Český lev slavil dvacet let. Šance napravit si reputaci byla jedinečná – při výročí jsou všichni naměkko a leccos vám odpustí. Český lev ale nic nenapravil, ba právě naopak. Jestli před dvaceti lety to bylo dítě, letošní Lev je stěží puberťák. A jako takový je na facku.
Člověk by řekl, že desítky let zkušeností už by nějakou tu inspiraci mohly přinést. Vachlerův tvůrčí tým se také mohl poučit z odstrašujících příkladů, očividně mu však není pomoci. Letos alespoň vymizela hrůzná intermezza – ty rádobyvtipné zpěvy a scénky, jež tak často dehonestovaly celou soutěž. Trapnost jako taková však zůstala. A bylo jí snad ještě víc, než kdy dřív.
Moderátor komolil a zapomínal (popřípadě oprašoval staré "interakční" vtípky typu: Diváku, naval dva tácy). Mikrofony prskaly a vypadávaly, což obláště u kategorie Nejlepší zvuk hraničilo se zločinem. Vrcholem zoufalství pak byly přiznaně papundeklové divadelní kulisy, tradiční lví alibismus aneb zástěrka české malosti. Jiří Babica v takových chvílích říká když nemáš limetku, dej tam citron - Vachler musí tuhle analogii přímo zbožňovat.
Kéž by alespoň to prohrábávání se filmovými archívy, jež Lev u příležitosti svého jubilea otevřel, mělo nějaký šmrnc či alespoň úroveň. Kdeže. Příště si místo lvího bilancování pusťme raději Kalendárium se Saskií Burešovou - efekt bude stejný a peněz se utratí míň. Našich peněz, mimochodem.
Na zoufalství jménem Český lev jsou trestuhodné tři momenty. Zaprvé, kazí už tak značně pošramocenou pověst české kinematografie. Kdo kdy viděl Lva, do kina jen stěží půjde s přesvědčením, že prospívá dobré věci (a přitom to tak je; jenže stihněte to vysvětlit dřív, než divák přepne jinam). Druhým, ještě smutnějším prohřeškem vachlerovců, je jejich vztah k oceněným tvůrcům: verdikt Akademie může být sebemoudřejší (a ten letošní, vyzdvihující film Ve stínu, byl), když však vytouženou cenu přebírají laureáti v roli spolušašků, pocit zaslouženého triumfu je ten tam. A třetí hřích? Platíme to. Respektive my a asi i všichni ti seznamové cézet a spol, jejichž existenci nám ve veřejnoprávním přenosu vytrvale předhazovali co čtvrt hodinu. Pranýřujeme režiséra Trošku za to, že je provinční a zaprodaný. To je ale Český lev taky. A fanoušků má polovic.
