Okamura v České televizi: Dohnaly ho staré projevy a vlastní papalášství. Svým voličům řekl, co chtěli slyšet
Po osmi letech se předseda SPD Tomio Okamura účastnil debaty v Otázkách Václava Moravce na České televizi. Jeho pozvání předcházel odchod dramaturgyně pořadu, veřejné přestřelky moderátora a vedení zpravodajství i debaty o stále intenzivnějším ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií. To všechno debatu nasvítilo víc než jiné, a mnohým tak trochu slibovalo nevšední zážitek. Ten měl být umocněn i vzájemnými výpady, kterými se Moravec a Okamura nedávno častovali a které dávaly víc než tušit, že spor mezi nimi se dostává do osobní roviny. Debata se však z normálu nevymkla. A to především proto, že předseda dolní komory parlamentu zvolil umírněnou strategii, na kterou u něj už dávno nejsme zvyklí.
Okamura si dnes vysloužil pozvání do debaty o elitářství a parlamentní kultuře. To umožnilo moderátorovi, ale i diskuzním oponentům připravit si hned několik rýpanců, které měly doložit to, že prominentní populistický politik něco jiného říká a něco jiného dělá. Nejsnáze zapamatovatelným momentem pořadu tak je především dlouhá sekvence Okamurova projevu z pléna sněmovny proneseného v roce 2022, kdy kritizoval tehdejší předsedkyni Pekarovou Adamovou, že si užívá luxusu za peníze daňových poplatníků. Její předsednictví dolní komoře už ale vzala voda a mezitím si předseda SPD užívá výdobytků, jako jsou BMW s majáčkem nebo vlastní ochranka, plnými doušky sám. Okamura zjevně útoky tohoto typu čekal a dobře se na ně připravil. V diskuzních pořadech totiž obvykle mívá stejný problém jako premiér Andrej Babiš: když ho nějaké konfrontační téma rozčílí, začne křičet a kopat kolem sebe na všechny strany. Jeho síla v celém dnešním pořadu tak tkvěla v tom, že nevybočil z klidného módu, který si pro skutečně tak trochu sváteční okamžik nachystal. I přes občasné potyčky s opozičními političkami tak jeho dnešní vystoupení dává připomenout spíš na jeho období předpolitické – na chvíle, kdy obrážel média jako šéf asociace cestovních kanceláří. Symbolem Okamurova klidu se stala věta adresovaná názorovým oponentkám i moderátorovi samotnému: „Já s vámi v podstatě ve všem souhlasím.“
Okamurovi se v debatách taky často nestává, aby uznal existenci nějakého problému ve vlastním rajónu. Poslanci SPD jsou přece dokonalí, pracují pro občany a jako jediní nelžou a nekradou. Do rétorické pasti, která přišla s oprávněnou kritikou poslankyně z jeho klubu Markéty Šichtařové, jež místo práce na parlamentní půdě točí videa pomáhající jejímu vlastnímu byznysu, se chytit nenechal. Přiznal, že tuto situaci nepovažuje za ideální a podotkl, že byl proti tomu, aby poslankyně formálně nominovaná Svobodnými ignorovala práci ve sněmovních výborech. Tím se v očích svých příznivců mohl projevit jako někdo, kdo se před problémy neschovává, ačkoliv obvykle činí opak. Nelze však ignorovat způsob, jakým se případ snažil v debatě od sebe odkopnout: několikrát zopakoval, že Šichtařová je političkou Svobodných, nikoliv přímo SPD. Vzpomeňme si na tento moment, až přijde nějaký konflikt například s Jindřichem Rajchlem…
Naopak i pro vlažnější příznivce současné vlády mohly působit rušivě někdy přepjaté útoky opozičních političek Markéty Pekarové Adamové a Miroslavy Němcové, které Okamurovi – samozřejmě logicky – vyčítaly jak byznys Šichtařové, tak vlastní zálibu v papalášství. Právě až stoický klid přerušovaný jen občasně byl tím faktorem, který Okamurovi umožnil vytvořit prostředí, ve kterém on sám, jeden z nejradikálnějších politiků, působil relativně racionálně. Svědčí to o tom, že Okamura neříkal pravdu, že debatu u Moravce bere stejně jako všechny jiné debaty – bylo totiž zjevné, že si připravil úplně jinou taktiku a k celé debatě přistoupil jinak, než tomu u něj bývá.
Skandály spojené s SPD ale nebyly jediným klíčovým tématem. Sněmovna v minulém týdnu také znovu nezvolila předsedu Starostů Víta Rakušana svým místopředsedou, čímž pokračuje pomsta Babišovy většiny namířená proti předním osobnostem předchozího Fialova kabinetu. Rakušan v nezvolení totiž není sám: mimo několik jednotlivců nemohou opoziční politici projít ani volbou do sněmovních výborů. STAN je mimochodem podle průzkumu preferencí agentury Kantar prezentovaného v pořadu dnes, byť těsně, nejsilnější opoziční stranou. Okamura i jeho koaliční kolega Radek Vondráček jsou zajedno v tom, že Rakušana odmítají i nadále, a zkoušejí tak nervy současné opozice. Jejich jediná argumentace tkví v tom, že Fialova vláda dělala po ustanovení sněmovny v roce 2021 Babišově opozici to stejné. Neměla být však právě Babišova koalice velkorysejší, když už má tak silný mandát? Chyba lávky, minimálně ve sněmovně se jedná o koalici pomsty. Jedním z důležitých závěrů, který si z celé této anabáze vzít, je další pokračování nekomunikace mezi vládou a opozicí na sněmovní půdě. To není dobrá zpráva pro nikoho a v průběhu volebního období ještě vygeneruje značné množství problémů.
Přes domácí témata tak trochu na okraji zůstala zahraniční politika a válka v Íránu. Je to škoda, protože Okamurův postoj právě v ní se dost zásadně odlišuje od ostatních vládních politiků, především pak od postoje premiéra a ministra zahraničí. Okamura dostal pouze příležitost zopakovat svůj odmítavý postoj, který orámoval tím, že útok proti ajatolláhům je rekordně nepopulární i mezi americkými občany. Kromě toho ale Okamura nevynechal žádnou příležitost k tomu, aby Moravcovi hodil na stůl vlastní agendu: například když znovu obhajoval vylepení předvolebních rasistických plakátů nebo když obhajoval extenzivní pojetí svobody slova.
O čem se tedy po dnešních Otázkách (asi) bude mluvit? O Okamurovi, který svým příznivcům z obrazovky České televize dokázal říct přesně to, co chtěl.
