Ruský odborník na ropné trhy Michail Krutichin: Ukrajinské údery jsou efektivnější než západní sankce
Pokud budou Ukrajinci nadále pokračovat v útocích na ruskou ropnou infrastrukturu, Rusko se bude na konci roku potýkat s citelnou ztrátou. To říká ruský ekonomický analytik a expert na ropné a plynárenské trhy Michail Krutikhin. V rozhovoru pro Reflex mluvil i o sankcích, válce na Blízkém východě či vlivu Číny na Rusko.
V Tuapse nemohli po útoku ukrajinskými drony na ropný přístav několik dní uhasit požár. Jaké důsledky to bude mít pro Rusko?
Vidíme, že útoky se zintenzivnily. Podle všeho dojde k obnovení útoků na námořní terminály. Již byl zasažen Novorossijsk, kde došlo k poklesu vývozu ropy, a v Tuapse jsou pravděpodobně na dlouhou dobu, ne-li navždy, mimo provoz jak přístav, tak i ropná rafinerie. Silně utrpěl Primorsk – hlavní vývozní přístav ropy na Baltu, a také Ust-Luga, odkud se již ropné produkty nevyvážejí. Vidím analýzy některých provládních expertů, kteří tvrdí, že se není čeho bát, protože Rusko nevybírá daně z objemu exportu, ale z těžby ropy. Vzhledem k tomu, že se však kapacity pro vývoz ropy snížily v důsledku ukrajinských útoků, jsou ropné společnosti nuceny zastavovat a omezovat těžbu. Již se objevily zprávy, že alespoň v dubnu se těžba ropy sníží o 300–400 tisíc barelů denně. To je velmi vážné a znamená to, že pokud to tak bude pokračovat, do konce roku bude Rusku chybět přibližně 25–30 milionů tun ropy z těžby. V současné době činí ruská těžba 512 milionů tun, z čehož bude třeba tohle odečíst. To znamená, že z těchto objemů již do ruského rozpočtu nepůjdou žádné daně. Jinými slovy, když Ukrajinci zasahují, zasahují tím ruský rozpočet.
Chápeme, že útoky, jako byl ten v Tuapse, jsou velmi závažné. Jak velký dopad mají ukrajinské útoky na ruskou ekonomiku?
V evropské části Ruska se nachází přibližně 2 500 silných rezervoárů na skladování ropy a ropných produktů. Rezervoár není jen nádrž z ocelových plechů, ale významné technologické zařízení, jehož výstavba trvá 1,5 roku. Pokud budou Ukrajinci systematickými údery tyto nádrže ničit, bude to v dohledné budoucnosti v Rusku velmi citelné, protože nebude možné ropu nikde skladovat, opět dojde ke snížení těžby, a tím pádem i příjmů do státního rozpočtu. Navíc v Rusku nikdy nebyly vytvořeny strategické zásoby ropy.
Co zasahuje ruský ropný sektor více – útoky ukrajinských dronů, nebo západní sankce?
Samozřejmě drony. Co se týče sankcí, uvedu malý příklad. Na blacklisty bylo zapsáno více než 700 stínových tankerů, které přepravují ropu z Ruska. Tyto seznamy mají USA, Velká Británie i EU, vyhlásily boj proti těmto tankerům a oznámily, že budou uplatňovat opatření. Z Ruska vyplouvá každý rok přibližně 1500 tankerů s ropou a ropnými produkty. Kolik z nich bylo po zavedení sankcí zadrženo, zabaveno a zkonfiskováno? USA nezadržely ani jeden tanker z Ruska, zatímco lodě, které zadržují, souvisejí s Venezuelou. Velká Británie zadržela jeden ruský tanker a hned ho propustila. Evropa jich zadržela 5 nebo 6 a nakonec je také propustila. Proč? Protože sankce nefungují, je to jen předstírání a imitace, aby se veřejnosti ukázalo: podívejte se, jak jsme nekompromisní, jak bojujeme s agresorem. K zadržení jedné lodi je potřeba celý tým, který to provede, pak je potřeba celý tým právníků, který bude dokazovat porušení, a to je docela těžké. Loď je třeba někam odtáhnout, obsluhovat, platit za stání, není jasné, co dělat s nákladem a posádkou. A když se spočítalo, kolik je na jednu takovou operaci potřeba lidí, peněz a času, rozhodli se to nechat být, protože zadržení je dražší. Proto jsou všechny tyto sankce fikcí, na rozdíl od ukrajinských úderů drony a raketami.
Ještě než prohrál Viktor Orbán volby, vydíral Volodymyra Zelenského a prohlásil, že uvolní půjčku Ukrajině výměnou za obnovení dodávek ropy potrubím Družba. Do jaké míry je Maďarsko závislé na ruské ropě a může se vůbec na Rusku osamostatnit?
