Každého člověka sledujícího dění na Krymu musí bít do očí naprostá pasivita Ozbrojených sil Ukrajiny (Zbrojni syly Ukrajiny), jež se nechávají bez jakékoli známky odporu obkličovat na vlastních základnách, zablokovat si válečné lodě – a to nebereme v potaz ruské zprávy o tisících přeběhlíků včetně čerstvě jmenovaného velitele námořnictva kontradmirála Denyse Berezovského. Otázka zní: Kam se poděla ukrajinská armáda?
Podle nepotvrzených informací se k Rusům přidala dokonce vlajková loď ukrajinského námořnictva – fregata Hetman Sahajdačnyj. Ukrajinská armáda má prý jen 6000 plně bojeschopných vojáků, což ministr obrany Ihor Teňuch označil za „bezútěšné“. Na stát o 45 miliónech obyvatel to je víc než bezútěšné a svědčí to o všestranném marasmu, do něhož se tato zbídačená země propadla.
Před rozpadem Sovětského svazu se totiž na území Ukrajiny nacházely obrovské síly: 43. raketová armáda, čtyři letecké, tři pravidelné a dvě tankové armády, 8. armáda protivzdušné obrany, jeden armádní sbor a základna Černomořského loďstva. Úhrnem zde sovětské ozbrojené síly čítaly 780 000 vojáků, 6500 tanků, 7000 bojových obrněných vozidel, 350 lodí, 1272 strategických jaderných hlavic a 2500 taktických jaderných střel. V roce 1994 se Ukrajina na základě Budapešťského memoranda držení jaderných zbraní vzdala výměnou za záruky hranic. K čemu tyto garance jsou, je nyní očividné.
Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE), jež vstoupila v platnost 17. července 1992, sice tyto stavy výrazně zredukovala, nicméně ponechávala Ukrajině coby nástupnickému státu bývalého SSSR značné síly. Navíc Ukrajina po rozpadu SSSR získala asi 30 % jeho vojenského průmyslu, jenž tu představoval převládající odvětví, jelikož tvořil až 60 % objemu tamějšího průmyslu a zaměstnával 40 % lidí. Před nynějšími událostmi sloužilo v pozemních silách 73 300 vojáků, v letectvu 46 000 a v námořnictvu 15 000. K nim je třeba připočítat 33 300 vojáků ministerstva vnitra, 50 000 pohraniční stráže a 10 218 příslušníků civilní obrany. Na papíře vypadaly stejně impozantně počty bojové techniky, zastoupené 2281 zastaralými tanky T-64 (z nich ovšem jen 700 v provozu) a 1302 tanky T-72 v rezervě. Tankisté disponovali i 271 moderními T-80UD a deseti nejmodernějšími T-84 Oplot. Mechanizované jednotky měly 1008 BVP-1, 1434 BVP-2 a 1026 kolových bojových vozidel pěchoty BTR-70. Ze 42 kvalitních stíhacích letounů Su-27 bylo ovšem jen 16 provozuschopných. Jádro letectva tvořilo 80 stíhacích MiGů-29, přičemž dalších sto se nalézalo ve skladech. Ze 120 taktických bombardérů Su-24 mohlo vzlétnout jen 36, ze 46 bitevníků Su-25 stejný počet. Námořnictvo mělo 17 bojových a 26 podpůrných plavidel. Od letoška Ukrajina plánovala plnou profesionalizaci ozbrojených sil.
Ty se sice nevyrovnají ruským, nicméně při řádné údržbě bojové techniky, energickém a schopném velení, a hlavně vysoké motivaci svých příslušníků by představovaly hrozivou sílu, která by dokázala útočníkovi zasadit hluboké rány. Na výsledky referenda na Krymu, jehož se zúčastnilo 83,1 % oprávněných osob a v němž se 96,8 % dotázaných vyslovilo pro připojení k Rusku, sice Ukrajina reagovala vyhlášením mobilizace 40 000 záložníků, ale podobných gest během krymské krize učinila již několik. Nechme se tedy překvapit, zda se po žalostném selhání na Krymu Ozbrojené síly Ukrajiny osvědčí alespoň při eventuální obraně východu země, kde už to také vře.
