Václav Havel si natočením filmu Odcházení splnil sen. To je sympatické a každý rozumný člověk mu to musel ze srdce přát.
Je to ovšem, bohužel, jediná pozitivní věc, která se o tomto snímku dá říct.
Rozpačité kritiky a divácký nezájem se dají taktně přejít. Je to, dejme tomu, aspoň zdvořilé.
Skutečnost, že Odcházení bylo nominováno ve všech dvanácti kategoriích na Českého lva a nevyhnutelně vyvolá nové diskuse, je v tomto světle obludný přešlap.
Člověk nemusí být zrovna detektiv nebo psycholog, aby pochopil, co se stalo. Členové České filmové a televizní akademie se chtěli nějakým způsobem poklonit Václavu Havlovi, případně mu vyjádřit obdiv a úctu.
Udělali ovšem pravý opak. Výsledkem je pocit kolektivní trapnosti, za kterou by se nemuseli stydět ani dědeček Kim Ir-sen, otec Kim Čong-il a syn Kim Čong-un.
Paradoxní je, že dvanácti nominacím se podivují i zarytí havlofilové, kteří říkají, že Havlovi se nepovedly jen dvě věci: druhé manželství a první film.
Marně přemýšlím, co brání lidem uznat, že člověk, kterého si váží, natočil špatnou věc. Když někoho obdivuju, tak je potřeba lhát a zvolit za nejlepší film něco, co vlastně ani film není? Bude teď všechno, na co Václav Havel sáhl, automaticky prohlášeno za nejlepší?
Jak známo, servilita a pochlebování se nehodí k velkým osobnostem. Je vždycky podezřelé, když někdo byl, je a bude zcela dokonalým. Stává se nedůvěryhodným, podezřelým. To nejhorší, co mohli Havlovi udělat, udělali. Je to pomsta?
Až do nominačního večera Českých lvů jsem si myslel, že nejvíc Havlovi a jeho Odcházení ublížilo jeho nejbližší okolí, kamarádi, mecenáši a spolupracovníci, protože dopustili, aby snímek v této podobě vznikl.
Teď je jasné, že na něj akademici vytáhli daleko větší kladivo . Nejlepší Havlův film všech dob.
