Skandální chování Irska při fotbale s Izraelem ukazuje, že Irové nenávidí Židy a podporují antisemitismus
- Irští fotbalisté před zápasem s Izraelem nepodali soupeřům ruce, odmítli výměnu vlaječek a během izraelské hymny sklopili hlavy. Svůj protest zdůvodnili podporou Palestinců.
- Podobné postoje ale v Irsku podle textu nejsou nové. Vedle současné kritiky Izraele připomíná článek i kontroverzní postoje části irské politiky a společnosti během druhé světové války.
- Napětí se přitom týká i početné řady současných incidentů namířených proti irským Židům. Text upozorňuje na výhrůžky, útoky, vandalismus i projevy diskriminace a klade otázku, kde končí legitimní kritika Izraele a začíná antisemitismus.
Fotbalisté Irska v nedělním zápase Ligy národů před úvodním výkopem nepodali svým soupeřům z Izraele ruce a odmítli i výměnu tradičních vlaječek. Během izraelské hymny navíc všichni irští fotbalisté i trenéři demonstrativně sklopili hlavy k zemi. Jeden z irských náhradníků při hymně seděl na lavičce, což udělá jenom křupan. Irové to zdůvodnili podporou Palestinců. Jenže nebylo to poprvé, co jejich země dala najevo svůj neskrývaný antisemitismus.
To, že fotbalisté, trenéři, funkcionáři i většina Irů mají na konflikt mezi Izraelci a Palestinci vyhraněný názor, je jejich věc. Ovšem, že evropská fotbalová federace UEFA souhlasila s tím, že mohou být u zápasu popřeny atributy, které ke sportu patří, je ostudné. A nebezpečné. Dál to živí antisemitismus, který je Irsku dlouhá léta vlastní. Nejde totiž jen o jeden fotbalový zápas.
Něž se podíváme na některá fakta, připomenu všem českým podporovatelům irského postoje jiný fotbalový zápas. Odehrál se na Weserstadionu v německých Brémách 23. května 1939. Irsko zde nastoupilo proti týmu nacistického Německa a všichni irští hráči při nástupu pozdravili diváky nacistickým pozdravem Sieg Heil. To se odehrálo pouhé měsíce po Mnichovské zradě, po které muselo Československo odstoupit Hitlerovi Sudety. A bylo to v době, když už nacisté okupovali celé Československo.
Zápas v Brémách byl tehdy čtvrtým, který Irsko odehrálo proti německému soupeři za pouhé čtyři roky. Před druhou světovou válkou si Irové vůbec oblíbili nechutné soupeře. Hráli proti Itálii, když byla pod Mussoliniho vládou a dva zápasy proti Maďarsku, kdy v této zemi vládl Miklós Horthy a jeho parlament, v němž se stále častěji objevovali prominentní antisemité.
Když Německo hrálo proti Irsku v roce 1936 v irském Dalymount Parku a němečtí hráči jako obvykle před zápasem hajlovali, někteří irští diváci se k nim připojili. Irská média pak psala, že to byl projev úcty k hostujícímu týmu…
Mnoho Irů včetně jejich politiků a novinářů za druhé světové války pak tvrdili, že zprávy o pronásledování Židů jsou propaganda.
Jedním z důvodů odmítání Židů byly odpornosti, které prováděl irský velvyslanec v Berlíně Charles Bewley. Ten byl jmenován v roce 1933 irským ambasadorem v Německu, kde se stal otevřeným obdivovatelem nacismu a Adolfa Hitlera. Pravidelně informoval vládu v Dublinu o tom, že Židé v Německu nejsou ohroženi a obviňoval je, ze všech možných neřestí. Bewleyho zprávy vedly k tomu, že němečtí Židé, kteří žádali o vízum pro vstup do neutrálního Irska, aby unikli nacistickému režimu, byli obecně odmítnuti. Během jeho sedmiletého pobytu v Německu byla víza udělena méně než stovce Židů.
Když Hitler na konci války spáchal sebevraždu, tak irský prezident Douglas Hyde a premiér Éamon de Valera vyjádřili soustrast německému zástupci v Dublinu nad smrtí nacistické zrůdy. Nepochopitelné gesto, které bylo kritizováno po celém světě. De Valera ještě na konci války tvrdil, že zprávy o koncentračních táborech jsou propaganda.
To všechno bychom mohli připsat někdejší složité irské minulosti, ovšem situace není lepší ani dnes.
Některé menší irské politické strany pořád odmítají uznat právo Izraele na existenci a používají u toho běžně rétoriku spojenou s antisemitismem.
Nenávist vůči Izraeli je tak hluboká, že se Sinn Fein, jedna z největších irských politických stran, vyhýbá kritice teroristických organizací jako je palestinský Hamás, libanonský Hizballáh či režim v Íránu.
Úřadující irská prezidentka Catherine Connollyová označila loni při volbách v televizi BBC vražedný kult teroristů z Hamásu za „součást struktury palestinského lidu“. V následném rozhovoru pro irské rádio RTÉ se Connollyová vyhnula otázkám, zda 7. říjen 2023, kdy palestinští teroristé napadli Izrael, považuje za válečný zločin, a pokusila se přesunout pozornost na „teroristický stát“ Izrael.
Vrchní irský rabín Yoni Weider hovořil loni v prosinci o hnisajícím antisemitismu namířeném proti irské židovské komunitě. Ta čítá jen něco málo přes 2300 členů, ale jen loni za šest měsíců zažila 128 incidentů z nenávisti. Zpráva, kterou dostala k dispozici počátkem letošního roku také irská vláda, dokumentuje výhrůžky a zastrašování, verbální a fyzické napadání, vandalismus, vyloučení a diskriminaci ve školách, na univerzitách, v úřadech, nemocnicích a dalších veřejných institucích.
Loni městská rada v Dublinu navrhla, aby se Herzogův park, který nese jméno Chajima Herzoga, šestého prezidenta Izraele, přejmenoval na Park svobodné Palestiny. Park je malým kouskem zeleně sousedící s jedinou židovskou školou v Irsku. Herzog, který se zúčastnil jako voják britské armády (bojovat za Brity je pro Iry v podstatě zločinem – poznámka autora) vylodění v Normandii, byl ale nejenom hrdým Izraelcem, byl současně hrdým Irem. Narodil se v Belfastu a jeho otec byl prvním vrchním rabínem v zemi. Vymazat z veřejného prostoru jméno rodilého Ira kvůli tomu, že byl současně izraelským politikem, je zoufalost svědčící o patologické nenávisti k Izraeli. Židům a bujícím antisemitismu v Irsku.
Nelze se pak divit, že irští fotbalisté nepodají ruce svým izraelským soupeřům. To je pouze vrchol ledovce.
