Kdybych pracoval pro Prager Zeitung, nad titulkem bych neváhal ani minutu: „Romeš Bém: typisch böhmisch.“ Jenže by to byla lež, neboť poslední dění nepřipomíná zrovna obvyklé kostýmní drama, jimiž nás BIS, ABL a VV laskavě zásobují už roky. Tentokrát totiž tekla krev jako někde v Srbsku.
Všimněte si, že většina z nás považuje týden starou aféru odposlechů a páteční nehodu Romana Janouška, alias Romeše, za jeden a týž příběh. Přitom spolu obě události souvisejí jen vzdáleně, jestli vůbec. Ovšem byla to páteční epizoda, která libového lobbistu Romeše katapultovala z role kostýmního gaunera rovnou do středu antické tragédie.
Co jiného než proslulý „deus ex machina“ mohlo způsobit, že Romešův cayenne v pátek dopoledne tak šťastně přistál na zadní nápravě černého volva vietnamské podnikatelky? Jestli to bylo vážně tak, další hodiny létal deus na drátě, jako by za něj tahal sám Chuck Norris.
Romeš přejel bezbrannou Vietnamku, utekl parkem, byl polapen, načež se policie – Chuck s sebou musel mrskat jako v domácím fitcentru – změnila zázračně v Romešovu osobní ochranku a sjednala si s ním tajná dostaveníčka. V mezičase hlídali policisté zraněnou Vietnamku před Romešem, či spíš jeho zlým alter ego? Z Chucka se jen kouřilo, ale za tu námahu to stálo.
Můžeme se jen dohadovat, co tenhle strojový bůh touhle performancí vlastně zamýšlel. Snad bylo z JEHO pohledu příliš pozdě trestat kmotra za to, že se i na policejní stanici choval jako vždy, totiž jako kmotr. Osobně bych si tipl, že největší naděje náš deus vkládá do HNĚVU veřejnosti. Snad už je pro ni (veřejnost) připravena taky nějaká rolička.
JEŠTĚ BLBĚJŠÍ BLBÁ NÁLADA
Když na podzim 1997 vylezli ze skříní ODS sponzorští kostlivci a vyhnali Václava Klause z premiérského křesla, prezident Václav Havel, budiž mu země lehká, nazval atmosféru v zemi „blbou náladou“. Následovala opoziční smlouva a prezident i veřejnost byli znechuceni. Přišla aféra Olovo, triumf komunistů, Grossův byt, Kubicova zpráva, Mostecká uhelná. Havel oněměl, veřejnosti se chtělo zvracet.
Nejhlasitěji zvracely Věci veřejné, které toho měly hodně odposlechnuto, takže hladově vytáhly proti všem, aby nakonec rozkousaly samy sebe od hlavy. Novináři hlásili, že hlouběji klesnout nelze. Vzápětí se provalily Pandury a spekulovalo se, jestli Dalík vzal ten balík. Veřejnost ustrnula v dávicím reflexu.
Až na to, že se nic podobného nikdy nedělo. Dávili se jen komentátoři, kteří mylně předpokládali, že mluví za celou veřejnost. Ta přitom ke korupci zaujímala odjakživa pragmatický postoj asi jako řidič k zasviněnému přednímu sklu. Možná není nic vidět, ale karavana jde dál.
Přes výše řečené se nedá popřít, že veřejnost ve skrytu duše doutná hněvem. A tento vztek ještě vzplane, stejně jako vzplál v Rakousku, v Maďarsku či naposledy na Slovensku. Díky němu budou nakonec za aféru potrestáni lidé, kteří za ni vůbec nemohou, třeba Petr Nečas. Náš geografický prostor totiž odpouští svým vůdcům skoro všechno, vyjma jedinou nectnost. A tou je sociální nerovnost.
Pamatujete na Rakousko 2008? Krize ještě nedorazila a Rakušané zažívali bezprecedentní prosperitu, hlavně díky rozšíření EU na východ. Někteří ovšem prosperovali více než jiní, takže celou třetinu hlasů získala ultrapravice, podle níž Rakousko spělo rychle do pekla kvůli Bruselu a novým členským zemím unie. Ty hlasy jim dali bývalí voliči sociální demokracie.
Stejní lidé nakonec vytáhnou do ulic taky u nás (u sousedů už vytáhli), a snad dokonce vyvolají onu revoluci, na niž se teď kdekdo těší. Ponesou transparenty s nápisy jako „Kapitalismus selhal“ a možná se jim k tomu taky připlete slogan „Pryč s Janouškem a dalšími špinavými lobbisty“.
Bude to Romešova hvězdná chvíle. Aniž kapitalismu za celý život ublížil více, než kolik dejme tomu zvládne Chuck Norris všemi svými filmy ubrat na úrovni světové kinematografie, sehraje v novém hnutí roli jakési mandelinky bramborové.
Bravo, Romeši!
