Sázka na senátní volby a zklamané pravičáky. Dotáhne to Kuba s hnutím Naše Česko do celostátní politiky?
Nově registrované hnutí Naše Česko jihočeského hejtmana Martina Kuby může v podzimních volbách jen získat. Cíle maximalizace zastupitelských křesel v komunálních volbách se sice vzdává, dobrou investicí do budoucna ale může být koncentrace na volby senátní.
Naše Česko je projektem centrálně řízeným a nijak zvlášť se tím netají. Martin Kuba se snaží sám sebe vykreslit jako schopného manažera a efektivního vládce. A jak uvádí ve svém medailonku na stranickém webu – „je přesvědčen, že to, co funguje v jižních Čechách, může fungovat v celé zemi“.
V této prezentaci je cosi babišovského. Cílí totiž na stejnou emoci, na jakou se zaměřoval u pravicových voličů šéf hnutí ANO v roce 2013. „Možná jste se ptali sebe sami, zda se vám ta politika teď líbí. Možná jste čekali trochu víc. Od nich. Od nich všech tam nahoře“. Krátké, úderné věty odkazují k nedůvěře v politiku, ale zároveň k naději, že tu pořád je někdo, kdo to všechno může změnit. Jsou populistické v tom, že obhajují „obyčejné lidi“ proti „zlým elitám“, establishmentu, který teď vládne. A zároveň slibují něco, po čem je podle sociologů mezi voliči poptávka prakticky v každých volbách – něco nového.
Je trochu paradoxní, že onu novost má do politiky přinést někdejší ministr průmyslu a obchodu, dokonce svého času úřadující předseda ODS. Ba co hůř, člověk, jehož působení v jižních Čechách bylo dříve obestřeno pověstmi o bujícím kmotrovství a klientelismu. Prakticky každý v jeho domovském regionu ví, co je Martin Kuba za politika. Při své expanzi do celostátní politiky on sám musí kalkulovat s tím, že mimo hranice jižních Čech má štít čistý. A že zároveň identitárním spojením s konkrétním regionem přináší něco, co Babiš neměl – vysoce ceněný lokální patriotismus.
Tenhle kalkul nemusí být promarněnou sázkou. Je část voličů, především zklamaných tradicionalistických pravičáků, kteří si Kubu spojují se snahou obrodit ODS. Stranu, u které oni stejně jako jihočeský hejtman v poslední době uvěřili, že jí není pomoci. Současné vedení občanských demokratů a to, jakou cestu za půl roku ušlo, této pověsti o povadlé straně vzdorovat nedokáže. O takovou úzce ideově vyprofilovanou skupinu má smysl bojovat. Mohla by i přejít k Motoristům, pokud těmto jedincům ale vadí přímá spolupráce s Andrejem Babišem, šance jejich hlasy posbírat existuje.
I v příběhu o „zlém muži ODS, kterému nebylo nasloucháno“, jsou však trhliny. Martin Kuba ve skutečnosti uvnitř strany nedokázal přijít s žádným záchranným plánem. Kritika vedení se mu spíš hodila. A zpětně tak budí oprávněné podezření, že o vlastním projektu už dávno přemýšlel, jen si počkal na vhodnou příležitost po volbách. Jedněmi toto načasování může být vnímáno jako snaha vyhnout se nečekanému předvolebnímu skandálu, opustil-li by řady strany v době kampaně. Druzí ale můžou namítat, že si zkusil počkat, neobjeví-li se pro něj v ODS příležitost posunout se výše na mocenském žebříčku.
V české polarizované politice poměrně ostře rozdělené na babišovský a antibabišovský blok už nějakou dobu hledáme stranu, která by měla potenciál oslovit voliče z obou táborů. Dřív to dle sociologických dat byl STAN. Bylo tomu tak ale dřív, než byla jeho centrálou přijata progresivní stranická linie. Před volbami v roce 2021 to pak byla Přísaha Róberta Šlachty. A do budoucna může Naše Česko sehrát obdobnou roli. Oba bloky někoho takového potřebují na své straně. A v případě Martina Kuby se aspoň prozatím zdá, že jeho nové hnutí by mohlo být koaličním partnerem spíše pro Babiše než pro současnou opozici.
Česká republika je prakticky neustále v nějaké předvolební kampani, a prosadit se tak není jednoduché. Dává logiku, aby se Kuba soustředil hlavně na sněmovní volby. Proto projekt rozjel hned po těch posledních, aby na prezentaci strany veřejnosti měl co nejvíc času. V procesu jejího budování se dá odpustit to, když strana ve většině republiky vyignoruje komunální volby. Obcí je v zemi víc než šest tisíc, ani spousta zavedených stran nemá kapacity na to, aby listiny všude poskládala. Výjimkou jsou tu ale samozřejmě jižní Čechy. V menších sídlech tam potenciální úspěch bude otázkou prestiže, v Českých Budějovicích je to povinnost. Vzhledem k tomu, jakou vlnu v regionu Kuba při oznámení svých nových politických ambicí strhnul, dosažení takového úspěchu pro něj patrně nebude problém. Získání křesel mimo region, například v Berouně, je jen vítaný bonus.
Co v českých podmínkách tolik neznáme, to je koncentrace především na senátní volby. Nové a centralizované strany je většinou opomíjejí. Dlouho v nich nedokázalo prorazit hnutí ANO, fakticky ztracené jsou letos třeba pro Motoristy. Právě tady ale Naše Česko může využít silného ukotvení v jižních Čechách. A to ne ledajakého. Kubova politická dominance tu nespadla z nebe, v místních senátních obvodech má velkou šanci křesla získat. Pokud bude mít v souhrnu po volbách pět nebo více senátorů (dva už má teď), získá momentum. A i ostatní přesvědčí, že má smysl jeho aktivitám věnovat pozornost.
Bylo by to poprvé, co by si celá strana vybudovala aspoň nějakou pozici v první fázi v horní parlamentní komoře. V době, kdy se Andrej Babiš třese na ovládnutí státu a všech jeho institucí, to je ale lákavé sousto. A navíc mít pět senátorů, o tom by se novým subjektům, které se prosadily v minulosti, mohlo na začátku jejich existence jen zdát. Věci veřejné začínaly s jednotkami zastupitelů pouze v některých pražských městských částech, Motoristé před letošními volbami neměli ani to. Limitem pak samozřejmě může být jen to, pokud by se tuto ambici, kterou Kubovi do jisté míry kreslí sama média, naplnit nepodařilo. Na to něco vymyslet do voleb na podzim 2029 ale bude mít i tak času dost. Naše Česko tak letos nepotřebuje zářivý úspěch. Potřebuje ale ukázat, že Martin Kuba má zkrátka na víc.
