Buchert: Peníze na obranu? Vláda kouzlí s čísly, ale hazarduje tak s bezpečností v neklidné době
Jean-Paul Belmondo v půvabné francouzské komedii Policajt nebo rošťák řekne i známou hlášku: Tlusťochu, zaplať! Když si dosadíme za tlusťocha stát, protože ten je u nás dostatečně vykrmený, tak mu to vzkažme především v souvislosti s výdaji na obranu: Zaplať a neškrtej. Silných důvodů je pro to několik.
Především, pokud někdo tvrdí, že nás se rozjitřená bezpečnostní situace ve světě nedotýká, a proto není potřeba výdaje na obranu zvyšovat, je buď lhář, nebo nezodpovědný naivka.
Jedním z důvodů nutnosti nasypání více peněz do obrany je válka na Ukrajině a patologický ruský hazardní hráč Vladimir Putin. Nelze na to nereagovat. Jinak se jednou části Evropy probudí s kalašnikovem v zádech. I vzdálenější konflikt v Íránu se nás dotýká. Nejenom proto, že v oblasti uvízly na dovolené tisíce českých občanů, ale především proto, že vidíme, jak se mění vedení válek. Rakety a drony létají sem a tam. I u nás je potřeba mohutně posílit protiraketovou obranu (mimochodem k té slouží i tolik probírané americké stíhačky F-35) a ochranu proti dronům. Bezpilotní prostředky dokážou nejenom zabíjet lidi, ale také ničit kritickou infrastrukturu. Pořád máme například slabě zabezpečený prostor kolem a nad jadernými elektrárnami či zásobníky plynu proti dronovým útokům. Energetická bezpečnost je životně důležitá. Řeči, jak to nějak zvládneme, kdyby cizí drony masívně zaútočily na Temelín či Dukovany, jsou jen blábolením.
Hodně peněz je potřeba i na zajištění nejmodernějších technologií a personálu při odrážení kybernetických útoků. Podobný útok jen v nemocnici v Benešově způsobil v roce 2019 škodu za 59 miliónů korun. A víte, co se stalo poté? Některé velké české nemocnice nemají dodnes adekvátní ochranu proti takovým akcím.
Představa, že bezpečnost jsou jenom armádní kanady, automatické pušky, letadla a tanky, je v dnešním, ve všem propojeném světě lichá. Proto se státy NATO, jehož jsme členy od roku 1999, dohodly, že do roku 2035 dají každý rok přímo do svých armád 3,5 procenta HDP a dalších 1,5 procenta na věci, které s bezpečností nějak souvisejí.
No a vláda Andreje Babiše se rozhodla, že kvůli rozdávání dárečků voličům peníze na obranu neporostou tak rychle, jak jsme slíbili a jak bychom potřebovali.
TA ČÍSLA NESEDÍ
Pokud se vše naplní tak, jak říká vláda, tak se Česko letos ocitne mezi zeměmi s nejnižšími výdaji na obranu v Severoatlantické alianci. Dokonce někteří experti tvrdí, že budeme úplně na chvostu, protože ostatní země po tlaku Donalda Trumpa přece jenom začaly dávat víc. Samozřejmě hovoříme o procentuálním podílu na HDP. Projde-li návrh rozpočtu Poslaneckou sněmovnou, bude resort obrany letos hospodařit se 155 miliardami korun, tedy s částkou odpovídající 1,7 procenta hrubého národního produktu. K výdajům na obranu ve výši dvou procent HDP přitom vládu nezavazuje jen slib spojencům v NATO, ale také zákon z roku 2023. Pro ten tehdy hlasovalo i Babišovo hnutí ANO.
Přesto vláda tvrdí, že mytická dvě procenta HDP na obranu letos lehce překročí. Jak je to možné?
Jako „výdaje na obranu“ se označily i různé položky z rozpočtů několika ministerstev. Podobně postupoval i předchozí kabinet Petra Fialy. Ten jako výdaje na obranu mimo rozpočet resortu označil loni 15 miliard korun. Letos už je to 30 miliard. Je to kouzlení s čísly. Nový mechanismus NATO už takový postup umožňuje. Ale vojáci k tomu říkají, že jim to odebírá peníze na rozvoj armády.
Česko chce letos jako obranné výdaje vykázat 20 miliard ze Státního fondu dopravní infrastruktury. Prý to poslouží na výstavbu dálnic a železnic, jež by armáda mohla využít. Experti o takovém využití pochybují. Téměř jeden a půl miliardy dá na obranu ministerstvo vnitra. Půl miliardy půjde na zálohy na pořízení jedenácti lehkých vrtulníků pro policii a 110 miliónů korun na ochranu mezinárodních letišť proti dronům. To by mohla Aliance uznat. Dalších 40 miliónů do obranných výdajů navrhuje ministerstvo zdravotnictví. Patří sem i celé rozpočty Správy státních hmotných rezerv, Národního bezpečnostního úřadu a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.
Zda všechny tyto výdaje v jiných rozpočtech ale nakonec Aliance uzná, to teprve uvidíme. Brusel kontroluje účty členských zemí až zpětně. Uzavřené ovšem ještě nemá ani roky 2024 a 2025. Takže zda s kouzelnými obrannými čísly obstojíme a letos splníme dvě procenta HDP, se možná dozvíme až za nějakou dobu.
POVINNÁ SKEPSE
Přestože všichni vědí, že peníze na budování armády a nákupy moderních zbraňových systémů potřebují plánování s dlouhodobým horizontem, české vlády to často nedělají. Je sice srozumitelné, že každý kabinet má podle svého složení jiné preference, je však nepochopitelné, že se zajištěním bezpečnosti dokážou politici (i za přitakání části veřejnosti) tak hazardovat. Přitom rovnice je daná: bezpečnost = prosperita. Jenže podle slov náčelníka generálního štábu Armády ČR Karla Řehky je kumulovaný bezpečnostní deficit země za poslední čtvrtstoletí kolem 750 miliard korun. To se dá smazat tak za jednu generaci. Mezitím se ukazuje, že situace ve světě je trvale neklidná a hrozby narůstají.
Za současné situace proto nezbývá než se modlit, že současná vláda splní své sliby a v dalších letech bude výdaje na obranu opět zvyšovat. Věřit tomu ale nemusíme. Vůbec nejnižší výdaje za existenci samostatné České republiky na obranu v poměru k HDP byly před deseti lety. V roce 2016 číslo kleslo na pouhých 0,96 procenta hrubého domácího produktu. A ministrem financí byl tehdy jistý člověk, jenž se jmenuje Andrej Babiš…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
