Nejprestižnější, nejlepší, nejdražší. Zámořská NHL má samá nej. Taky je to nejpřerušovanější profesionální soutěž vůbec. Celý tenhle cirkus na ledě, se teď zastavil kvůli penězům a jen díky tomuto zdržení se dnes můžeme jít podívat do O2 areny na Jaromíra Jágra.
Tohle by se v Rusku, respektive v KHL, kde si Jágr v minulosti také zahrál, nestalo. Rusové mají holt jinou náturu. Ani tragický pád letadla s celým týmem Jaroslavle jejich kontinentální kolotoč nezastavil. A hlavně, peněz mají oligarchové dost, takže na výšku platů si hráči nestěžují.
Kdežto kanadsko-americká NHL se zastavuje každou chvíli. Tedy spíš pokaždé, když vyprší kolektivní smlouva mezi hráčskou asociací (NHLPA) a profesionálními kluby. Došlo k tomu v letech 1992, 1994, 2004, 2012.
V Čechách se říká: nekousej do ruky, která tě živí. Tohle pořekadlo zjevně v zámoří neznají. Jinak si nedovedu představit, proč s železnou pravidelností hráčská asociace kouše do chlebodárců, aby jim přidávali gáži. Už mi s těmi výlukami, po kterých se všechno vrátí do starých kolejí, přijdou jako na železnici.
Před osmi lety, když trvala výluka celou sezónu 2004/2005, byly kamenem úrazu vysoké platy hráčů. V podstatě celý rok trvalo, než se hráčské odbory, vedení ligy a majitelé klubů dohodli na platových stropech. V současné době je problém odlišný. Jedná se o podíl z výnosů ligy.
Podle staré kolektivní smlouvy, jíž skončila platnost v sobotu 15. září, měli hráči 57procentní podíl na výdělcích. Kluby (společně s vedením soutěže) chtěly tento podíl snížit. Setkaly se ale jen s odporem hráčů. Ti sice dodali vlastní návrh, ten zas ale neakceptovali bafuňáři. No prostě kolotoč - jenom ne na ledě, ale u zeleného stolu.
A tak, zatímco se v Severní Americe zjevně 11. října žádná soutěž nerozběhne, v Evropě řeší, kam s hvězdnými hráči.
Spousta se jich vrací do mateřských klubů, jiné angažují bohaté týmy KHL. Loví se hvězdy jako Sidney Crosby nebo Alexandr Ovečkin. V Čechách jich taky pár uvidíme. Jenže jenom pár. A proč?
Zase peníze. Tentokrát však na pojistky. České kluby při plánování rozpočtu, který mají často našponovaný tak tak, rozhodně nepočítaly s tím, že by si na své odchovance, vracející se na pár měsíců domů, musely kvůli pojistnému vyhradit třeba i třetinu svého rozpočtu (v případě Kladna, které má v zámoří spoustu odchovanců s vysokými a dlouhodobými kontrakty).
A tak se stane, že nakonec budeme chodit na Tipsport extraligu na hvězdy z NHL, které ale nebudou takovými hvězdami. Například Jakub Voráček už podepsal smlouvu týmu KHL, byť jde o „český“ Lev Praha.
Pořád je to ale tým, který hraje cizí soutěž. A když už tedy český klub zariskuje, investuje do zdravotní pojistky pro hráče v hodnotě přes jeden milion korun, jak dlouho tady ten hráč zůstane?
Příklad Jaromíra Jágra, který v sezóně 2004/2005 vydržel v Kladně jenom půlku sezóny, a pak neodolal vábení bohatého Omsku, je ještě pořád dost čerstvý. A tak se může stát, že i když se hvězdy vrátí domů a kluby je zaplatí, tak zde stejně nevydrží tak dlouho, aby se klubům vyplatily.
Chtělo by se říct, že když se dva hádají (NHLPA vs. kluby NHL), tak se třetí směje. Jenže kdo je ten třetí? Kluby, které musí řešit, kde vzít peníze na hvězdy, které si jejich fanoušci žádají? Nebo hráči, kteří doma hrají v podstatě jen za hubičku? A co fanoušek, kterého namlsají známá jména, jež si třeba jen zkrátí cestu za lepšími penězi v KHL?
Podle mého se nikdo nesměje. I když, možná ti Rusové s jejich náturou…
