Z Maroka až do Strakovy akademie. Jak se Babiš dostal na premiérský post a jaké zanechal dědictví?
Andrej Babiš byl podruhé jmenovaný předsedou vlády a nic nebrání jeho návratu do Úřadu vlády ve Strakově akademii. Jaká byla cesta bratislavského rodáka, jenž v první roli premiéra zásadně posunul limity politické kultury?
Šéf ANO se dočkal. Postaví se do čela vlády, ačkoli by politik s tolika kontroverzemi, střetem zájmů a trestním stíháním na krku nemohl v zemích s vyspělou politickou kulturou obstát. U nás je však nejpopulárnějším vůdcem, jemuž se podařil po vyfabulované kampani o zničené zemi vítězný comeback.
Andrej Babiš dokázal na poslední chvíli strhnout na svoji stranu stovky tisíc frustrovaných voličů, jejichž hlasy v posledních volbách propadly, a to rozhodlo o jeho návratu do Strakovy akademie. Nahrává mu i realita, že po sérii krizí oslabují standardní politické strany na úkor populistických a podnikatelských projektů, nabízejících jednoduchá řešení. Typickým příkladem je vládní koalice ANO, SPD a Motoristé.
Připomeňme si příběh staronového premiéra od počátku. Je to důležité už jen proto, že se na minulost v některých kruzích rádo zapomíná a dříve nemyslitelné se stává běžnou normou. Mění se hodnotové ukotvení na úkor bezzásadového oportunismu. Stává se módou ostře se vymezovat vůči západním spojencům, na nichž je závislá naše prosperita a bezpečnost, a nová koalice chce v tomto směru měnit dosavadní hranice.
Privilegovaný aparátčík
Andrej Babiš následoval svého otce Štefana, jenž dlouhodobě pracoval v zahraničí. V éře nejtužší normalizace působil na pozici zástupce Československa u GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) ve Švýcarsku, posvěcené nejvyššími místy komunistického aparátu. Požíval výjimečná privilegia a jeho syn Andrej toužil kráčet ve stejných stopách. To se mu podařilo, od počátku šel důsledně za svým.
V roce 1980 vstoupil do Komunistické strany Slovenska. Od roku 1985 pobýval v Maroku v tehdejší zájmové zóně KGB na lukrativní pozici delegáta Podniku zahraničního podniku Petrimex.
V té době se zapletl se Státní bezpečností. Po dvanácti letech soudních sporů nemá žádný pravomocný rozsudek, že s komunistickou tajnou policií nespolupracoval. Stále je v archivech bratislavského Ústavu paměti národa evidovaný jako agent „Bureš“.
Když se komunistický režim zhroutil, privilegovaný aparátčík dlouho váhal s návratem. „V Maroku jsem byl i v době sametové revoluce a ani jsme pořádně nevěděli, co se dělo u nás doma. Chtěl jsem v této zemi zůstat natrvalo,“ přiznal později. Nakonec se do Bratislavy vrátil až v roce 1991 na výzvu svého nadřízeného z Petrimexu Antona Rakického, jenž ho v nových poměrech přivedl k podnikání.
Počátky Agrofertu
Dnes je Babiš nejúspěšnějším manažerem tehdejších „pézetek“, kteří byli díky svým vazbám a zkušenostem s tržní ekonomikou zvýhodněni na startovní čáře během ekonomické transformace. Přestože se vymezuje proti polistopadovému režimu, dokázal se v tomto období vypracovat v druhého nejbohatšího muže Česka.
První polovinu devadesátých let prožil na Slovensku. V roce 1992 založil v Praze pobočku Petrimexu. O rok později ji proměnil v samostatnou společnost Agrofert, kterou ovládl v roce 1995 s pomocí neprůhledné švýcarské firmy O. F. I. Vedení Petrimexu tuto transakci označilo za „krádež za bílého dne“. Babiš kvůli ní čelil žalobě a „emigroval“ do České republiky s odůvodněním, že čelil atakům mečiarovské mafie.
Dodnes není jasné, kdo stál za tajemným investorem O. F. I. Tato skořápková firma bez vlastní kanceláře s nejasnými vlastníky a kapitálem stojí na počátku rozmachu impéria Agrofertu, jež se mezitím rozrostlo na 220 firem s loňskými tržbami 212 miliard korun. Je tuzemskou jedničkou na trhu v oblasti zemědělství, potravinářství a biopaliv, dále je významným hráčem v chemii, lesnictví či zdravotnictví.