Samozřejmě že může, protože má možnost odebírat ropu v Evropě od komerčních společností. Do Maďarska lze ropu dopravit přes Jaderské moře, kde se například nachází chorvatský terminál Omišalj, ale problém je v tom, že ruskou ropu chtějí.
Proč?
Ruskou ropu dostávají s velkou slevou a v objemech, které přesahují potřeby země, aby s ní mohli dále obchodovat za evropské ceny.
Fico postupuje na Slovensku podobně?
S jeho metodami nejsem příliš obeznámen, ale podle všeho ano. Orbán měl své osobní zájmy. Nyní se v Maďarsku změnila vláda, ale i ta trvá na obnovení přepravy ropy potrubím Družba, protože to je nejjednodušší řešení. Ale podle mého názoru budou ze strany Ukrajiny následovat údery na ropovodní infrastrukturu uvnitř Ruska. Vidíme, jak útočí na samarský uzel, protože odtud vedou ropovody na západ, a Rusko prostě nebude moci posílat ropu Družbou.
Do jaké míry je Evropa závislá na ruském plynu a ropě, vzhledem k tomu, že někteří evropští partneři požádali Zelenského, aby pozastavil ničivé údery na ruské území?
I Biden kdysi žádal, aby se neútočilo na terminály, protože se obávali nedostatku na trhu a toho, že ceny vzrostou i ve Spojených státech. Ale nyní s problémy v Hormuzském průlivu nikdo nebude věnovat pozornost objemům ruské ropy. Pokud jsme se dostali k plynu, vidíme, jak prudce klesají dodávky ruského plynu z plynovodu Gazpromu. Za poslední měsíc se o 30 % snížily objemy dodávek přes TurkStream a dále přes takzvaný BalkanStream, tedy hlavně směrem do tří zemí – Srbska, Maďarska a Slovenska. Objemy dodávek klesají, protože existuje možnost nakupovat plyn jinde a spotřebitelé se mohou od ruského plynu odvrátit. Role ruského plynu dodávaného plynovodem se proto zmenšuje a nakonec zcela zanikne. Turecko bude nakupovat ruský plyn, bude vyrábět tureckou směs a obchodovat s ní v Evropě. Evropa hodně mluví o své závislosti na zkapalněném ruském plynu, který pochází ze dvou projektů, jednoho na Jamalském poloostrově a druhého na Gydském, ale jde o mezinárodní konsorcium, kde není jen ruská společnost Novatek, která má zahraniční vlastníky, ale jsou tam i Francouzi – Total, Číňané a u druhého projektu dokonce i Japonci. Tyto projekty fungují na základě zvláštního daňového režimu a do ruského rozpočtu neplatí vůbec nic. To znamená, že tento plyn patří členům konsorcia. A mluvit o tom, že bychom se tohoto plynu měli vzdát, abychom oslabili ruský vojenský rozpočet, je hloupost, protože z tohoto plynu do ruského vojenského rozpočtu nic neputuje.
Proruští politici rádi používají argument, že od Ruska mohou nakupovat ropu se slevou. Jak velký je cenový rozdíl mezi nákupem ropy z Ruska a od jiných společností?
Jde o dohody politického i osobního charakteru, což znamená, že je třeba brát v úvahu i korupční faktor. Vzpomínám si, jak se v Evropě říkalo: „Podívejte se, jak jsme začali trpět bez levného ruského plynu.“ Začneme srovnávat, díváme se na ceny a ty jsou přitom stejné. Když se podíváme na ceny na plynových distribučních uzlech v Rusku, a například na TTF v Nizozemsku, vidíme, že žádná krize není, ceny nerostou. Možná když dojde k nějakému výpadku, například k tomu, který nastal, když byl uzavřen Hormuzský kanál a zkapalněný plyn z Kataru a Spojených arabských emirátů přestal proudit na trh – to je hodně, představuje to 20 % světového trhu se zkapalněným plynem. Kdo tím utrpěl? Asiaté. Ti ho kupovali, ne Evropa, ta kupuje ten samý ruský plyn od mezinárodních konsorcií nebo hlavně americký plyn, a toho amerického je čím dál víc. Žádný nedostatek není, pokud se snaží přetáhnout plyn z asijského trhu, cena se jen mírně zvýší. Ale to vůbec nepřipomíná krizi z roku 2022, kdy byl na základě Putinova rozhodnutí Gazprom odstraněn z evropského trhu. Teď nic takového není, žádný deficit není, ceny nerostou, v poslední době spíš klesají, a proto na ruský plyn nikdo nemyslí, kromě propagandistů.
Co se děje v Hormuzském průlivu? Trump zavedl blokádu, jak silný je tento nástroj v jeho rukou?
