Nechci už jméno Turek slyšet, řekl v pondělí naštvaný Andrej Babiš krátce poté, co čestnému prezidentovi (a nečlenu) Motoristů Filipu Turkovi vymyslel na jednání vlády novou pozici na ministerstvu životního prostředí. Bude tzv. zmocněncem pro Green Deal. Což fakticky neznamená nic. Jen dostane kancelář po exministru Petru Hladíkovi. Turek si to překládá tak, že bude vlastně ministerstvo neoficiálně řídit. To ale nechtějí ostatní ministři za ANO, Petr Macinka ani Andrej Babiš. Ministři za SPD mlčí, protože mají stále zakázáno mluvit. Já se dívím, že se Babiš diví, že se o Turkovi mluví. Sám je toho přitom důvodem.
V době, kdy čtete tyto řádky, je to přesně týden, co Andrej Babiš v pozici premiéra porušuje zákon. Přesněji zákon o střetu zájmů, kterému měl vyhovět do 30 dnů od jmenování. Nevyhověl. Vymyslel sice fond, do něhož převede Agrofert a který bude řídit někdo jiný, je to ale tak náročná operace, že to nejde na počkání, a tak se stále čeká na rozhodnutí některých úřadů. To je ale Babišův problém. Na odstranění překážek měl čtyři roky. Nechal to však na poslední chvíli, protože chce být zároveň oligarchou i premiérem.
Do fondu navíc nevložil svou další skupinu, Synbiol. Její součástí je i holding Hartenberg (síť reprodukčních a lékařských klinik), který čerpá peníze z veřejného zdravotního pojištění a svými rozhodnutími mu může finanční bilanci vylepšovat ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO). V roce 2024 to byly skoro tři miliardy korun, což je dvakrát víc, než na co si na dotacích přišel Agrofert. A o tom se příliš veřejně nedebatuje. Proč? Skrze kauzy Filipa Turka, které se násobí geometrickou řadou pokaždé, když čestný prezident Motoristů vyleze ze své moštárny a něco veřejně řekne či napíše. A kterého Andrej Babiš, kromě jmenování ministrem, angažoval v řadách vládních poslanců. Je tedy za jeho chování přímo zodpovědný.
Kromě toho, že to ukazuje na Babišovu mimořádnou slabost, to odhaluje, jaká je skutečná pozice Filipa Turka ve vládě. Oficiálně je vládním zmocněncem pro uspokojování politiků SPD. Babiš tak spojil příjemné s užitečným. Nejstarší pětileté dítě v Česku, jak s oblibou Filipa Turka na základě jeho chování tituluji, nechá pobíhat po Praze i Ukrajině a plácat naprosté nesmysly. Zatímco Macinka, šokovaný ruským bombardováním v Kyjevě, prohlásí, že Rusku fandí v Česku jen naprostí pošuci, Turek začne fantazírovat o tom, jak za vybombardovaný dům, který má v Kyjevě za zády, vlastně může NATO.
Babiš se svým voličům (a zahraničním politickým partnerům) pochlubí Macinkou. Okamura s Radimem Fialou ukážou svým voličům Turka. Co na tom, že začínáme být pro spojence nečitelní, a celá vláda tudíž působí jako jedna proruská horákyně. Slabý premiér produkuje slabou vládu, která je schopná jen slabých činů a slabých gest. Jindy i vyloženě vlastizrádných, protože každý, kdo opakuje putinovskou záminku o rozšiřování NATO, které zahrnuje i Českou republiku, je vlastizrádce. Nic jiného. Stačí se podívat, jakého bezpečí si užívají členové NATO a jakého ti, kdo do Severoatlantické aliance nebyli vpuštěni. Škoda že Turek už nerozvinul, proč kvůli NATO neválčí s okolními zeměmi třeba takové neutrální Rakousko, obklopené členy Aliance. Jenže jeho znalosti dějin našeho jižního souseda končí ve 40. letech u jistého malíře pokojů.
Turek tedy dostane kancelář, stůl a falešnou agendu. Na důležitých jednáních bude buď Babiš, nebo Macinka. Skutečná náplň funkce pro Filipa Turka přijde tedy na zahraničních výjezdech a na sociálních sítích, kde budou jeho slova kopírovat to, co chtějí slyšet Rusové a ti nejtvrdší voliči SPD. A také, co chce slyšet Jindřich Rajchl, vedle kterého sedí Turek na zasedání zahraničního výboru sněmovny. A ten potřebuje uspokojovat o to víc, protože pro jeho voliče začíná být měkká nejen celá vládní koalice, ale hlavně SPD, která z jeho slabého jednoho procenta v preferencích udělala poslanecký mandát.