Expanze za vlád ČSSD
Agrofert masivně expandoval s nástupem sociálnědemokratických vlád. S kontakty v Lidovém domě pomohl Babišovi jeden z nejvlivnějších lobbistů ČSSD Miroslav Jansta, jenž je dnes obviněný v korupční kauze největší tuzemské nemocnice v Motole.
Babiš si pojistil vazby na Zemanovy ministry Svobodu, Grosse a Grégra. Tehdy Agrofert privatizoval významné chemické podniky Deza, Precheza a holding Aliachem, sdružující Spolanu Neratovice, Fatru Napajedla a Synthesii Pardubice. Od té doby se datuje jeho přezdívka „Chemický Alí“.
Expanzi Babišova impéria provázely mnohé kontroverze, vynucená převzetí firem, ale i policejní vyšetřování. Mimo jiné šlo o ovládnutí Lovochemie, jež neslo znaky tunelování. Kauza šla do ztracena, stejně jako další podezřelé transakce.
Nejznámější kauzou spojovanou s Agrofertem je dvojí privatizace obří petrochemické společnosti Unipetrol. Babiš ji nejprve přes kontakty ve vládě ovládl dosazením svých manažerů. Zemanův kabinet poté přikročil k jeho privatizaci. Agrofert vyhrál, ačkoli nabídl podstatně méně peněz než konkurence. Babiš nakonec nedokázal sehnat peníze a po necelém roce vrátil Unipetrol bez zaplacení. Přesto se skrytě účastnil druhé privatizace Unipetrolu za vlády premiéra Špidly.
Zvítězil polský gigant PKN Orlen se skrytými dohodami s Agrofertem, kterému za úspěšný lobbing přislíbil odkup pěti lukrativních podniků. Kauzu však začala vyšetřovat polská prokuratura kvůli podezření z korupce. Vyšetřovací komise polského sejmu konstatovala obrovský vliv Agrofertu, když dokázal přimět českou vládu, aby odmítla o čtyřicet procent vyšší nabídku. Korupci se však nepodařilo prokázat.
Agrofert se stal postupem času největším odběratelem státních a evropských dotací a daňových úlev. Nejvýznamnější úspěch ve sněmovně se Babišovi podařil prosazením státní podpory řepkových biopaliv v roce 2010, když prolobboval přehlasování veta prezidenta Václava Klause.
Rytíř na bílém koni?
Dopady ekonomické krize a oslabení vazeb na státní správu za pravicových vlád vedly podle kuloárových zpráv k Babišově rozhodnutí vstoupit přímo do politiky. V roce 2011 založil protestní hnutí ANO, za hlavní důvod uvedl Klausovo obvinění z tolerance korupce. Stal se hlavním mluvčím protikorupčních iniciativ a vyvezl se do popředí zájmu drtivou kritikou polistopadového „Palerma“, jehož byl sám součástí.
Babiš pochopil, že potřebuje ovládnout aspoň část mediálního trhu. Krátce před volbami v roce 2013 koupil nejvlivnější vydavatelství Mafra. Nové redakce důsledně tlumily jeho problémy a cíleně napadaly jeho oponenty často s pomocí nelegálních úniků z policejních spisů.
O proměně médií vlastněných Babišem a postojů jejich redakcí názorně svědčí vývoj tehdejšího komentátora Hospodářských novin Jaroslava Plesla, který v době nástupu hnutí ANO trefně shrnul působení jeho stvořitele.
„Při svém politickém tažení si Babiš počíná velmi destruktivně. Když se k němu někdo odmítne přidat, označí ho za součást Palerma. Ale ne každý, kdo Babiše odmítne podpořit, zároveň souhlasí s korupcí. A Babiš není rytíř na bílém koni. Ten se totiž zatím nikde neobjevil. Ale až se ukáže, určitě se Babiše začne ptát na jeho čilé styky se Stanislavem Grossem. Tím Stanislavem Grossem, který je dnes ikonou české korupce,“ napsal už v roce 2011.
Později se Plesl stal šéfredaktorem Babišovy mediální vlajkové lodi Mladé fronty DNES a na čilé styky svého zaměstnavatele s ikonou české korupce se nikdy nezeptal. Tím je v kostce řečeno vše, jak dokázal nový vlastník proměnit politickou a mediální mapu.
