To jsou paradoxy: Vláda chce zdanit rafinérii, se kterou má nevyřízené účty premiér Babiš
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
• Vláda chce mimořádně zdanit rafinérie Orlen Unipetrol. Shodou okolností právě firmu, s níž má premiér Andrej Babiš nevyřízené účty už dvě desetiletí.
• Babiš se kdysi pokoušel Unipetrol ovládnout, nakonec ale připadl Polákům. Jejich společný byznys pak skončil rozchodem ve zlém a miliardovými spory.
• Teď přichází mimořádná daň. Přišla by, kdyby Babiš Unipetrol vlastnil?
Vláda chce mimořádně zdanit rafinérie firmy Orlen Unipetrol, která se dostala do sporu s Andrejem Babišem. Neúspěšně usiloval o její privatizaci a nakonec ji přihrál polskému vlastníkovi, s nímž se rozešel ve zlém. Je to jen shoda okolností?
K závěrečnému hlasování v Poslanecké sněmovně směřuje vládní návrh na mimořádné dvouleté zdanění největší domácí rafinérské a petrochemické společnosti Orlen Unipetrol. Po privatizaci za vlád ČSSD je součástí skupiny Orlen se sídlem v Polsku. Vláda tento krok zdůvodňuje nárůstem jejích marží v důsledku napjaté situace na světovém trhu s ropou po zpackaném Trumpově dobrodružství v Íránu.
Neuvěřitelně naivní počin Schillerové
Mimořádná daň pro rafinérie, která prošla sněmovním druhým čtením, dopadne jen na oba podniky polského gigantu Orlen v Kralupech nad Vltavou a Litvínově. Vláda jim chce zdanit zvýšené marže proti roku 2025, což by podle ministryně financí Aleny Schillerové mělo vynést v letošním roce 5,5 miliardy korun. Výši daně splatné v roce 2027 bude možné zpřesnit podle aktuálního vývoje cen na světových trzích s ropou.
Připomeňme, že Babišova vláda zavádí obdobu tzv. windfall tax za Fialovy vlády, kterou loni označil nastupující ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček za „neuvěřitelně naivní levičácký počin“. Zdůrazňoval tehdy, že hnutí ANO žádnou podobnou daň nikdy nezavede, ale jako obvykle jen fabuloval.
Dnes tento „neuvěřitelně naivní levičácký počin“ opakuje Alena Schillerová. Zásadní problémy, které Babišova vláda nebere v potaz, ale leží někde jinde. Mezi hlavní výhrady patří zpětná účinnost zákona, která může být v rozporu s Ústavou. Návrh směřuje proti jedné tuzemské firmě, což může zvýhodnit zahraniční konkurenci.
Vedení Orlenu upozorňuje, že v roce 2025 bylo ve ztrátě 47 miliard korun. Neplánovaně chybějící peníze se projeví ve snížených investicích, což může podkopat energetickou a bezpečnostní stabilitu Česka. Nelze předpokládat, že tento krok neovlivní česko-polské vztahy, což se vládě vrátí při první příležitosti.
Zdanění rafinérií je jen předkrm
Premiér Babiš přiznal, že navzdory slibům, že vláda nebude zvyšovat daně, pracuje s ministryní Schillerovou na nových sektorových daních pro další obory, které mají bolševickou terminologií nadměrné zisky. Nejčastěji jsou zmiňovány banky, energetika a obranný průmysl, ale může se to týkat i obchodních řetězců, mobilních operátorů nebo pojišťoven.
Bylo by iluzorní domnívat se, že sektorové daně nedopadnou na klienty zasažených oborů, ať už na firmy nebo domácnosti. Zatím se nenaplnily kuloárové spekulace, že zvýšení daňové zátěže v sektorech, kde jistě jen shodou okolností nepodniká rodinný byznys premiéra Babiše, bude pozměňovacími návrhy zařazeno už na listopadovou schůzi Poslanecké sněmovny, tak aby mohly platit už od ledna příštího roku jako mimořádná daň pro rafinérie.
Hlavním důvodem je dosavadní neshoda ve vládní koalici, kde se po volebním propadáku vyostřují vztahy. Nelze však pochybovat o tom, že Babiš a jeho nejvěrnější ministryně myslí třaskavé zvýšení daní v řádu desítek miliard korun vážně, a může se kdykoli vrátit do hry.
