Kdo truchlí pro Chameneím? Především Putin, kterému diktátorští kamarádi padají jako mouchy
Šalom. Nejvyšší vůdce Íránu Alí Chameneí zahynul ve své rezidenci během útoků USA a Izraele, k čemuž upřímně blahopřeji Íráncům, kteří plakali štěstím, ženám, které tančily bez zakrytých hlav, ačkoli v Íránu byl vyhlášen čtyřicetidenní smutek. Ale buďme upřímní, málokdo truchlí po Chameneím, pouze tyrani jako on sám a Vladimir Putin v čele, vedle něj Kim, Si, Orbán, Fico a další fanatici teroru.
V zásadě lze klidně položit otázku: „Řekni, co si myslíš o smrti Chameneího, a já ti řeknu, kdo jsi.“ Protože rozumný člověk si po smrti diktátora, kvůli kterému zemřely tisícovky lidí, oddechne úlevou. Stejnou úlevou si oddechnou i po smrti Putina, který vraždu Chameneího označil za „cynické porušení všech norem lidské morálky a mezinárodního práva“. Ano… člověk, který již čtyři roky vede válku se sousedním státem a každý den zabíjí civilisty, se s vážnou tváří pokouší hovořit o mezinárodním právu a morálce. Myslím, že nejvhodnější bude zeptat se samotných Íránců, zda považují úder USA a Izraele za útok, nebo za záchranu. A až po jejich odpovědi lze učinit nějaká prohlášení, ale koho zajímá názor obyčejných lidí, že?
Všechny výpady směrem k USA a Izraeli mi připomínají analogii: představte si, že maniak unesl lidi a drží je jako rukojmí v domě, tento maniak ponižuje, bije, mučí, uráží, nepovažuje je za lidi a v zásadě s nimi dělá, co chce. Ale najednou zazní výstřel odstřelovače a kulka zasáhne maniaka do hlavy. Lidé jsou volní, radují se a poprvé po dlouhé době vycházejí na ulici s možností klidně si oddechnout. A představte si tváře těch rukojmích, kteří se potýkají s rozhořčením některých lidí nad tím, že nebylo správné střílet na maniaka, protože je to také člověk a vražda je hřích. Absurdní, že? A teď se podívejte, kolik kritiky se sneslo na USA a Izrael za to, že střelili do hlavy maniaky, kteří stáli v čele Íránu.
Ale zatímco my se radujeme, v Rusku jsou smutní z toho, že se pro Putina vyvíjí nějaká neuspokojivá situace, nejprve Asad, pak Maduro, pak jeho přátelé Talibové zahájili válku s Pákistánem, nyní Chameneí a tady se pro ruského prezidenta vynořuje otázka, kdo bude další? Například ideolog Kremlu Dugin doslova varoval, že Putin je další na řadě. Osobně nevidím žádné nevýhody na rozdíl od propagandistů, kteří zuří, protože se někdo odvážil zničit tyrana v Íránu. A myslím si, že nejde ani tak o samotnou vraždu Chameneího, ale o to, že podle jejich názoru mají právo na raketové údery na jiné státy pouze oni, a pokud někdo udělá totéž, zejména vůči spojencům Ruska, okamžitě se objeví diskuse o mezinárodním právu.
Máme dojem, že Putinovi jsou spojenci ukradení, ale on byl prostě přesvědčen, že se jim nic nestane, protože kdo by byl tak šílený, aby útočil na Putinovy přátele? Takový šílenec se ale našel a je jím Donald Trump. Kdyby se odvážil udělat s Putinem to samé, co s Madurem a Chameneím, všechny jeho bláznivé řeči a šílené činy by ustoupily do pozadí a on by získal slávu, o které snil. Ale Putin není hlupák a s Trumpem se Vladimir Vladimirovič hádat nechce a nebude, proto opět, stejně jako v případě Madura kromě rozhořčení a výkřiků nespokojenosti od Ruska nic nebude. Předseda Ruska v OSN Něbenzja prohlásil, že operace proti Íránu byla zradou diplomacie.
Zrada diplomacie a mezinárodního práva je to, že Něbenzja a Putin ještě nejsou za mřížemi a zatím ještě dýchají. Útok na Írán by mohl být považován za porušení mezinárodního práva, kdyby existovalo. To je pohřbeno v hrobě spolu s NATO, jehož hlavním úkolem bylo právě zadržování Ruska, v tomtéž hrobě je pohřbena i OSN, kde již pátým rokem sedí výše zmíněný Něbenzja, stejně tak je pohřben Červený kříž, který nemůže nijak pomoct ukrajinským válečným zajatcům, což je v současné době jejich prvořadým úkolem, v tomtéž hrobě je také pohřbeno mnoho dalších organizací a veškerá naše představa o fungování mezinárodních vztahů a o tom, jak je tento svět uspořádán.
Pseudo červené čáry, o kterých politici rádi mluví, jsou již dávno smazány a otázkou je, kdo je nakreslí znovu. A všechny pokusy odvolávat se na mezinárodní právo a sílu NATO jsou podobné tomu, jako když člověk nese těžký kufr bez rukojeti, který je těžké nést a vyhodit je ho škoda. Diplomacie se propadla na úroveň diskuse o tom, kdo je silnější a kdo koho může rychleji zničit z hlediska ekonomiky a množství zbraní. Na jednáních se neřeší problémy a nedosahuje se kompromisů, ale komunikuje se ve formátu „ pokud nedostaneme, co chceme, bude to pro vás horší“.
Dnes je situace taková, že ten, kdo je silnější, má pravdu a rozhoduje o tom, kdo má jaká práva. Podstatou je, že Putin si při zahájení války s Ukrajinou myslel, že je nejsilnější, ale nyní se ukázalo, že má konkurenta v demonstrování síly, který se rychle zbavuje spojenců svého oponenta. Pro svět bude problém, pokud se tito dva pávi spojí a rozdělí si svět mezi sebou v koalici s Čínou. Pak se mezinárodní právo stane pouze realizací jejich rozmarů.
