ANO úřaduje. Vondráček podpořil kapitulaci Ukrajiny a Babiš v Bruselu popíral sám sebe
Změna kurzu nové vládní koalice v zahraniční oblasti je patrná z proklamací i konkrétních kroků v Poslanecké sněmovně. Nemění se však rozporuplné postoje premiéra Andreje Babiše na půdě EU, což předvedl při první návštěvě Bruselu.
Radek Vondráček se nedočkal vysněného křesla ministra zahraničních věcí, i když o něj velmi usiloval. Zbyla mu jen slabá náplast předsedy Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny, ale už prokázal, že i v této roli se dokáže patřičně zviditelnit.
Podpora Ukrajiny neprošla
Svědčí o tom hlasování o usnesení Zahraničního výboru, které předložili zástupci STAN. Parlamentní usnesení mívají jen deklaratorní formu, jelikož za zahraniční politiku odpovídá vláda, ale v drtivé většině případů kopírují pozice vládní koalice. Nejinak tomu bylo i teď.
Opozice neuspěla s návrhy podporujícími Ukrajinu a její obranyschopnost mimo jiné pokračováním české muniční iniciativy, a spojenecké závazky v rámci NATO. Zástupci nové vládní koalice tyto návrhy smetli ze stolu. Radek Vondráček (ANO) přinesl vlastní usnesení vyzdvihující mírové úsilí Donalda Trumpa, a to včetně jeho původního 28bodového plánu.
„Můžeme se vyjádřit k mírovému plánu Donalda Trumpa. Považoval jsem za vhodné se k němu vyjádřit,“ prohlásil Vondráček, který nebral v potaz okolnosti jeho vzniku. Tento „Trumpův plán“ je ve skutečnosti dílem Putinova vyjednávače Kirilla Dmitrijeva, jenž ho podsunul nepříliš důvtipnému rusofilnímu Trumpově poradci Witkoffovi.
Plán sepsaný za zády Ukrajiny i Evropy, ačkoli se jí některé části bytostně dotýkají, znamená faktickou kapitulaci Kyjeva. Jednostranně hraje do karet Putinovi a vyviňuje ho z válečných zločinů. Podporovat Trumpův hrubý nátlak na Zelenského mohou jen nepřátelé okupované Ukrajiny či fanatičtí stoupenci kultu MAGA, kteří nepovažují za nepřítele Rusko, ale Evropu.
Trump proti Evropě
O tom svědčí i čerstvá Národní bezpečnostní strategie Trumpovy administrativy, která oslabuje transatlantickou vazbu i postavení NATO, když odmítá jeho další rozšiřování. Pramení z ní otevřená nenávist vůči konkurenční EU a chce ji rozložit na národní státy, což je vodou na mlýn Putinovým pátým kolonám v celé Evropě.
Podpora de facto Putinova „mírového“ plánu Vondráčkovi, jehož výše uvedené okolnosti nezajímají, neprošla. Trumpovo mírové úsilí ano. Obecně se proti němu nedá nic namítat, kdo jiný by si přál ukončit válečné útrapy než Ukrajinci. Jenže jde o to, za jakou cenu, a to nejde jen o Ukrajinu. Budou se zase dělit sféry vlivu?
Možná to Vondráček nechce vidět, ale dnes drží záda Zelenskému oslabená Evropa, i když hledá složitě konsenzus. Také proto Trumpovi tolik vadí. Ukrajinu by Putinovi prodal hned za jakýchkoli podmínek, zajímá ho hlavně byznys s Ruskem. Pokud si nová koalice takový vývoj a stav přeje, ať to řekne na rovinu.
Krátce po Vondráčkově parlamentním extempore odcestoval na svoji první návštěvu Bruselu Andrej Babiš. Jeho jasným cílem bylo ukázat, jak ho všichni v EU včetně nejvyšších představitelů berou vážně, což mají doložit schůzky a optimisticky laděné fototermíny.
