Zajímavé časy i dvacetiminutový hovor s Macinkou. Prezident znovu potvrdil, že je „klidnou silou“
V neděli večer odvysílala Česká televize bilanční rozhovor s prezidentem Petrem Pavlem u příležitosti třetího výročí jeho inaugurace. Interview se neslo v přátelském a poklidném duchu, a to i přes to, že na prezidentovi je patrné, že se nebojí pouštět do kritických soudů v zahraniční i domácí politice. Vše orámovalo nadnesené tvrzení známé z čínské klatby: žijeme v „zajímavých časech“.
To pro Petra Pavla ani moderátora Michala Kubala neevokovalo vůbec nic pozitivního. Naopak. Tři roky poté, co prezident složil svůj Ústavou předepsaný slib, se ve veřejném prostoru řeší hrozba války i ekonomická nejistota, která je důsledkem polykrize, ve které celosvětově žijeme od počátku covidové pandemie. Vlídnost ani vidinu oddechu do současného dění nevnáší ani blízkovýchodní dobrodružství amerického prezidenta, pokračující agrese na Ukrajině nebo nástup populistické vlády v tuzemsku. Je patrné, že pro Petra Pavla se ve všech těchto případech jedná o výzvy, kterým sice stojí za to čelit, ale kterým musí věnovat hodně energie, aby si on sám udržel „řád a klid“, který voličům slíbil v předvolební kampani.
Paradoxně je to však rozbouřená mezinárodní situace i zmatené a nekoncepční vládnutí staronového premiéra Andreje Babiše, které prezidenta posouvají do pozice kotvy v neklidném moři. A i když klid dlouholetého vojáka, kterého souboje neukojených eg mohou jen v máločem překvapit, jistě není bezbřehý, stále si udržuje podporu téměř 60 % obyvatel. A to včetně příznivců těch stran, se kterými je od voleb v čím dál intenzivnějším mocenském i názorovém konfliktu.
Rozhovor začal výčtem zahraničně-politických krizí. Pavel k jejich hodnocení přistoupil tradičně analyticky. Byť se ho díky velkému množství zahraničních zkušeností jistě dotýkají hodně, stále zůstává patrné, že se v hodnocení bombardování Íránu nebo pokračování války na Ukrajině cítí odborně na koni. Jeho predikce i snaha pojmenovat jevy, které vidíme ve světě v Evropě i mimo ni, mají často ráz popisný a učený, přesně tak, jak jsme od něj za poslední roky zvyklí. Je jasné, že je plno momentů, které prezidenta na jednání zahraničních vládců štvou. I když nejmenuje, není těžké si domyslet, že těžkou hlavu má hlavně z amerického prezidenta Donalda Trumpa. S nonšalantním diplomatickým úsměvem však uznává, že spousta kroků, které dělá, jsou zkrátka mimo jakýkoliv dosah, který by snad umožnil nám, malému národu uprostřed Evropy, s nimi něco udělat.
To ale rozhodně neznamená, že by se v souvislosti s naší obranyschopností nedalo udělat nic. Naopak, prezident zopakoval svůj dlouhodobý postoj, že představa vlády o lehkomyslném nenavyšování obranných výdajů v současné situaci je zkrátka hrubá chyba. Stejně tak je možné v jeho deklaracích jemně se opírajících do radikálních projevů předsedy sněmovny Tomia Okamury číst, že mu leží v žaludku především ti, kdo rozdmýchávají nenávist proti Ukrajincům a relativizují hrůzy války odehrávající se nedaleko na východ od nás.
Zatímco Okamurovi prezident adresoval několik políčků, mnohem umírněnější zůstal při hodnocení své spolupráce s vládou jako celkem. Několikrát se vyhnul pokusům moderátora znova rozehrát rétorickou střelbu namířenou proti Filipu Turkovi a Motoristům, příliš se nechtěl vracet ani ke komunikaci s ministrem zahraničí. Prostor obohatil jen tvrzením, že Macinkovy esemesky zaslané jeho poradci nebyly ojedinělým excesem, ale dlouhodobou snahou předsedy Motoristů prosadit si svou. Zmínil více než dvacetiminutový hovor, který osobně s bývalým mluvčím prezidenta Klause vedl, už v něm cítil náznaky nepatřičného nátlaku. Premiéra Babiše pak několikrát prakticky pochválil: uvedl, že si názorové spory řeší za zavřenými dveřmi a že jejich vzájemná jednání jsou věcná a konstruktivní. Hodnotit řešení, jaké předseda ANO zvolil v souvislosti se svým střetem zájmů, výslovně odmítl, vládě pak nepřímo přislíbil i to, že nebude vetovat její příští zákon o státním rozpočtu.
Stejně jako je tomu i v ostatních rozhovorech, které prezident dává, čelil otázce, zda bude v roce 2028 znovu kandidovat na prezidenta. Na Petru Pavlovi je znát, že nad obhajobou mandátu vážně přemýšlí, jednoznačně odpovědět však odmítl. Přislíbil, že rozhodnutí na poslední chvíli nenechá, hned ho ale čekat také nemáme. Jistým vodítkem ale může být to, že dle svých slov na názorovém spektru, které odpovídá jeho hodnotám, alternativu, kterou by sám podpořil, nyní nevidí.
Rozhovor občas osvěžily obecnější nebo filozoficky laděné otázky – o moci, vlivu nebo budoucnosti. Prezidenta, který byl v interview možná až nebývale konkrétní ve vztahu k domácí politice, což nebývá vždycky zvykem, však v abstraktních intencích většinou dlouho neudržely. Ve chvíli, kdy měl pak konkrétně formulovat ohrožení demokracie, zmínil zcela konkrétně ohrožení veřejnoprávních médií, vládní návrh služebního zákona i možné nerespektování dřívějších bezpečnostních závazků. Vzhledem k tomu, že se všechny tyto věci stávají běžnou agendou a plní stránky novin, je nepochybné, že prezident vidí jako zápas minimálně o budoucí charakter demokracie jako již započatý. Z žádné jeho odpovědi nelze čekat, že by jen nečinně přihlížel. A dost možná to budou právě další kroky Babišovy vlády v těchto oblastech, které budou jeho i jeho poradce zaměstnávat po zbytek prvního (nebo jediného?) funkčního období. Tři roky po inauguraci je prezident stále velmi populární, a to i přes velkou výzvu kolem skládání vlády, kde byl na své počínání, jak přiznal, sám zvědavý. Kampaň však ještě nezačala.
