Hledá se soupeř pro Petra Pavla. Babiš mlčí, tak za něj prezidentského kandidáta vybírá Zeman
Po dovolené strávené na Vysočině narušil exprezident Miloš Zeman několika rozhovory právě probíhající okurkovou sezonu. V záplavě kritiky prezidenta i parlamentní opozice totiž začalo vyčnívat jeho vyjádření k prezidentským volbám. Proč v budoucím souboji tak zřetelně podpořil Radka Vondráčka?
Málokdo z českých politiků je tak mediálně zdatný jako bývalý prezident Miloš Zeman. S médii, která po celou dobu trvání své politické kariéry ostentativně uráží, si pohrává už desetiletí. A tak i jeho vyjádření k prezidentským volbám, které nás čekají za víc než rok, je potřeba chápat právě v kontextu nikdy nekončící provokace.
Předně – bývalý prezident si chce i tři roky po opuštění úřadu znovu dokázat, že dobře mířeným výrokem dokáže rozbouřit stojaté vody veřejné debaty. Zvolil si k tomu léto, okurkovou sezonu, která nastala po červencovém vyhrocení konfliktu vlády s prezidentem. A vybral si téma, v němž se vládní koalice zatím nedokáže shodnout: prezidentskou volbu v roce 2028.
Pokud se Petr Pavel rozhodne svůj mandát obhajovat, je dozajista favoritem. To si uvědomuje i Zeman, který se kvůli vládnímu lavírování a nejednotným stanoviskům vládních představitelů – připomeňme, že Tomio Okamura si dříve přál jednoho vládního kandidáta, Andrej Babiš už stihl několikrát změnit názor a Petr Macinka chce sáhnout k podpoře občanské společnosti – vycítil možnost si přisadit. Zlé jazyky by mohly tvrdit, že exprezident má mimořádně vyvinutý cit pro to, hledat konfliktní situace v politice. A že k nějaké budoucí srážce prozatímní neschopnost najít vhodnou osobnost vláda dřív nebo později dospěje.
Podle bývalého prezidenta by ideálním kandidátem vlády byl Radek Vondráček, místopředseda nejsilnějšího vládního hnutí a bývalý předseda dolní komory českého parlamentu. Je podle něj sečtělý a díky své kariéře má ten správný prezidentský životopis. Kombinuje dvě u politika vzácné vlastnosti, čestnost a lidskost, ocenil na Vondráčkovi exprezident v rozhovoru pro XTV.
Proč ale podpořil ze všech svých oblíbenců právě jeho? Bylo by patrně marné hledat za tím sofistikovanou strategii. Radek Vondráček je už dlouho prezidentovým blízkým spojencem, a tak trochu spojkou do Babišova hnutí. Na Hradě se u Miloše Zemana objevoval i ve chvílích, kdy byl prezident k vládě kritický, v době jeho nemoci v říjnu 2021 ho Vondráček dokonce navštívil v nemocnici. Hlavním důvodem jsou tak předně osobní sympatie, to, že se Zeman snaží Vondráčkovu pozici uvnitř ANO posílit.
Prezidentský kandidát, který chce uspět ve druhém kole, musí umět oslovit širokou voličskou koalici. V označení Vondráčka tak Zeman vsadil na vlastnost nevýraznosti a nekonfliktnosti jako devízu. Čistě teoreticky to není tak špatná úvaha – jednou z možností, jak uspět, je vsadit na to, že jako kandidát dostatečně nemobilizujete proti sobě. V případě, že by Vondráček kandidoval proti stávajícímu prezidentovi, by to vyžadovalo udělat konfliktní, emocionální a agresivní postavu právě z něho. Jinak by totiž kontrast nefungoval. Je ale otázkou, jestli Zeman skutečně věří tomu, že by byl Vondráček tím pravým, kdo dokáže Petru Pavlovi vzít vítr z plachet tím, že se stane nositelem pověstného „řádu a klidu“. Zeman tím spíš přeceňuje neoblibu současného prezidenta, kterou mu artikuluje jeho bezprostřední okolí.
