Panoptikum Vladimíra Mertlíka: Andrej Babiš a Petr Pavel na horské dráze ústavnosti a veřejného mínění
Komunikace na domácí politické i mediální scéně připomíná v posledních týdnech komedii „Neslyším, když teče voda“ Roberta Andersona. Nebylo by divu, pokud by ohlédnutí Zpětného zrcátka ze 4. prosince o překážkách, podmínkách i možných a nemožných krocích prezidenta Petra Pavla při jmenovaní Andreje Babiše premiérem s ohledem na jeho střet zájmů, byla věnována marginální pozornost jako jednomu subjektivnímu názoru, byť bylo svým způsobem nepřímým poučeným vzkazem.
Mlčky zvedat oči v sloup nad jistým stupněm analfabetismu chápání prezidentových kroků by bylo u laické veřejnosti možné i po jeho komentáři v exkluzivním ohlédnutí Zpětného zrcátka 7. prosince 2025. Připomeňme absolutní nepochopení zvoláními: „K čemu bude dobré ptát se 10. ledna, když je to od začátku špatně,“ či „Bába (Babiš) neumí nic jiného než podraz, ojebávku a tunel… Nikdo (slovy VŮBEC NIKDO) si nemyslí, že by to jako dodržel, to by musel spadnout z Paroubkova Marsu. Jenom nechápu, proč Pavel je ochotný předstírat, že tomu věří. Chápu ten děsivý tlak… ale tohle mi nepřipadá příliš statečný postoj.“ Petr Pavel přitom pouze řekl, že 10. ledna uvidíme, jak velký státník Andrej Babiš je a že další už bude případně na soudech!
Málo uvěřitelné však je, pokud stejnou míru nepochopení drží stejně silně jak sedlák vidle i frontmani mediální scény, které nejde podezřívat z vzývání věrouky, že bude líp! Příkladem je glosa Martina Čabana na webu Seznam Zprávy pod titulem: „Něco za něco? Hradní vstřícnost vůči Babišovi nemusí být zadarmo“ z 5. 12. 2025. Pavlova blesková reakce na Babišovo prozření, jak řešit střet zájmů, který na den přesně osm let „neexistoval“, je sice podle autora vítězstvím „selského rozumu“ (cit.), ale „nejde vyloučit, že ze strany prezidenta šlo vůči šéfovi hnutí ANO o gesto sice vlídné, ale ne zcela nezištné“(sic!). V čem je háček? Chce prezident od Penamu levnější rohlíky?
Vzpomínka, jaká nervozita kolem Babišova střetu zájmů údajně panovala, neobstojí tak jako tvrzení, že se prezident „vehementně dožadoval příslibu vysvětlení“(cit). Nervózní byl pouze Andrej Babiš, který původně nepočítal se sebemenší překážkou, tím méně ústavního charakteru. Pouze Babiš se pokoušel vehementně dělat Divíška tvrzením, že svou panenskou blánu střetu zájmů ponechá prezidentově „penetraci“ až „po svatbě“.
Pochválit Pavla za slova, že „nemůže být arbitrem zvoleného řešení“, a proto považuje požadavek Ústavního soudu i svůj za splněný, a vzápětí podezřívavě označit jeho rychlou reakci za překvapivou, si protiřečí. Jistě že příslib jmenování mohl počkat do pátečního rána, jistě že Petr Pavel mohl Babiše napínat do pondělí… ale proč by to dělal? Jako že větší pes…?
Samozřejmě že „konzultační“ či „schvalovací“ proces na Pražském hradě proběhl v předstihu. Vzhledem k omezenému počtu možností Babiše to nebylo nic složitého. Úvaha, že prezidentovo rychlé rozhodnutí bylo vstřícným, ale ne nezištným gestem, je proto zcela lichá. Tím méně, má-li být bonusem Babišova pomoc při prezidentově prioritě „vystrnadit“ (cit.) Filipa Turka ze seznamu ministerských kandidátů. K tomu však Pavel poté, co řekl, že Turkova šance je menší než malá, Babiše nepotřebuje. To jen Babiš potřebuje Motoristy a oni potřebují Turka. Nabízí se řešení kompetenční žalobou, které prezident Petr Pavel jako další postup doporučil jako optimální…
V čem spočívá prezidentův možný ústavní přešlap, zůstává také záhadou, stejně jako tvrzení o projevení jeho „větší míry pohrdání, než bývá v jednání mezi hlavou státu a ministerským kandidátem zdvořilé“(cit). Je-li něco nezdvořilé nejen vůči Pavlovi, ale vůči všem slušným lidem, pak je to srovnávat vyjádření Petra Pavla, že Filip Turek „je nositelem vlastností, přístupu…, který skutečně není slučitelný s funkcí vysokého veřejného činitele“(cit) s duchem Miloše Zemana i jeho „posedlostí posuzovat kvality vzdělání a kompetence ministrů“. Aby civilizovaný jedinec s citovaným vyjádřením k Filipu Turkovi souzněl, nemusí „sám sebe pasovat do role arbitra (Turkových!) morálních kvalit“, stačí nebýt hovado. Jinak pokud vím, s žádným jiným kandidátem prezident v tomto smyslu problém neměl. Turek se zkrátka v tuto chvíli nestane ani ministrem zahraničí, ani životního prostředí, ani dalšího nového ministerstva, jakým je Ministerstvo kotrmelců Borise Šťastného. Nepotřebuje k tomu Babiše ani nikoho jiného, k tomu stačí být slušný a inteligentní člověk.
Předseda Motoristů Petr Macinka varoval v TV Prima, že pokud prezident nejmenuje Filipa Turka ministrem životního prostředí, způsobí to ve vztahu mezi stranou a hlavou státu problém! Zdůraznil, že Turka chtěly stovky tisíc lidí, kteří budou bez jeho účasti ve vládě nespokojeni. Připomeňme, že dle posledních údajů má hnutí Motoristé cca 1 426 (slovy jeden tisíc čtyři sta dvacet šest) členů a v parlamentních volbách skončilo se ziskem 6,77 % hlasů, což reprezentuje 380 601 platných hlasů, na posledním postupovém místě. Pro srovnání uveďme, že Český rybářský svaz (ČRS) má dle veřejně dostupných dat 264 455 členů, zatímco Český zahrádkářský svaz (ČZS) sdružuje dle oficiálních informací „téměř 130 000 členů“.
Vysílání legendárního Rádia Jerevan potvrdilo zrušení schůzky mezi prezidentem Petrem Pavlem a ministerským kandidátem Filipem Turkem. Podle Rádia Jerevan se však ze schůzky neomluvil kandidát Filip Turek, ale prezident Petr Pavel. Důvod ke zrušení schůzky však podle Rádia Jerevan nebyl v tom, že by prezidenta vzala záda, ale to, že je mu z Turka šoufl!
