Vláda musela něco udělat pro „naše lidi“. Levnější nafta ale problém nastupující inflace nevyřeší
Ropná panika, která zvedla ceny pohonných hmot u pump vyvolává touhu něco podstatného na tom změnit u vlád po celé Evropě. A tak jsou zaváděny v mnoha zemích administrativní regulace jejichž efekt je často sporný. Například v Německu se smí zdražovat jen jednou denně a v Polsku zase přijdou čerstvým snížením DPH o pořádnou hromadu zlotých v rozpočtu. Na Slovensku zase v rozporu s právem EU platí sleva na paliva jen pro domácí občany.
Není divu, že i Babišova vláda prostě musí udělat něco pro naše lidi, přestože ještě před týdnem odmítala návrhy na snížení spotřební daně benzínu a nafty s tím, že to zatím není potřeba. Ve čtvrtek do toho ale řízla. Zavádí nejen slevu na dani, ale i regulaci marží pumpařů a maximální cenu.
Ekonomové obecně administrativní regulaci cen v prostředí, které není monopolní striktně odmítají, protože existují stovky důkazů, že to přinese víc problémů, něž vyřeší. Příkladem je zkušenost Maďarska, které v roce 2022 regulovalo ceny u pump tak dlouho, až nebylo co tankovat a Orbán musel ceny zase uvolnit. Zůstaly pak podle expertů průměrně o dvanáct procent vyšší, než by byly bez regulace. Polské snížení DPH na potraviny na nulu vedlo k nákupním nájezdům ze sousedních zemí a k vysokému rozpočtovému deficitu. A hodně těžko se DPH vracela zpět, protože to bylo mimořádně nepopulární.
Nicméně my můžeme smířlivě konstatovat, že se Babišova vláda snažila škodit svým zásahem co nejméně. Snížení výběru spotřební daně, včetně DPH, činí dohromady 2,35 Kč, o něž by měla ceny nafty klesnout. U benzinu se spotřební daň nesnižuje. Státní rozpočet tak přijde zhruba o miliardu měsíčně. To je sice hodně, ale zásadní je, jak dlouho bude snížení daně trvat. Opatření se má vyhodnotit už za měsíc a pak uvidíme.
Strop na marže pumpařů ve výši 2,50 Kč pak odpovídá běžným poměrům, a dokonce podle průzkumu ministerstva financí přesahuje současné tržní marže, které po začátku sledování ministerstvem financí poklesly. V případě nafty dokonce až pod korunu za litr.
Kromě toho má ale platit i maximální cena, za níž mohou čerpadláři prodávat. Ta vznikne z ceny, kterou vypočítá ministerstvo financí z velkoobchodních cen hlavních dodavatelů paliv v Česku – Čepra, Orlenu a maďarského MOL, pod nějž spadá rafinérie Slovnaft. Do výpočtu pak vstupuje i cena evropské burzy Platts. K takto vzniklé ceně při připočte marže a daně, a to je pak maximální cenou. Ministerstvo tak spočítalo, že ceny nafty by pak měla být 46,43 Kč.
Nemělo by tak, pokud bude ministerstvo počítat rozumně, docházet k tomu, že by výroba a dovoz nafty a benzínu mohly být ztrátové. A tudíž by paliva na pumpách začala chybět jako před pár lety v Maďarsku.
Zásadní problém všech regulací nakonec ale spočívá v tom, co se bude dít s cenami ropy. Před svátky dosahovala cena ropy Brent ke 110 dolarům za barel, ale s očekáváním eskalace konfliktu na Blízkém východě se už objevují předpovědi 150 dolarů, nebo v případě konfliktu pokračujícího do léta i dvě stě dolarů. To by pak aktuální Babišova sleva prakticky nestála za řeč.
Nafta samotná je ale jen úzký výsek problému, před nímž stojí světová ekonomika. Zřejmě můžeme očekávat prudký nárůst inflace, až se nové ceny paliv promítnou dál do dodavatelských řetězců a zdraží vše, co se převáží. Od uhlí po rohlíky. Jenže k tomu všemu rostou ceny plynu, hnojiv, stavebních hmot a dalších výrobků. A tady žádná kouzla s daněmi nepomohou. Je třeba co nejdříve přistoupit ke zvýšení úrokových sazeb a uskromnění rozpočtů. To jsou standardní a jediná protiinfalční opatření, která máme k dispozici. Jen obvykle trochu bolí.
