Zpíváme s Macinkou a Klempířem aneb Jak během pěti minut pěti větami naštvat pět tisíc lidí
Menší frekvence ve vydávání Panoptika v poslední době má příčiny v plnění úkolů na jiných frontách. K naplnění panoptikálního efektu sice stačí týdně vydávat jmenný seznam členů současné vlády, ale každým dnem se také zdá, že končí sranda. Koalice trestně stíhaných se zpovykanými fracky ztratila i ty zábrany, které nikdy neměla, a sundala nohu z brzd bez ohledu na následky. Na co vládě Petra Fialy nestačily čtyři roky, stačilo té Babišově šest měsíců.
Blesková demontáž právního státu dokázala, že silnější silou rozvratu a chaosu než rudá i hnědá ideologie je nenávist. Lhostejno, zda za porážku v prezidentské volbě či ponížení po neprosazení milce hňupa ministrem. Panoptikum nemá za cíl přesvědčovat ty, kteří mají hlavu na myšlení, ne jen aby jim nepršelo do krku. Nedělá si ani iluze, že lze změnit funkce buněk ganglií kroužkovců SPD, které jim, rajchlvším i dalším parazitům nahrazují mozek užívaný obratlovci a savci vyššího řádu.
Chtělo by jen jak zrcadlové bludiště Petřína ukázat výsledek všem, kteří protestně nevolili či volili konzervativní pravici, spratky s kolaborantem a Klausem za zády. Nemusí pochodovat ulicemi a jak flagelanti bičovat svá těla pro rozhřešení. Stačí si stoupnut před zrcadlo a zeptat se sám sebe: „Tohle jsem opravdu chtěl?“ A vzápětí si sám nafackovat a stokrát napsat do sešitu: „Už nikdy nebudu volit jako debil!“
Pro zamyšlení nabízí Panoptikum zrcadlo posledních měsíců:
Tvrdí-li Václav Klaus, že kompetenční žaloba Petra Pavla: „Je od prezidenta pokus zaútočit na systém parlamentní demokracie touto nepřímou formou, pokus o ústavní převrat a překročení Rubikonu polistopadového období… Vracíme se někam daleko před listopad 89…“
Co jsou pak Klausovy opakované návštěvy ruskými agenty pořádané konference na Rhodosu? Vrací-li nás Ústavní soud před listopad 89, kam nás pak vrací jeho vřelý projev na sjezdu proruské neonacistické partaje AfD, jediné s programem žádajícím odstranění Benešových dekretů? Před květen 45 či až před září 38?
Ministr pohraničí Petr Macinka varoval, že pro Petra Pavla už nebude hlasovat nikdo z voličů Motoristů. Váhu svému varování dodal Petr Macinka informací, že o tom se všemi čtrnácti voliči Motoristů během pátečního odpoledne osobně mluvil.
Posledním majstrštykem Výfukářů byla vystoupení na folklórním festivalu Strážnice, kde ministr kultury Ota Klempíř představil autorský projekt „3 x 5 aneb Jak během pěti minut pěti větami nasrat pět tisíc lidí“. Ve vzpomínce na svou zničenou kariéru umělce pak poslal do autorské soutěže festivalu Strážnice 2027 rapovou skladbu v aranži pro cimbálovku, která jak je v rapu zvykem, reflektuje aktuální situaci:
Být ministrem není slast / když v publiku vládne chlast,
Dělaj´ to ty vedřiny / chytrák jsem tu jediný
To je cimbál, to jsou dudy / vy koukejte držet huby
Cifrujte a zkuste dudat / jak mou holku, jdu vás udat
Myslíte, že není komu / brzy bude, věřte tomu
Místo příští Strážnice / čekají vás káznice
Burani jste, motáci / že vám není rovno
Příště žádnou dotaci / dostanete hovno
Den poté ovládl soutěž verbířů ministr pohraničí Petr Macinka, který rozezpíval celý amfiteátr verbuňkem Vypadni, vypadni, kde se k němu v závěrečném refrénu přidali spontánně všichni diváci:
Jsem ministr pohraničí / chtěl by som vám něco říci
Jen tři slova, hlupé tetky, hlupí strýci / proč bučíte jako býci
Kol dokola Strážnice / vede krásná silnice
Všude vůně květů, trávy / v publiku jen voli, krávy
Éééj, kdože sú?!
Vítěz voleb, Motorista / jste snad blbí, aj do Krista
Jsem ja šohaj z Lanžhota / cožpak jste se zbláznili
Jede, jede mašinka / Klempíř, Turek, Macinka
V ní se řítí do řiti / o čem se chceš baviti
Zpívat s vámi, Strážničané / chtěl jsem slavit hrozny
Slunce v bečkách načesané / já vím, my jsme hrozný
Fakt jsme si tu nevrzli / ani jako cvrček
Já jsem šohaj maličký / co že dělá prcek?
