Havlíčkovo farizejství. Hájil podporu Ukrajiny, zatímco chování ANO ukazuje pravý opak
Karel Havlíček v Senátu obhajoval pozici vlády k jednání Evropské rady s hlavním bodem programu finanční pomoci Ukrajině. Tvářil se jako její největší přítel, ačkoli hnutí ANO ve stejné době Ukrajině podráželo nohy.
Karel Havlíček dorazil do Senátu, kde se pokoušel rozptýlit pochybnosti, zda vláda Andreje Babiše zůstává na straně valné většiny západních spojenců, nebo se posune do klubu unijních potížistů Viktora Orbána a Roberta Fica. Tento posun, a teď jde jen o to, jak rychlý a hluboký, očekávají četní pozorovatelé na západ i východ od českých hranic.
Macinkův chaos
Ministr průmyslu a obchodu, jenž zastupoval premiéra, pochybnosti nerozptýlil. Říkal totiž něco jiného, než prohlašuje Andrej Babiš. Dostal se do rozporu s postoji hnutí ANO a jeho koaličních partnerů zvláště z bloku SPD nejen v minulosti, ale dokonce i v den jeho vystoupení v horní komoře.
Havlíček se vrátil i k blamáži ministerského kolegy Petra Macinky, jenž na základě osobní dohody poslance Filipa Turka - kupodivu ještě předtím, než ho stihly náhlé zdravotní problémy - podepsal mandát slovenskému ministru životního prostředí Tomáši Tarabovi, aby zastupoval Česko na ministeriádě v Bruselu. Tohle EU nepamatuje. Taraba je navíc kontroverzní osoba spojovaná s neofašistickou scénou.
„Byl to velvyslanec při EU Štěpán Černý,“ odpověděl Havlíček na dotaz, kdo zastupoval Česko při jednání ministrů životního prostředí. Krátce předtím přitom Macinkův postup hájil, že požádání o zastupování někoho z jiné země prý není neobvyklé. Pochybnosti o tom, kdo měl zastupovat naši zemi při hlasování, k němuž nakonec nedošlo, rozptýlili Macinka i premiér Babiš. Oba potvrdili, že to byl Taraba.
Nejasná pozice vlády
Pozice české vlády před summitem je stále nejasná. Ukrajina čelící ruské agresi stojí na pokraji bankrotu a potřebuje peníze nejen pro obranné účely, ale i na státní provoz. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že v letech 2026 a 2027 bude potřebovat celkem 137 miliard eur. Většinu musí získat do jara a EU se zavázala, že finance zajistí.
Pokud by se Ukrajina zhroutila, bylo by velmi naivní si představovat, že se tato krize - včetně dalších uprchlických vln - nepřelije do Evropy. Je proto v životním zájmu Evropanů, aby k dohodě došlo, což si uvědomuje většina unijních zemí.
Na stole leží dvě základní varianty, i když nelze vyloučit jejich modifikaci či kombinaci. Právně jednodušší je financování společným půjčováním na finančních trzích jako doposud. Tuto verzi před odjezdem preferoval Babiš, přestože ještě několik dní předtím na sociálních sítích vyzýval Evropskou komisi, aby hledala jiné cesty.
Nezmiňuje však, že tato varianta je prakticky neprůchodná, jelikož vyžaduje jednomyslné schválení všemi 27 státy EU. Kolaborantské režimy v Maďarsku a na Slovensku se už ozvaly, že žádnou finanční pomoc na obranu Ukrajiny nepodpoří, a český premiér to musí vědět.
Projde „reparační“ půjčka?
Průchodnější je využití části z 210 miliard eur zmrazených ruských aktiv jako záruk pro půjčku, jež by se v budoucnu splácela z ruských reparací. Na tento plán stačí schválení kvalifikovanou většinou, protože Evropská komise využila článek 122 Smlouvy o EU, umožňující takto rozhodovat „v duchu solidarity mezi členskými státy o opatřeních přiměřených pro ekonomickou situaci“. Na této variantě by se podílely i nečlenové EU Velká Británie, Kanada a Norsko.
Výhrady proti tomuto řešení vznesla Belgie, jelikož většina zmrazených aktiv patří ruské centrální bance a je držena ve finanční clearingové společnosti Euroclear v Bruselu. Belgie se obává odvetných soudních opatření, proto vyžaduje závazné garance po ostatních zemích EU, aby v případných sporech nezůstala sama.
Výhrady k této variantě mají kromě Maďarska a Slovenska Itálie, Malta a nyní čerstvě česká vláda, která nechce nic garantovat. Tato skupinka států nemá blokační menšinu, ale jistě bude snaha přesvědčit co nejvíce zemí, aby výsledné řešení podpořily.
Složitost situace podtrhuje skutečnost, že variantu zmrazených ruských aktiv torpéduje i Trump, který nenabízí Ukrajině žádnou finanční pomoc, jde proti zájmům Evropy a naopak chce z vyústění války profitovat. Přesto je v EU většinová vůle rozhodnout a jde o to, kdo se do jaké skupiny zemí zařadí. Předseda Evropské rady António Costa oznámil, že se může jednat i několik dní, dokud nebude dosaženo dohody.
Nečitelné lavírování
Nečitelné lavírování Babišovy vlády vyvolává kritiku opozice. Senátorka Miroslava Němcová varovala, že odmítnutí pomoci Ukrajině může znamenat odklon od dosavadních spojenců. „Nebude mít pravdu Lavrov, který dnes zopakoval, že se nechce zastavit na Ukrajině, ale chce se vrátit do stavu před rokem 1997, včetně zopakování ruského vlivu ve střední Evropě, včetně České republiky?“
Havlíček pochybnosti odmítá. Rusko je podle něj hrozba a ANO podporovalo pomoc Ukrajincům, ať už výcvik vojáků nebo utečencům před válkou. To je jen klasická demagogie. Babiš tepal Fialovu vládu kvůli pomoci Ukrajině lživými narativy, že na ni doplácejí čeští občané. Zásadně je proti členství Ukrajiny v EU a dovozu levných ukrajinských komodit. Spolu s Havlíčkem oznámili zrušení ceněné muniční iniciativy.
Nyní je to ještě horší. Téhož dne, kdy Havlíček na půdě Senátu horoval pro pomoc Ukrajině, nepodpořil senátní klub ANO jako jediný usnesení, v němž „Senát vyzývá vládu, aby se zasadila o finanční podporu Ukrajiny pro rok 2026, neboť to považuje za klíčové pro její fungování a obranu a za nezbytné pro zajištění bezpečnosti ČR a jejích občanů.“
Shodou okolností téhož dne proběhlo v Evropském parlamentu hlasování pro ukončení dovozu ruského zemního plynu do EU. Toto usnesení prošlo velkou většinou 500 europoslanců, ale nepodpořil jej žádný zástupce ANO, nemluvě o koaličním „dezolátovi“ Ivanu Davidovi z SPD.
V neposlední řadě téhož dne nechal ministr Lubomír Metnar sundat ukrajinskou vlajku z budovy resortu vnitra, čímž jako první člen vlády následoval ostudný krok Tomia Okamury. Havlíček se potom může přetrhnout ve fabulacích, jak ANO vždycky podporovalo Ukrajinu, ale vysíláním těchto signálů nová garnitura potěší jen osazenstvo Kremlu.
