Před zhruba více než dvaceti lety se Evropou přehnala velká vlna osamostatňování států od nadnárodních útvarů. Dnes tu máme vlnu novou.
Na počátku devadesátých let se rozpadl Sovětský svaz, Jugoslávie i Československo a vzniklo mnoho malých států, které si šly vlastní cestou. Až pak se Evropa začala opět sjednocovat – tentokrát pod praporem Evropské unie. Dnes se nadnárodní útvary opět štěpí.
Stačí se podívat, co se děje těsně za hranicemi EU. V únoru proběhlo referendum v Gagauzsku, autonomní oblasti Moldávie. Obyvatelé se velkou většinou se vyslovili pro zónu volného obchodu s Ruskem, namísto přiblížení k Bruselu, které by znamenalo přijmutí všech evropských regulací. Pokud by Moldávie šla do EU, kam již delší dobu míří, chtěli by Gagauzané nezávislost.
Také proruský Krym už nechce být součástí Ukrajiny. V roce 1954 ho sice sovětský vůdce Nikita Chruščov věnoval kyjevské vládě, ale obyvatelstvo zůstalo většinou ruské a silně nacionalisticky zaměřené směrem k Moskvě.
Štěpení se nevyhýbá ani západní Evropě. Na podzim se chystá referendum o osamostatnění v britském Skotsku a ve španělském Katalánsku. Mnozí obyvatelé těchto regionů chtějí, aby si o svých záležitostech mohli rozhodovat sami a nedopláceli na zbytek země.
Až budete hodnotit nynější události, mějte na paměti, že osamostatněním od nadnárodního soustátí, Rakousko-Uherska, vzniklo v roce 1918 i Československo. Vlády současných států by neměly osamostatňování bránit silou. Pokud se někde lidé rozhodnou pro nezávislost svého regionu a vysloví se tak v referendu, měli by mít možnost osamostatnit se.