Přehrady versus příroda: V boji se suchem Česko potřebuje obojí, ne politický přístup „ode zdi ke zdi“
Stejně jako v mnoha jiných případech připomíná přístup politiků k prevenci rizik sucha v ČR známé úsloví „ode zdi ke zdi“. Alespoň to tak vyplývá z prvních zpráv o budoucích prioritách obnovené Koalice proti suchu, v jejímž čele stane premiér Andrej Babiš.
Zatím se totiž mluví zejména o výstavbě budoucích až dvaceti nových vodních nádrží (přehrad), což je nepochybně součást řešení, není ale jediné a všespasitelné. Na druhou stranu se za posledních několik desítek let žádná přehrada v ČR nepostavila, přičemž jedním z důsledků byly zbytečně velké škody (70 miliard korun) při posledních povodních v roce 2024. Role přehrad přitom není jen v prevenci povodní, ale i rizik sucha, neboť se z nich v období nedostatku vláhy odpouští více vody, než do nich přitéká, a tím se zlepšuje vodní bilance v území pod nimi, ať již je to zastavení poklesu hladiny vody ve studních nebo zajištění alespoň nějaké vláhy pro ryby, rostliny a další organismy pod přehradou či zajištění alespoň nějakých zdrojů vody pro hospodařící zemědělce. V této souvislosti je pak třeba připomenout, že potenciál přehrad zadržet vodu v krajině představuje necelých 3,5 miliardy kubíků vody, což je mnohem více než potenciál všech tuzemských rybníků, který se odhaduje na zhruba 0,5 miliardy kubíků vody.
Nejvíce vody v krajině ale dokáže zadržet zemědělská půda. Ročně by to mohlo být přes 8 miliard kubíků, podle dat je to ale něco přes polovinu, respektive přes 5 miliard kubíků, jak již před lety spočítal Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd (VÚMOP). Reálně je to ale zřejmě o něco více, v posledních letech se do prevence vůči suchu v ČR investovaly desítky miliard korun a stav krajiny se o něco zlepšil. Což mimochodem znamená, že avizované 4 miliardy korun na prevenci rizik sucha nejsou žádná neobvykle vysoká částka, jak to občas z některých vyjádření vyplývá.
Obdobný, ne-li vyšší potenciál k zadržování vody v krajině mají také lesní porosty v ČR. Plocha lesů je sice v ČR menší (zhruba 2,6 milionu hektarů) než zemědělské půdy (zhruba 3,5 milionu hektarů), v dobrých podmínkách ale dokáže les zadržet více vody než půda. Bohužel, souhrnné číslo za celou ČR v případě lesů není známé, také proto, že lesní porosty jsou často na svažitých pozemcích, na nichž se příliš vody nezadrží, a značné rozdíly jsou v potenciálu zadržování vody v lesích podle druhové skladby porostů nebo jejich stáří. I tak by ale bylo vhodné mít pro opatření, která bude koalice přijímat, komplexní a věrohodná data, která mohou napomoct ke správnému rozhodování.
Pokud se týká samotného obnovení Koalice proti suchu, pak je třeba konstatovat, že při komplexnosti problému a škále nabízejících se opatření, která jsou často protichůdná, je nějaká centrální koordinace budoucích kroků potřebná. V minulosti se to bohužel nestalo, byť materiálů se vyprodukovalo hodně, a je tak otázkou, zdali přinese obnovení koalice kromě možných politických bodů skutečně reálné výsledky.
Základním problémem je přitom konflikt mezi takzvanými enviromentalisty a takzvanou betonovou lobby, což jsou modelově zmiňovaní odpůrci a zastánci přehrad. Skutečností ale je, že ke snížení rizik sucha jsou zapotřebí jak k přírodě blízká opatření, tak alespoň pár nových přehrad, a řešení spočívá ve vzájemném propojení těchto přístupů, což se právě v minulosti nedařilo. K přírodě blízká opatření, jako je budování drobných vodních ploch, obnova tůní a mokřadů, pestřejší krajina v podobě takzvaných krajinných prvků, jsou přitom klíčová především pro krajinu samotnou a organismy v ní žijící. Přehrady jsou pak zejména zdrojem povrchové vody pro výrobu pitné vody, a tedy pro člověka.
Pokud se týká možných opatření, pak v zemědělství je to především vyšší obsah organické hmoty v půdě, což ale znamená nesnižovat stavy hospodářských zvířat. Budování drobných vodních ploch komplikuje platná legislativa, k vytváření nových krajinných prvků nejsou zemědělci dostatečně motivováni. V ČR by bylo také možné opětovně využívat odpadní vody, i v tom ale brání platné zákony. Také často používané plošné závlahy by bylo žádoucí nahradit kapkovou závlahou s mnohonásobně nižší spotřebou vody než při plošném kropení.
Všechna jmenovaná a mnohá další řešení mohou a měla by být součástí komplexní prevence. Koalice proti suchu má před sebou velkou výzvu. Dodat lze jen, že v ČR ročně spadne mezi 50 až 60 miliardami kubíků vody z dešťových srážek, takže je skutečně co zadržovat. Teď jde a půjde o to, aby se to alespoň více než dosud opravdu povedlo.
