkou 3,91 a stavební úřady získaly průměrné hodnocení 3,75. Na dalších místech jsou krajské úřady a také policie.“
Je to pozoruhodné. Mezi lidmi zřejmě převládá velký fatalismus. Politické strany přece volí lidé. Voliči mají navíc obrovskou moc změnit pořadí kandidátky preferenčními hlasy. Lidé možná ani netuší, že k úplnému překopání pořadí, které určily stranické sekretariáty, stačí pár procent hlasů. Český problém je v tom, že se Češi politiky štítí. Normální by bylo vstupovat do stran a tam křičet a diskutovat a volit a něco změnit. Jenže Čech sedí doma a stěžuje si na korupci. Kdo o korupci ví, může ji nahlásit. Pokud se někdo bojí následků, ať to udělá anonymně. Od národa, který si odvykl brát se za svá práva, se nedá moc čekat. Ale třeba nějaká šoková terapie pomůže. Jen by to bylo dobré bez ní.
