Alan Moore! Čaroděj, zapřísáhlý levičák, podivín a jeden z nejlepších žijících spisovatelů. Víte, jak se o Muhammadu Alim říkalo, že je to člověk, který nutí lidi, co nesledují box, sledovat box? Alan Moore tohle udělal s komiksem. Vzal celé jedno médium určené pro děti a povýšil ho na umění. V New York Times výběru nejlepších knih dvacátého století je jenom jeden komiks a můžete hádat od koho je. Dnes slaví sedmdesát let a řekli jsme si, že pokud jste se s tímhle titánem vyprávění přes obrázky nikdy nesetkali, naservírujeme vám to, co stojí za to. Teda… ono stojí za to všechno, ale tyhle věci nejvíc.
Killing Joke
Začínáme trochu kontroverzně, tohle je totiž příběh Batmana a Jokera, o němž sám Moore tvrdí, že šel příliš daleko. Dnes už Moore věří, že klasičtí superhrdinové mají zůstat dětem a tenhle příběh plný šílenství, krutosti a (pravděpodobně) znásilnění je všechno, jenom ne pro děti. Nicméně, když mu to nebudete říkat, můžete si ho přečíst a je to naprostá bomba.
Swamp Thing
Moorův run komiksové série Swamp Thing přetvořil Moora v to, co je dnes. Dostal do rukou béčkové až céčkové monstrum z nekonečné galerie DC hrdinů a udělal z něj jednu nejzajímavějších postav celého vydavatelství. Potemnělý příběh s náležitým důrazem na environmentální témata působil v osmdesátkové komiksové krajině jako růže mezi trny. A působí tak dodnes.
Promethea
V perexu jsme zmiňovali, že Alan Moore je čaroděj. Což je výrazné zjednodušení toho, co je, ale on sám to o sobě tvrdí. Point je, tenhle člověk toho ví spoustu o esoterice a metafyzice, má hluboké znalosti mystiky, čert ví, čemu vlastně věří, ale v případě Promethey to není úplně důležité. Důležité je, že v příběhu probuzeného egyptského božstva dostanete tolik originálních myšlenek a podivně konkrétních detailů až se vám z toho bude hlava točit.
Lost Girls
Teď se dostáváme do opravdu těžké váhy. Lost Girls je o sexuální cestě tří fiktivních, ale kulturně zatížených děvčat (Alenka z Říše divů, Dorothy ze Země Oz a Wendy od Petera a Wendy). Takhle řečeno to působí strašně lacině a záměrně provokativně, ale není to ani jedno z toho. Je to, troufl bych si říct, feministické dílo o ženské sexualitě, o našem vnímání ženské sexuality a o tom, co od dívek a žen jako společnost vlastně chceme. Podtrženo delikátní kresbou Melindy Gebbie. Poklad.
Neonomicon
Podobně jako spousta dalších lidí i Moore je neskutečně fascinován gigantickou literární postavou Howarda Philipse Lovecrafta a zároveň jeho… charakterovými vadami. Včetně absence jakýchkoli sexuálních témat. Neonomicon tak bere Lovecraftovo universum a zkoumá je očima agentky FBI. Jako kdyby Akta X nebo Mlčení jehňátek mělo dítě s Voláním Cthulhu. Dílo nicméně působí nedokončeně, proto budete potřebovat…
Providence
Providence je veledílo, je to loveletter k Lovecraftově práci a hatelletter k Lovecraftovi samotnému. Témata jako rasismus, homofobie, Amerikana a američnost se střídají v tomhle masivním festivalu lovecraftovských náznaků. Providence slouží zároveň jako prequel i sequel k Neonomiconu a dneska je můžete koupit v jednom ohromném sebraném vydání. Není to levný, ale stojí to za to.
League of Extraordinary gentlemen
A teď už jsme u grafických novel, kterým se k Moorově zklamání dostalo filmových adaptací. Víte, Moore je tak fantastický komiksový autor, protože pracuje se všemi specifikacemi svého média. Jeho příběhy nejdou odříkat nikde jinde tak efektivně jako na obrázcích s bublinami, ať už to zní sebepodivněji. Takže pokud jste viděli film, zapomeňte na něj. Kniha je fenomenální, je to podivná kritika ikonismu, ale zároveň přetéká láskou k literárním postavám devatenáctého století… Tohle je komiks pro lidi, kteří rádi čtou.
V for Vendetta
Podle dnešního Moora trochu naivní dílo, které vzniklo začátkem osmdesátých let. Potýká se s otázkami totality, anarchie a toho, kdy člověk přestává být bojovníkem za svobodu a začíná být teroristou… jestli tam vůbec nějaká taková hranice je. Pro většinu čtenářů to nebude dílo naivní ani trochu, bude to působit jako cynická noční můra, ale to jenom znamená, že o nás Moore jako o lidstvu smýšlí dnes ještě hůř než před čtyřiceti lety. Mimořádně chytrý, mimořádně čtivý, mimořádně depresivní.
Watchmen
Watchmeni jsou právě tím komiksem, který se dostal na žebříček nejlepších knih New York Times. Je to absolutní dekonstrukce superhrdinovského žánru, ale hlavně je to šťouchání do lidí, kteří rádi opakují, že chtějí “realistického Batmana”. “Chceš realistický superhrdiny?” ptá se Alan Moore. “Na, takhle by to vypadalo.” Watchmen jsou sice viditelně dítětem osmdesátých let, ale dnes jsou aktuálnější než kdykoli jindy. Povinná četba pro všechny, kteří pořád koukají na Marvel seriály.
From Hell
A to nejlepší nakonec. From Hell se sice taky dočkalo filmového zpracování, ale mluvit o něm nebudeme. Je to příběh Jacka Rozparovače, ale tak, jak vám ho nikdy nikdo nevyprávěl. Ne snad tím, že by si Moore vymyslel nějaký fantastický příběh za případem nejznámější sériového vraha historie, to ne… Jen je to tak neskutečně detailní, tak naplněné detaily, tak důkladně zrešeršované, až se vám ze vší té práce v knize podlamují kolena. A zároveň je tam druhá abstraktnější linka, která bere Jacka jako nutné zlo. Jako, jak to Moore sám podává, “porodní bolesti dvacátého století”. From Hell u nás vyšlo černobíle i v barvě, dokonce s Moorovými poznámkami k rešerši, je to velká věc a kdybyste měli mít doma jednu jeho knihu, pak tuhle.