Zeman také moc dobře ví, že výroky podobného typu střílí do hejna holubů. Vládní politici totiž museli hned zareagovat. Nejvýše postavení představitelé Babišova hnutí, zejména Karel Havlíček a Alena Schillerová, se v reakcích snažili směr debaty odvést jinam s odkazem na to, že se budou vládní strany o strategii teprve radit. Helena Válková pak pro iDnes.cz sdělila svůj osobní názor, že by se jí takový návrh líbil. A přisadil si i Filip Turek, čestný prezident Motoristů, který reakci znovu využil k napadání stávajícího prezidenta s tím, že Vondráček by byl dozajista lepší.
Vondráček má tu výhodu, že není zásadně konfliktní a mezi vládními politiky nikomu moc nevadí. Tím, že Andrej Babiš ještě ucelenou strategii nepředstavil, také nemůžou reagovat jinak než stočit otázky jinam nebo myšlenku opatrně podpořit. To exprezident jistě dobře tušil a s velkou mírou pravděpodobnosti si užívá brzké plody toho, co v médiích zasel. Nejvíc tím ale pomáhá svému vlastnímu zviditelnění.
Bude zajímavé sledovat, kolik koaličních politiků považuje Zemana stále za tak silnou autoritu, že si od něj nechá v nastavování strategie pro prezidentské volby radit. Pokud by ANO bylo otevřenou stranou s normálně fungující debatou, mohl by si Vondráček pomoct i tím, že by si sám na základě exprezidentových výroků budoval silnější pozici, a o nominaci by pak skutečně usiloval. Jeho bývalí i současní blízcí kolegové se ostatně shodují na tom, že jeho stylizace do státnických pozic není žádnou novinkou, a podobné zmínky mu tak dělají dobře. V ANO ale o všem rozhoduje Andrej Babiš a jakékoliv úvahy třeba o stranických primárkách jsou z říše snů. Radek Vondráček by i mohl chtít – ale Babišovu pozici k této otázce jednoduše neznáme. Že by byla vstřícná, o tom se dá pochybovat. Babiš tak může Zemanovu pozici vnímat jako další „otcovskou radu“, kterých od něj slyšel už stovky.
Zemanův výrok a konkrétní podporu, kterou můžeme klidně chápat i jako „polibek smrti“, je ale potřeba vidět v kontextu jeho veřejného vystupování v poslední době. Zatímco v posledních prezidentských volbách podpořil Babiše – paradoxně aniž by ten o podporu příliš stál, protože se kolem Zemana stále pohybovali blízcí spolupracovníci Mynář a Nejedlý –, v příštích prezidentských volbách bude Zeman, bude-li mu sloužit zdraví, patrně hlasitějším komentátorem. U svého někdejšího soka, pozdějšího spojence Václava Klause totiž vidí, že vliv bývalých prezidentů nemusí být vždycky úplně zatracován. Ačkoliv Motoristé nejsou s Klausem spojeni tak těsně, jak by mnozí čekali, a v některých otázkách, například pokud jde o Ukrajinu, se spolu rozcházejí, Zeman by rád ještě nějakou partii na mocenské šachovnici sehrál taky. Jeho spojení s projektem Stačilo! k žádnému úspěchu nevedlo, proto se zasahování do prezidentských voleb může jevit jako lákavé.
Zároveň si prostě Miloš Zeman nemůže pomoct. Tahat za nitky a radovat se z toho, co způsobí jedním výrokem v médiích, to mu dělalo dobře vždycky. Čas od času věnoval svou energii i jemnému zákulisnímu trápení Andreje Babiše, třebaže se mocensky ve většině případů dokázali dohodnout. Podpora Radku Vondráčkovi může být taky vzkazem jemu: pořád jsem tu taky, když si neumíte poradit sami.
Tomu, že by Zemanovo přání padlo na úrodnou půdu, zatím nic nenasvědčuje. Jeho slova ale mohla dobře doznít právě proto, že koalice s nikým zatím přijít nedokázala a výroky některých jejích představitelů znějí spíš rezignovaně. Pro koalici z toho taky vyplývá následující: pokud sami ukážete v hledání prezidentského kandidáta slabost, najde se hodně osob s nevyžádanými radami. A budou je následovat falešní mesiáši, kteří se vládě jako kandidáti začnou sami vnucovat. Pokud vláda prezidentskou volbu nechce úplně zatratit, měla by být k výrokům podobného typu pozorná. A to i kdyby zněly jako čiré bláznovství.