Íránci prohlásili, že pokud se tam budou pohybovat nepřátelské lodě, všechny je zastaví a nedovolí jim proplout. Když tam pluly tankery a Íránci na ně začali střílet, vše se zastavilo a Američané zavedli blokádu těch lodí, které pouze vplouvají do íránských přístavů nebo plují s íránským nákladem. Trump udělal velkou chybu, měl na samém začátku vojenské kampaně tento průliv obsadit a udržet ho všemi silami, aby ho nikdo neuzavřel. Vzpomínám si, jak se před několika lety mluvilo o tom, co se stane, pokud by se v důsledku nějakých akcí v oblasti Perského zálivu uzavřel Hormuzský průliv. A předpovědi byly takové, – jak jsem sám říkal – že cena by mohla vystřelit tak, že by bylo levnější tankovat do nádrží místo benzínu Chanel č. 5. Trh se ukázal být moudřejší, všichni mluví o nějaké palivové krizi, ale žádná není, nevidíme žádné výpadky. Ano, ceny vzrostly a dodávky různých druhů paliv se poněkud rozladily. Svět tuto absenci ropy zvládl skvěle a zvládne ji i nadále. Z celosvětového oběhu bylo odebráno přibližně sedm až osm milionů barelů denně, svět potřebuje přibližně 104 milionů barelů. Ale vzhledem k tomu, že na trhu byl již před touto válkou přebytek ropy, který se odhadoval na dva až tři miliony barelů denně, žádná krize není.
Chápete, čeho chce Trump v Íránu dosáhnout a proč tam zahájil bojové operace?
Co se týče Izraele, tam je to jasné: bojují o přežití, protože když jim někdo říká, že jejich úkolem je islámská revoluce a zničení státu Izrael, je třeba tomu zabránit. A když se do toho vložil Trump, padalo mnoho různých argumentů. Pokud se podíváme, někdo na ropném trhu velmi aktivně nakupoval a prodával ropné kontrakty za miliony dolarů. A každé Trumpovo vystoupení bylo doprovázeno tím, že někdo na trhu vydělával velmi dobré peníze. Americké vlády před Trumpem usilovaly o to, aby cena ropy byla nízká. Trump zpočátku také zastával tento názor. Pak za ním ale přišli američtí ropní magnáti a vysvětlili mu, že pokud cena na trhu klesne, podle prognóz bude například v roce 2027 činit 33 dolarů za barel a v USA dojde k poměrně prudkému poklesu těžby ropy. Ropné společnosti tvrdí, že je třeba pronikat do nových lokalit, ale mají problém na to získat peníze – na vrtání a vybudování infrastruktury. Banky usoudí, že se jim investice nevrátí a že potřebují vyšší cenu. A když vypukla válka v Perském zálivu, cena za barel vzrostla na úroveň, při které budou banky financovat ropný průmysl v USA.
Írán se nyní snaží ze všech sil zachovat strukturu islámské republiky. Jak křehká je po útoku ze strany USA?
Trump udělal velkou chybu. Myslel si, že mu projde venezuelský scénář – že stačí odstranit jednoho člověka. Pak by podplatili zbytek vrcholného vedení a ti by řekli, že odteď budou provádět proamerickou politiku. USA by regulovali vývoz ropy, peníze z exportu by šly do amerických bank a USA by samy rozhodovaly, kolik z výnosů z exportu přidělí této kontrolované zemi. Trump našel v Íránu lidi, s nimiž bylo možné jednat – je tu například poslanec Ghalibaf a další, kteří tvrdí, že je možné přistoupit na určité kompromisy, ale že hlavní je zachovat státní zřízení, které bude poté prosazovat potřebnou politiku. Trump se ale přepočítal. V tomto režimu je velmi mnoho fanatiků, kteří nepřijmou žádné kompromisy. Je to úplně jiná situace a země, která se nepodobá Venezuele. A teď Trump počítá s tím, že kvůli ekonomickým problémům nastanou v Íránu potíže. Nebudou mít na vyplácení mezd, nebudou získávat žádné peníze, budou muset zastavit těžbu ropy, protože kvůli blokádě nebude kam tu ropu vyvážet, a to vše povede k tomu, že se tam něco zhroutí. Ale k tomu je zatím ještě daleko. Je nyní těžké odhadnout šance na zachování režimu, ale zatím tu šance jsou.
Trump hovoří o jednáních mezi americkou a íránskou stranou. Co od sebe navzájem očekávají, aby válka skončila?
Trump měl 15 až 16 bodů, Írán jich měl 10, a v ničem se neshodují. Jako by pocházely z různých planet. Nyní se vše točí kolem toho, že Trump žádá, aby Írán oznámil, že otevřel Hormuzský průliv, a souhlasil alespoň s omezením jaderného programu. Už ani nepožaduje jeho úplné zrušení, ale potřebuje něco, aby mohl vyhlásit triumf. Íránci říkají, že v takovém případě musí Trump zrušit blokádu a USA musí vrátit peníze, které jsou na žádost Američanů zmrazeny v bankách různých zemí. Bez toho odmítají usednout k jednacímu stolu.
