Sobotní serie demonstrací neonacistů a rasistů "proti Cikánům" ukázala, že v naší policii panuje hluboká krize, která ohrožuje celou společnost. Policie se stává nástrojem mocenského boje, umí dobře zasáhnout na Úřadu vlády proti paní Nagyové, a tváří v tvář neonacistickým násilníkům trapně selže.
Hnědé ohně náckovských demonstracích hořely po celé zemi, ale v Ostravě přijelo nácků nejvíc. Tentokrát převažovali nad "normálními lidmi naštvanými kvůli problémům soužití s Romy" normální náckové, toho nejtvrdší jádra. Přestože policie byla i v Ostravě připravená, tak trochu to nezvládla.
Asi v půl páté odpoledne se ostravští náckové usnesli, že je pozorují policisté v civilu z jednoho vchodu činžovního domu poblíž křižovatky, kde zrovna náckovská demonstrace vrcholila. U uzamčených vstupních dveří činžáku proto náckové rozbili sklo a vtrhli do chodby. Jinak řečeno - v Ostravě se asociální lůza přes masivní přítomnost policie dostala těsně na hranici úspěšného pogromu.
V demokratické zemi, v právním státě, v roce 2013 se musí ostravští občané bát, zda jim do domu nevtrhne krvežíznivá lůza s hnědými mozky. Zda jim jejich domovy tahle parta plešatých asociálů nevypálí, nevyrabuje, zda je nezabije či zda jim neznásilní děti. Situace v demokratické společnosti zcela nepřijatelná a demokracii zcela zásadně ohrožující.
Režim a jeho ozbrojené složky - policie - prostě není schopen uchránit občany před předem ohlášeným pogromem. V momentě, kdy náckové vyrazili dveře, byl čas začít střílet. Pogrom - který vykopnutím dveří začíná - bezprostředně ohrožuje životy občanů a policista je oprávněn použít zbraň. Nikdo z přítomných policistů na to ale nenašel odvahu.
Zato před měsícem a půl v Budějovicích, když nedemonstrovali jenom nebezpeční rváči jako v Ostravě, ale často kluci, měli odvahy dost. Fotoreportáž, jak dva těžkooděnci vlečou kluka o hlavu a půl menšího než jeden každý z nich jsme otiskli v Reflexu. Odvléct takto tvrdé jádro Národního odporu, Českých lvů a všech těch hord náckovských rváčů bohužel nesvedou ani v momentě, kdy ti grázlové útočí na obydlí občanů.
Stejně děsivá je statistika zraněných a útoků: Jedenadvacet zraněných policistů, tisíce na policisty vržených lahví, kamenů a popelnic, šedesátka zadržených. Jedna na policii vržená dlažební kostka se rovná minimálně jednomu trestnému činu útoku na veřejného činitele. Podle mého soudu se také rovná jednomu pokusu o vraždu - ale to už je na polemiku. Že se na policajty nesměj házet dlažebky ale není nic k polemizování, to je prostě fakt.
Takže: Policie neumí ochránit a hájit nejen běžné občany, ale ani svoje vlastní lidi. Pokud bylo vrženo sto kamenů, má být sto zadržených. Těch kamenů ve skutečnosti letěly tisíce - takže policie dokázala zadržet jen nepatrný zlomek počtu lidí, kteří na ně zcela nepřijatelně útočili a páchali tím zavrženíhodnou trestnou činnost.
Podívejme se na současné úspěchy policie: vazbu ódéesáckých trafikantů, moje trestní stíhání za anekdotu o konopí či "úspěšný zátah proti kmotrům", kteří se několik měsíců poté úspěšně válejí u moře, aniž by policie sdělila, co na ně vlastně má. Nebezpečnost těchto pseudocaus je řádově nižší než nebezpečnost skoro dokonaného pogromu. Nemohla by se tedy policie soustředit na potírání extremistického násilí než na pokusy inherovat do politického života a svobody medií?