Vypískán teď, pobeknu-li / snad mne doma čeká
Před Filipem pokleknu-li / jeho náruč měkká
Já jsem rodák z Lanžhota / hned je mokrá kalhota
Ve Strážnici po verbuňku / Dřív než burčák vyšumí
Nakopali nás do řiti / dostali jsme po čuni
Vypadni, vypadni, vypadni a vypadni… (sborový zpěv)
Když si Ota Klempíř na sociálních sítích stěžoval, že ve Strážnici čelil „zášti publika“ a „nepřátelskému prostředí“, přidal otázku: „Jak by mělo vypadat nastavené zrcadlo ministerstva i vlády takovému chování?“
K tomu se obratem na účtu @borisstastny vyjádřil i ministr kotrmelců Boris Štastný: „Tak, když čtu tu debatu, dávám následující odpověď na položenou otázku: Nedávat dotace, nechat tržní vstupné a nechodit.“
O den později popřel, že by něco takového napsal, a kritikům vzkázal, že si u nich „horko začíná vybírat svoji daň“.
Ad 1) Když dvouleté dítě neví, že po vyjádření „Já chci kakat!“, nesmí zapomenout, co řeklo, a konat, je to lapálie, která se spraví. Když si ale státník nepamatuje, co včera napsal, pak je to fakt k posrání, pane ministře.
Ad 2) Vyhrožovat odebráním dotace těm, z jejichž peněz je složena, může jen idiot, pane ministře. Pravda, takový může občas neudržet stolici, s tím je třeba počítat.
Macinkova Strážnicegate je jen kamínkem mozaiky zdánlivě vyšinutého zloprcka, který nedospěl. Připomeňme jen, jak v rauši na kanále mj. televizním opakovaně označil předsedkyni koaliční Trikolóry Majerovou za vagínu, máme-li k citaci Péti Hrozného použít eufemismus. Hysterický tlak na jmenování kumpána polepeného skandály do funkcí ministra zahraničí a poté životního prostředí. Výhrůžky a urážky adresované prezidentovi a poňoukání obecního sraba Babiše k akcím proti Pavlovi. Označení oponentů za méněcenné bez ohledu na to, že přivádí zem mezi banánové republiky „čtvrtého světa“. Poplivání výroku Ústavního soudu i výkřiky o ústavním puči. Shrnutí všech skandálů Petra Macinky vytváří obraz zpovykaného fracka, který rád provokuje a užívá si tím pohoršenou pozornost okolí. Při hlubším ponoru k jeho existenčním kořenům a aktuálním výstupům dojde pozorovatel analytik k poznání, že má před sebou pouze vystrašeného chlapce malého vzrůstu stydícího se za svou orientaci a také zbabělce neschopného provést comingout pro vlastní úlevu. Každý člověk má svá trápení a mít pro takového pochopení je mírou lidské solidarity.
Přesto je ke zvážení, zda se mají občané obávat o osud této země vždy, když Turka večer zrovna bolí hlava…
Kateřina Brožová se vyjádřila k situaci, která panuje mezi vládou Andreje Babiše a prezidentem Petrem Pavlem a prezidenta za to, že chce jet na summit NATO, kde roky působil jako předseda vojenského výboru, zkritizovala na svém Facebooku: „Pane prezidente, bez urážky, přestaňte se ponižovat. Jako voják nejspíš nemáte cit pro situaci a to je pro vaši pozici důležitá vlastnost. V úctě.“
Zbývá jen, aby se k situaci vyjádřil i pes Pluto. Pravdou je, že politologická moudra Kateřiny Brožové škodí společnosti méně než její případné další CD či role v seriálu.
Není to tak dávno, co Kateřina Konečná profňukala tiskovou konferenci po výprasku v říjnových volbách, kde komouše připravila o desítky milionů a výsledek se dal popsat stručně jako „dostali na holou“. Nicméně jako vždy netrvalo dlouho, Konečné otrnulo, vylezla z díry a už má zas roupy řídit zeměkouli. První, kdo to odskákal, je jak jinak prezident Petr Pavel, kterého označila za zbrojařského lobbistu, který může slíbit na summitu NATO v Ankaře cokoli, a Česká republika podle Konečné nemá na to, aby financovala další iniciativy a vydávala další prostředky na zbrojení.
Bohužel nám nic jiného nezbývá, soudružko Konečná, parazitují-li na nás existence vašeho řádu. Ale všeho do času, poslední průzkumy ukázaly pro KSČM volební zisk ve výši 1,4 %. Tak šup, zpátky díry!
A spořit, protože s europelíškem za 429 317,50 Kč a 801 800 Kč na asistenty měsíčně budete mít za tři roky po ptákách! Konečná, konečná!