Ale nechápu, co by obě strany získaly, i kdyby byly tyto požadavky splněny. Trump nic nezíská a vrátí se do výchozího stavu, Írán si rovněž udrží svůj režim.
Obě strany ve svých zemích vyhlásí vítězství. To je vše, nic víc nezískají.
Získává Rusko něco z války mezi Íránem a USA?
Ne. Nic nezískává.
Po válce mezi Izraelem a Hamasem se v mnoha zemích objevili demonstranti s palestinskými vlajkami a ozývaly se slogany na podporu Hamasu, ale nevidíme stejně silnou podporu demonstrantů s íránskými vlajkami. Čím to je?
Protože Židé se do toho nezapojují. To je vše. Íránci po celém světě vycházejí do ulic, četné demonstrace se konaly v Kanadě a Německu. V zahraničí žije 7 až 10 milionů Íránců a jedná se převážně o vzdělané lidi s dobrým povoláním, kteří umí přemýšlet a většinou jsou již ateisté. Když vycházejí do ulic, připojují se k nim lidé s izraelskými vlajkami, protože v Izraeli sní o tom, aby v Íránu byl normální režim, jaký kdysi byl za šáha a který byl přátelský k Izraeli, USA, SSSR a měl skvělé vztahy také se všemi sousedy. Byla to mocná země, která byla garantem stability celého Blízkého východu.
Navzdory válce mezi Izraelem a Hamasem a četným protestům pozoruji tendenci, že mnoho muslimských zemí má v úmyslu spolupracovat s Izraelem. Jak si to lze vysvětlit?
Íránci patří k šíitské větvi islámu. Většinu muslimů tvoří sunnité, zatímco šíité představují méně než 10 procent celkové muslimské populace. A tyto větve se nijak neshodují, navzdory společnému náboženství a společnému Koránu. Chameneí hovořil o islámské revoluci, což je právě šíření šíitského islámu po celém regionu prostřednictvím teroristických organizací, Hamásu, Hizballáhu, Húsíů, syrských šíitů, kteří byli velmi spřátelení s Asadem, zatímco sunnitské státy s tím byly velmi nespokojené. V hlavách obyvatel a vůdců těchto zemí začíná vzrůstat povědomí o tom, že muslimští teroristé nejsou tou budoucností, o kterou by se mělo usilovat.
Jaký dopad má napjatá situace v Hormuzském průlivu na Čínu?
Pro Číňany je to velká rána. Zaprvé odtud odebírali velké množství zkapalněného zemního plynu. Katar a Spojené arabské emiráty dodávaly velké objemy. Čína odtud odebírala 5,6 milionu barelů ropy, ale nyní se tento tok snížil. Čína utrpěla ztráty, ale vidíme, že tam na to velmi rychle zareagovali, mají v zemi plné zásoby energie. Zdá se, že Čína měla čerpat ropu ze svých strategických rezerv a využívat ji, a mají jich nashromážděno velmi mnoho. Vidíme, že se zásoby nesnižují, ale zvyšují, tedy se děje přesně opačné. Číňané usoudili, že to zcela zvládnou, už nejde o krizi, ale o dočasné problémy, a že Čína tyto problémy zvládne i přes zastavení velkých dodávek.
Vzhledem k závislosti Ruska na Číně vyvstává otázka, zda je Rusko ještě nezávislým státem, protože je na ní zcela ekonomicky podřízené. Kdyby Si řekl Putinovi, aby válku ukončil, udělal by to.
Si by něco takového Putinovi nikdy neřekl, protože válka je pro Siho z obchodního i politického hlediska nesmírně důležitá. Čína může v podmínkách války prodávat Rusku cokoli za své ceny a získávat od Ruska vše, co potřebuje, za ceny, které Rusku diktuje. A Čína nepotřebuje válku ukončovat, protože je pro ni obchodním a politickým přínosem. Rusko se však definitivně proměnilo v čínský přívěsek. Rusko již není samostatným státem.
Michail Krutikhin je ruský ekonomický analytik a odborník na ropné a plynárenské trhy. Působil jako šéfredaktor amerického časopisu Russian Petroleum Investor a od roku 1993 se věnuje analýze investic do ropného a plynárenského sektoru v bývalých sovětských republikách. Dříve pracoval jako vojenský tlumočník v Íránu a také v blízkovýchodním oddělení agentury TASS. Jako novinář působil v zahraničních redakcích v Káhiře, Damašku, Teheránu a Bejrútu. V srpnu 2023 byl v Rusku zařazen na seznam „zahraničních agentů“ a v říjnu 2025 také na seznam „teroristů a extremistů“, přičemž je považován za hledanou osobu. V současnosti žije v Norsku.