První vláda
Předčasné volby v říjnu 2013 dopadly pro ANO s armádou marketingových tváří úspěšněji, než očekávalo. Babiš zabodoval na tvrdé kritice „tradičních“ stran, s jejichž představiteli dříve udržoval úzké kontakty. Ve vládě Bohuslava Sobotky dosadil jako ministr financí do státní správy svoje lidi, jež označoval za nezávislé odborníky.
Zpočátku využíval příjemného „počasí“ zděděného ekonomického růstu, kdy se stylizoval do role odpovědného strážce státní kasy. Solidních výsledků dosáhl i za cenu prodloužení konsolidačních opatření Nečasovy vlády, když nesnížil přechodně zvýšené daně a nezrušil superhrubou mzdu. Současně posílil státní represi v podnikání. Jeho terčem se stali hlavně malí a střední podnikatelé.
Po letech půstu za předchozích dvou pravicových kabinetů si polepšil i Agrofert. Po Babišově vstupu do vlády v roce 2014 se objem dotací pro holding zdvojnásobil. Výrazně se zvýšily i miliardové příjmy z veřejných zakázek, zejména dodávky bionafty do státního podniku Čepro.
Babiš musel po narůstajících skandálech se Šumanovými nahrávkami a sporech se Sobotkou opustit vládu na jaře 2017. ČSSD však na těchto sporech nevydělala. Podzimní volby téhož roku vyhrálo hnutí ANO. Patový výsledek nakonec vyústil v první menšinovou vládu premiéra Babiše s oslabenou ČSSD tolerovanou KSČM a ve stvrzení spojenectví s vlivně posíleným prezidentem Milošem Zemanem.
V prvním volebním období Babišova premiérování pokročila agrofertizace státní správy, což se mimo jiné projevilo čistkami v bezpečnostních složkách. Současně odhodil masku starostlivého hospodáře a vyměnil ji za marketingového populistu, když svoje kroky upravoval podle nálad svého levicového elektorátu. Jaké zanechal dědictví?
Babišovo dědictví
Vláda ANO za sebou nechala nezodpovědně rostoucí zadlužování, nezajištěnou energetickou bezpečnost a bezprecedentní ostudu na půdě EU kvůli prokázanému střetu zájmů premiéra Babiše. Její fungování se zredukovalo na rostoucí míru přerozdělování a obsluhu svých hlavních voličských skupin.
Vlády ANO neprovedly žádné slibované reformy (důchodová, sociální, zdravotnictví, státní byrokracie, digitalizace…), naopak rušily reformy předchozích vlád. Babiš považoval za nejdůležitější úkol penzijní reformu. Žádnou neprosadil, a naopak se podílel na jejím změkčení. Totéž chystá i dnes.
Premiér Babiš navzdory svému chvástání selhal v roli covidového manažera. Jeho výsledky patřily přes tvrdé restrikce k nejhorším na světě. Pod jeho vedením dosáhlo Česko rekordních rozpočtových schodků a nejrychlejšího tempa zadlužování v EU.
Prolomené hranice
Babiš za sebou zanechal několik primátů a prolomených hranic. Je prvním evidovaným agentem Státní bezpečnosti, který se stal členem vlády a později premiérem.
Je prvním členem vlády, jemuž nebránilo ve výkonu funkce ani trestní stíhání. Jako historicky jediný obviněný politik prohlásil, že nikdy neodstoupí, a dodnes opakuje legendu o politickém procesu a spiknutí bájného polistopadového kartelu.
Je prvním domácím politikem vyšetřovaným Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), který navíc dospěl k závěru, že se dopustil dotačního podvodu.
Je prvním evropským politikem, k jehož prokázanému střetu zájmů na základě auditu Evropské komise přijal Evropský parlament odsuzující rezoluci, dokonce dvakrát.
Jako první vysoce postavený politik označil KSČM za demokratickou stranu a poprvé po Listopadu 1989 ji přivedl zpátky k podílu na celostátní moci.
Při pohledu na současnou koaliční sestavu Andreje Babiše lze předpokládat, že hranice politické kultury budou prolamovány i nadále. To se děje už dnes účastí dvou trestně stíhaných ústavních činitelů nebo přímou vládní účastí radikálního hnutí SPD, podporujícího vystoupení z NATO a EU.
O to důležitější bude vyvažovací a kontrolní role dalších institucí – prezidenta, Senátu a sněmovní opozice. Nová vládní garnitura, nejtoxičtější v polistopadové historii, jim už dnes poskytuje dostatek munice a té bude postupem času přibývat.
