Pěkný den, pane doktore, zajímalo by mě, pokud se mohu touto cestou ptát, zdali se romantikem, cholerikem, sangvinikem apod. člověk již rodí, nebo tyto vlastnosti ovlivňuje rodina a společnost, ve které se pohybuje? Je možné, aby takové vlastnosti byly dědičné? Může společnost z větší části ovlivnit vlastnosti člověka natolik, aby se stal lepším, než jakým se narodil? Může například člověk, jenž se pohybuje od dětství v rodině, kde je násilí, přesto být romantikem? Bude o své vlastnosti vědět a bude ji potlačovat? Pokud nějakou vlastnost potlačí pro nevhodnost v té společnosti, projeví se negativně, nebo pozitivně?
Moc děkuji, přeji pěkný den. D
V širším smyslu tato otázka míří na podíl vrozeného a naučeného v chování, což je mystérium přírodovědy od jejích moderních počátků. Zdá se, že geny nastavují pravděpodobnost, s jakou živý tvor reaguje na podněty ze svého okolí určitým způsobem. A naopak, prostředí určuje, jak se geny získané od předků projeví. Více o tom doporučuji najít například na hoschl.cz (do hledacího okénka zadat „TEDx“).
Vztah genů a chování je asi jako vztah tělesné výšky a schopnosti hrát košíkovou. Do takto vytyčeného rámce si můžete dosadit odpověď na svůj dotaz. Já to vidím tak, že povaha je dosti vrozená a málo ovlivnitelná prostředím, chřipka naopak.
Navzdory tomu však za určitých okolností může z interakce genů a prostředí vzejít nepravděpodobné vyústění: synek hostinského, vyučený řezník Antonín Dvořák, světovým symfonikem. Děti alkoholiků abstinenty a naopak. Malý mužíček úspěšným basketbalistou.
To všechno je možné jednak proto, že geny se generacemi pohybují všelij ak, jednak proto, že utváření povah a talentů je výslednicí souhry mnoha dalších vloh (soustavnost, píle, zodpovědnost) a okolností (rodina, učitel, kulturní prostředí), jež se někdy vzájemně oslabují, jindy naopak sčítají. K tomu připočtěme i to, že „otec není nikdy úplně jistý“. Takže se sklonem k určité povaze se člověk rodí.
Hned po narození mu jeho matka svým přístupem (mazlením, kojením, uspokojováním potřeb) jeho genetickou výbavu určitým způsobem nastaví („nasetupuje, naswitchuje“).
Traumata v dětství a vliv prostředí ho pak dále dotvářejí. Na ostatní Vaše dotazy tedy odpovídám ano, ale jen do určité míry. A pokud jde o negativní či pozitivní vliv potlačení svých vlastností, to je další kapitola: obojí vyústění je možné, pročež je psychiatrie tak zajímavá.