Fiasko české cesty
V souvislosti s aktuálním vývojem nelze pominout jeden z nejtemnějších příběhů podnikatelské historie majitele Agrofertu, jenž za vlád ČSSD dvakrát neúspěšně usiloval o ovládnutí Unipetrolu.
První privatizace Unipetrolu proběhla za vlády Miloše Zemana v roce 2001. Babišovi se tři roky předtím podařilo do ziskového státního podniku dosadit své manažery přes důvěrné kontakty ve vládě, čímž si umetal cestu pro jeho pozdější ovládnutí.
Agrofert, který tři roky těžil z výhodných obchodů s Unipetrolem, skutečně v roce 2001 v tendru vyhrál, ačkoli nepředložil nejvýhodnější nabídku. Zemanova vláda ignorovala doporučení privatizační komise, což se projevilo prudkým pádem akcií Unipetrolu. Tehdejší pochybnosti o Babišově solventnosti se potvrdily po necelém roce, kdy od smlouvy odstoupil, a privatizace „českou cestou“ skončila blamáží.
Miloš Zeman později označil Babiše za nedůvěryhodného podrazáka, ale ten přehodil odpovědnost na špatně sepsanou smlouvu, kterou předtím podepsal. To mu nebránilo účastnit se druhé privatizace Unipetrolu, zahájené vládou Vladimíra Špidly. Po zkušenostech se však tendru účastnil skrytě jako lobbista polského koncernu PKN Orlen.
Beze mě by Orlen nikdy neuspěl
Prodej byl dokončen za vlády Stanislava Grosse v roce 2005, když vláda vyřadila dvě ze tří nejvyšších nabídek a značně tím omezila konkurenci. Nakonec vyšlo najevo, že mohla Unipetrol prodat o čtyřicet procent dráž a privatizace přerostla v obrovský skandál.
Vedení PKN Orlen se několik měsíců před vypsáním tendru dohodlo s Babišem na společném postupu. Zavázalo se, že mu výměnou za lobbing ve vládě prodá hluboko pod cenou nejvýnosnější sekce Unipetrolu, chemičky Chemopetrol, Kaučuk, Paramo, Agrobohemie a Aliachem.
Vedení Orlenu si bylo vědomo, že smlouvy s Agrofertem jsou sice nevýhodné, ale nezbytné kvůli kontaktům jeho majitele na premiéra Grosse. Podle polského tisku Babiš musel zpřístupnit Polákům všechny informace a dokumenty týkající se Unipetrolu, místních poměrů i atmosféry panující ohledně privatizace.
V té době už aféru Orlengate kvůli korupčním kauzám vyšetřovala krakovská prokuratura. Bývalý člen vedení PKN Orlen Krysztof Kluzek vypověděl, že věděli dlouho dopředu, jakou cenu nabídnou jejich konkurenti, a že jim tyto informace poskytl Babiš.
Policejní vyšetřování na polské straně prokázalo, že se vše vyvíjelo podle tohoto scénáře do té doby, než polská vláda vyměnila vedení PKN Orlen. Jeho nástupci se rozhodli nevýhodné smlouvy s Agrofertem vypovědět a raději šli do arbitráží. Babiš se nakonec musel spokojit se smluvní pokutou 2,4 miliardy korun, když požadoval 20 miliard. Podezření z obří korupce provázející prodej Unipetrolu nakonec nebylo prokázáno.
Scénář skryté spolupráce potvrdil Babiš v roce 2009. „Já jsem přemluvil zástupce PKN Orlen, aby se privatizace Unipetrolu zúčastnili. Beze mě by nikdy neuspěli. Podepsali řádnou smlouvu, kterou však nesplnili.“
O tom, že zakladatel Agrofertu prodej rafinérií Polákům dosud nestrávil, svědčí i jeho rozmrzelé vyjádření po ruské invazi v roce 2022. „Nemůžete nic ovlivnit! O tom, co se bude prodávat na čerpačkách Benziny, kterou vlastní Poláci, rozhodne někdo úplně jiný. Tohle dědictví je pro nás absolutní katastrofa. Rozhoduje Unipetrol, který vlastní Polák. Kdo rozhoduje? Morawiecki nebo Kaczyński,“ rozčiloval se.
V této souvislosti se nabízí kardinální otázka: Uvalil by dnes premiér Babiš mimořádnou daň na rafinérie Unipetrolu, kdyby holding vlastnil? Zní to jako Turkův černý humor.
