Generál, který zastaví umírání. Nástup Mychajla Drapatého do čela ukrajinské armády provázejí velká očekávání
Ten záběr obletěl sociální sítě před dvanácti lety a teď se na ně vrátil. Bojové vozidlo v plné rychlosti proráží barikádu, chvíli letí vzduchem a pak nakonec pokračuje v rychlé jízdě dál. Po něm už bez dramatického skoku proletěla po silnici i další obrněná vozidla. Odehrálo se to 9. května 2014 v Mariupolu, rychlý přepad a do té doby nezvyklá akčnost ukrajinské armády způsobily, že přístavní město zůstalo v ukrajinských rukou, a to až do „velké války“ v roce 2022. Nahrávka měla i svůj psychologický efekt. Poté, co ukrajinská armáda musela vyklidit Krym, vracela vojsku sebevědomí, že přece jen dokáže zemi ubránit.
Velitelem konvoje byl major Mychajlo Drapatyj, který tehdy velel 2. mechanizovanému praporu 72. samostatné mechanizované brigády. Měl bojový rozkaz vstoupit do města s obrněnými vozidly, posílit tamní jednotky a osvobodit rukojmí. V nejasné situaci, kdy nepřítel využíval k provokacím civilisty, byl nakonec úspěšný, jednotce se začalo říkat „Černá brigáda“. Drapatyj obstál i v situaci, kdy musel vyvést 260 lidí z obklíčení v takzvaném izvarynském kotli, ztratil tehdy jediného vojáka.
Dobu „malé války“, pokud budeme takto nazývat události let 2014 až do podepsání minských dohod počátkem roku následujícího, strávil Drapatyj prakticky celou v boji. Po určitém zvolnění situace se odešel vzdělávat na nadstavbová studia na domácích vojenských školách. Na univerzitě obrany získal magisterský titul, později absolvoval studium pro vyšší důstojníky a generály. V roce 2021 byl jmenován brigádním generálem a ve „velké válce“ už velel silám na úrovni okruhu.
Velká část ukrajinských generálů za sebou má nějaký vojenský úspěch. Třeba odcházející vrchní velitel Oleksandr Syrskyj dokázal na počátku války ubránit Kyjev a nyní má nespornou zásluhu na tom, že Ukrajina minimalizovala ruský postup. O Drapatém víme, že stál v pozadí některých úspěšných operací ukrajinské armády tím, že velel příslušným vojenským okruhům, třeba v roce 2022 v Chersonské oblasti, o půldruhého roku později u Vovčanska nedaleko Charkova, v roce 2025 v Donbasu.
Nová vlna přichází
Ve „velké válce“ už nebyl akčním frontovým velitelem, ale tím, kdo z útrob štábu rozloženého někde ve venkovském domě nebo staré továrně plánuje vojenské operace. Je v tom však – podle svého okolí – velmi pečlivý a důkladný s důrazem na šetření lidskými životy. Začátkem léta 2025 ale také rezignoval po sérii událostí, kdy Rusové zasáhli vojáky koncentrované na cvičištích v blízkosti fronty a způsobili tak zbytečné ztráty. Přitom rezignace nijak neovlivnila jeho kariéru a stoupal po obvyklém kariérním žebříčku, zahrnujícím posty velitele společných sil a pozemního vojska.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
