Trumpova Rada míru je výsměch. Připomíná manýry absolutistického panovníka, zve do ní diktátory
Na Radě míru představené Donaldem Trumpem je nejvíc zarážející, že ji vládce Bílého domu myslí vážně. Jen stěží se v poválečné historii najde bizarnější mezinárodní projekt. Česká vláda by měla účast odmítnout, jinak se stane součástí fanklubu megalomanského vůdce po boku darebáckých režimů.
Žádný americký prezident nezásoboval téměř každý den celý svět takovým ohňostrojem výroků, činů a nápadů, nad kterými zůstává rozum stát. Do této kategorie spadá vytvoření Rady míru, která nemá žádnou mezinárodní legitimitu a je postavena na myšlence samozvaného spasitele, jenž bude dohlížet na světový mír také s představiteli autoritářských států.
Konkurence OSN?
Těžko říct, co vedlo Trumpa k myšlence rozšířit původní záměr vytvoření tohoto tělesa za účelem demilitarizace Pásma Gazy a kontroly nad jejím územím na mnohem širší ambice konkurující Organizaci spojených národů. V zakládacím dokumentu jakákoli zmínka o Gaze chybí. Preambule charty zato hovoří o tom, že k trvalému míru je zapotřebí odvaha „odvrátit se od institucí, které příliš často selhávaly“.
Trump má sice pravdu, že OSN je těžkopádná a málo funkční, což ovšem do značné míry způsobuje její Rada bezpečnosti, jejíž rozhodnutí mohou vetovat Rusko a Čína. Jaký potom dává smysl, když zve do své alternativní organizace válečného zločince Vladimira Putina, na něhož je vydán mezinárodní zatykač, diktátory Si Ťin-pchinga a Alexandra Lukašenka a představitele dalších autoritářských režimů bývalého sovětského bloku nebo Blízkého východu?
Logiku to nemá žádnou. Jen naplnění jednoho zbytnělého ega, posedlého touhou po Nobelově ceně míru. Otazníky vyvolává samotný status Rady míru, kterou Trump představil na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, paradoxně poznamenaném jeho brutální snahou ovládnout Grónsko pod hrozbou celní války, přičemž původně nevylučoval silové řešení.
Samozvaný spasitel
„Čekají nás úžasné věci. Tohle je možná nejdůležitější organizace, která kdy vznikla. Každý chce být její součástí,“ bájil Trump při slavnostním ceremoniálu. Zúčastnili se ho zástupci necelé dvacítky zemí ze zhruba šedesáti pozvaných, přičemž z EU jen podmíněně Bulharska a nechyběl ani Trumpův a Putinův dvorní patolízal Viktor Orbán.
Mnohé odrazuje už jen skutečnost, že se Trump pasoval do role doživotního předsedy Rady míru a bude mít téměř neomezené pravomoci včetně práva veta, schvalování nových členů a jejich vylučování, včetně svého nástupce. Tento model až příliš připomíná manýry absolutistického panovníka, přičemž není jasné, čím se bude jeho souručenství zabývat a na jakém právním základě hodlá činit vymahatelná rozhodnutí.
Dalším problémem je požadavek na složení miliardy dolarů pro každého člena Rady míru s neomezeným členstvím, přičemž první tři roky mohou být bezplatné s omezeným hlasovacím právem. Finance by kontroloval Trump, což by bylo podle zdrojů Bloombergu pro většinu členů nepřijatelné.
V neposlední řadě hraje roli Trumpova diplomatická necitlivost, když do své rady zve Ukrajinu, která v ní odmítá sedět vedle Ruska, vychytrale požadujícího odblokování zmrazených ruských aktiv v USA. Pozvání přijal Izrael, jehož se bezprostředně týká vyřešení situace v Gaze, ale nepochopení z jeho strany vyvolává pozvání Turecka a sponzora teroristického Hamásu Kataru.
Rada míru má dohlížet na patnáctičlenný výbor v Gaze složený z palestinských technokratů, přičemž Izrael s jeho ustanovením nesouhlasí. Proti tomuto konceptu ovšem vystupují i radikální skupiny Islámský džihád a Hamás, podle nichž Rada míru nesouvisí s řešením základních příčin konfliktu, není zárukou trvalého míru a pro Palestince v Pásmu Gazy postrádá legitimitu.
Počkáme, co ostatní
Velkou ranou pro kredit Trumpovy rady je nezájem všech zemí klíčové skupiny G7, kterou kromě USA tvoří Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo a Velká Británie. Pozvání odmítly i Norsko, Slovinsko a Brazílie, nereagovaly na něj mimo jiné Čína, Indie a Nový Zéland. Jaké jsou hlavní výhrady?
Základní dokument Rady míru je v rozporu s Chartou OSN, hrozí oslabení mezinárodního práva. Kritici nedoporučují vytvářet nečitelné paralelní struktury. Rada dává neúměrnou moc jednomu aktérovi na úkor kolektivního mezinárodního mechanismu.
Babišova vláda klasicky zaujala pozici mrtvého brouka a podle slov premiéra vyčkává, jak se zachovají ostatní spojenci v EU a NATO. Ministr zahraničí Petr Macinka pozvánku analyzuje, ale podle prezidenta Petra Pavla je těžké dělat analýzu členství bez znalosti cílů či mandátu Rady míru. Není ani známo, jaký vztah bude mít k OSN a Radě bezpečnosti.
Český premiér se znovu přikrčil a nechce nahněvat Trumpa, podobně jako ve sporu o Grónsko, které na rozdíl od drtivé většiny evropských zemí podpořil až po dosažení dohody. Co když se nevypočitatelný vůdce Bílého domu naštve na troufalce, kteří nepochopili jeho geniální myšlenku, a uvalí na ně cla?
Rozhodnou průzkumy?
Názorově prázdný Babiš se kromě přízemního oportunismu řídí průzkumy veřejného mínění. Lidé u nás jasnou většinou odmítli Trumpovy snahy ovládnout největší ostrov světa. Ze stejného důvodu je vysoká pravděpodobnost, že vláda odmítne účast ve společenství odkázaném na libovůli jednoho vůdce.
Podle aktuálního průzkumu agentury NMS pro server Novinky je totiž jen 17 procent lidí pro přijetí Trumpovy pozvánky do Rady míru a 57 procent proti, mezi nimi i většina voličů ANO (jen 15 procent pro). Zdálo by se, že je rozhodnuto, ale přesto se dá předpokládat, že si vláda ještě počká a bude lavírovat, aby příliš nevyčnívala z řady.
Zatímco na místě je skepse vůči podobným projektům, nelze pominout, že to byli politici ANO, SPD a Motoristů, kteří si v kampani nasazovali trumpovské červené kšiltovky. Dnes se nestačí divit, jak jim jejich guru nakládá nechtěná dilemata, zda jít či nejít proti němu, nebo proti přání svých voličů.