Bruselská komedie
Je to velká licoměrná komedie. Probudil se starý známý nešvar, kdy šéf ANO říká svým voličům něco jiného doma, jinak se chová v zahraničí. I tentokrát několikrát popřel sám sebe. Setkal se s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, přinesl jí kytici, rozdával úsměvy a ujistil ji o podpoře konkurenceschopnosti Evropy.
Není přitom žádným tajemstvím, že klub ANO, který je součástí národovecké frakce Patrioti pro Evropu, znovuzvolení Leyenové nepodporoval. V červenci letošního roku europoslanci ANO hlasovali pro vyslovení nedůvěry Leyenové a Babiš kritizoval Fialovu vládu z její podpory.
Tento pokus nevyšel, ale její odpůrci se nevzdávali. Začátkem října iniciovali Patrioti pro Evropu spolu s kryptokomunistickou frakcí Levice svržení Leyenové podruhé. Rovněž neúspěšně, přičemž europoslanec ANO Tomáš Kubín ji veřejně označil za lhářku.
Staronový premiér, jenž se náhle tváří jako největší kamarád Leyenové, možná doufá, že se na tyto „drobnosti“ zapomíná, a že mu přes zaobalenou diplomatickou mluvu nezhoršují vyjednávací pozici. To se ještě uvidí. Pozoruhodné jsou i jeho další veletoče.
Distanc od Fica a Orbána
Babiš odmítl tvrzení, že by se chystal do „klubu“ s unijními potížisty Robertem Ficem a Viktorem Orbánem. Sám přitom mnohokrát kritizoval Fialovu vládu za údajné zničení vztahů Visegrádské čtyřky, přičemž oslabení vnitřních vazeb způsobily příliš proruské postoje Maďarska a Slovenska a rozkol polské vlády s Orbánem.
Babiš se nyní v Bruselu od Fica a Orbána distancoval, ale pominul programové prohlášení vlády: „Důležitou prioritou naší zahraniční politiky je obnova a posílení narušených vztahů v rámci Visegrádské skupiny, založená na vzájemném respektu, společných zájmech a efektivní regionální spolupráci.“
Otočil i v otázce unijního obranného fondu SAFE, když se podivil, proč Fialova vláda nepožádala o vyšší částku na armádní techniku, než současných 52 miliard korun. Nezmínil už, že se jedná o půjčku, kterou v opoziční roli kritizoval s odůvodněním, že nepotřebujeme nákupy tanků na dluh. Dnes ji chce naopak navýšit.
Nejasné pozice
Dále šéf ANO už jen zatemňoval. O Koalici ochotných sdružující podporovatele Kyjeva nic neví. Další finanční pomoc Ukrajině na příští dva roky, což je klíčové téma prosincového summitu EU, podmiňuje jasným plánem, jak se dosáhne příměří a míru. Takový plán však díky ruské neústupnosti není na stole.
Vondráček a celá vládní koalice se ohnání Trumpem, ale zvyšovat výdaje na obranu, jak požadoval, nechce. Babiš chtěl před volbami zrušit českou muniční iniciativu. Chválí ji přitom nejen evropští spojenci, ale i generální tajemník NATO Mark Rutte a dokonce i Trumpova administrativa, která na něj naléhá, aby ji nerušil.
Suma sumárum, pokud někdo od této spíš propagační cesty očekával, co bude nový premiér prosazovat na půdě EU, nedočkal se. O svých hlavních tématech - zrušení povolenek ETS2 a migračního paktu - s nikým neprohodil ani slovo. Jejich zavedení přitom chce zrušit na prvním zasedání vlády ještě před odjezdem na summit EU, což není tak jednoduché a jeho pozici to jistě neposílí.
A to se ještě neví, jak bude evropské pozice koordinovat se svými radikálními partnery zvláště z bloku SPD, kteří podobně jako ANO stavěli kampaň na dryáčnickém protiukrajinském étosu. Jedno je ale jasné. Nevypočitatelnému Babišovi, jenž je schopen pružně měnit názory podle situace, bude vyhovovat slabý a poddajný ministr zahraničí bez reálného vlivu. Ostatně motorista Petr Macinka ani na víc nemá.
