Babišova, Klausova a Zemanova extrémní kohabitace. Vláda chce s prezidentem Pavlem válčit dál
Ministr zahraničí Macinka rozehrál válku s prezidentem Pavlem, kterou nezvládl. Štafetový kolík hlavního válečníka s Hradem převzal premiér Babiš. Mnohem extrémnější kohabitaci ovšem předváděli Pavlovi předchůdci Klaus a Zeman.
Když v lednu vyplula na povrch komunikace Petra Macinky s poradcem Petra Pavla Petrem Kolářem, za normálních okolností by vedla k okamžitému ukončení ministrovy politické kariéry. Bezpochyby nejde o běžný způsob vyjednávání, jak se snažil aféru zlehčovat jeho tábor, ale o dosud nevídané vyděračské metody.
Spálím mosty
„Chápu, že se pan prezident nenechá vydírat, ale politika je o kompromisech, chce-li mít na něco vliv. Buď bude možné vše, anebo nebude možné nic. Stačí jeden podpis...“ napsal Macinka stylem potvrzujícím, že vydírání je přípustnou metodou politického boje.
„Může získat klid, když já budu mít Turka na MŽP. Pokud ale ne, spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace,“ varoval šéf Motoristů a dodal: „Politicky jste velký tak, jak je velký váš protivník. Takže já jsem připravený bojovat za Turka tak brutálně, že z toho bude velké a dlouhotrvající téma.“
V jednom se nemýlil, což prokázal brutální dlouhotrvající snahou vytěsnit prezidenta ze summitu NATO navzdory ústavním zvyklostem. Macinka nakonec prokázal velikost politického amatéra s vědomím premiéra Babiše, jenž se před summitem rovněž zapojil do útoků proti prezidentovi.
Mohlo by se zdát, že přestřelky mezi vládou a Hradem po Ankaře ustanou. Pavel si dokáže představit uklidnění vztahů. „Pokud bude premiér schopen vnímat rozdílný názor ne jako mé osobní nepřátelství vůči němu, pak určitě budeme schopni se pragmaticky na řadě věcí domluvit,“ prohlásil při návštěvě Slovenska.
Prezident plní příkazy
Dosavadní reakce Babiše a Macinky však svědčí o pravém opaku. V téže době poskytl premiér rozhovor Mladé frontě DNES, kde znovu na Pavla ostře zaútočil. „Pan prezident Petr Pavel je v kampani na druhý mandát. A bohužel si vybral naši vládu jako téma kampaně. On je lídr opozice. Na všechno má jiné názory než naše vláda.“
„Proč to podle vás dělá, myslíte, že se vás bojí?“ zazněla návodná otázka v tradičně servilním rozhovoru spřízněného média. „Protože plní příkazy. Jeho okolí si vyhodnotilo, že to pro něj bude nejlepší kampaň, tak mu to asi poradili a pan prezident je poslouchá,“ reaguje na nahrávku Babiš.
Krátce předtím v podobném duchu napadl prezidenta v České televizi Petr Macinka. Jeho účast na summitu NATO považuje za zbytečnou. „Ústavní soud se do situace invazivně vložil a na poslední chvíli nás donutil tam pana prezidenta akreditovat,“ postěžoval si.
„Vnímám to jako snahu o posílení pravomocí prezidenta. Jde o zahájení prezidentské volební kampaně ze strany Petra Pavla. Naše vláda kampaň nedělá a pracuje na svém programu,“ uvedl s tím, že si nenechá chování hlavy státu „v žádném případě líbit“.
Liché výhrady
Macinka předvedl litanie zakomplexovaného politika, jemuž asi opakované prohry s hlavou státu nestačí. Pokud ovšem vyčítá „zbytečnost“ prezidentovy účasti na summitu, otázkou zůstává, co tam dělal on sám. Kromě toho, že hasil roztržku s SPD, jíž utajil dodávku 140 milionů korun na americké zbraně pro Ukrajinu.
Je zarážející, že oficiální stránky Ministerstva zahraničí nepublikují o průběhu zásadního summitu NATO ani slovo, zatímco v téže době oznamují ukončení činnosti Generálního konzulátu ČR v Hongkongu. Buď to svědčí o hrozivé nekompetenci ministrova aparátu, nebo o zakrytí skutečnosti, že Macinka byl v Ankaře jen pátým kolem u vozu.
Podstatné je něco jiného, že v „extrémní kohabitaci“ s prezidentem zřejmě chce pokračovat premiér Babiš. Jeho výhrady vůči Pavlovi jsou absurdní a svědčící o nepochopení role hlavy státu v ústavním systému.
Prezident byl zvolen v přímé volbě jako nestranický občanský kandidát, který má dnes dvojnásobně vyšší podporu než vláda. A to nehledě na některé zavádějící průzkumy, že koalice posiluje, přičemž proti volbám ztratila 4 až 5 procent. Optický klam vytváří nezapočítávání koalice Spolu a labilní pozice Motoristů na hranici statistické chyby.
Prezident má své ústavní pravomoci a k nim patří i právo vyjadřovat své názory. Dávat mu nálepku šéfa opozice, pokud vyjádří jiný názor, než vláda, je projevem demagogie a obav z vlivu populárnějšího prezidenta na veřejné mínění.
Kohabitace v éře Klause a Zemana
V takovém případě byl mnohem aktivnějším „lídrem opozice“ prezident Václav Klaus, jenž často vystupoval k ekonomické politice, evropské integraci nebo zahraničním otázkám. Nerozpakoval se kritizovat vlády, ať už vedené pravicí nebo levicí, pokud s jejich kroky nesouhlasil.
O hypertrofované kohabitaci, tedy soužití prezidenta Klause s vládami odlišných názorů, svědčí skutečnost, že během svých dvou funkčních období využil celkem 57krát právo veta. Vracel sněmovně v průměru šest zákonů ročně. Mezi nimi dnes už legendární zvýhodnění biopaliv, přičemž jeho veto tehdy zvrátil Babiš s pomocí svých lobbistů.
Jiný typ „extrémní kohabitace“ předvedl prezident Miloš Zeman. Využil sice právo veta jen v devíti případech, ale zákony vracel výlučně Sobotkově a Fialově vládě, nikoli kabinetu Andreje Babiše, který pomohl v roce 2018 vytvořit s pomocí komunistů.
Zeman opakovaně ohýbal ústavní zvyklosti. Vyhrožoval vládou v demisi v řádu let, nejmenoval některé ministry z osobních důvodů a jako neformální čtvrtý koaliční partner personálně ovlivňoval složení Babišovy vlády. Často se vymezoval proti tehdejší opozici a zasahoval do zahraniční agendy, kde podporoval úzké vztahy s východními diktaturami.
Tehdejšímu premiérovi to nevadilo, proto jsou jeho výhrady vůči Pavlovi farizejské. Začíná se v nich promítat dosud nestrávená potupná porážka v prezidentské volbě o milion hlasů. Při pohledu na chování Klause a Zemana je ovšem vidět, že se prezident Pavel zatím chová ještě velmi zdrženlivě. A nemusel by.
