Vladimír Mertlík: Síla nenávisti kolaborantů vůči Petru Pavlovi je důkazem, že prezident koná správně
Vlnobití v českém rybníku, stále dokola vyvolávané příznivci i odpůrci snah, aby se z Česka stalo mávnutím proutku nejlepší místo na planetě, kam Země patří spolu s Měsícem, Marsem, Plutem, Saturnem, Sluncem a Žaludkem, kde navíc kráva vyrábí mléko, má další rozměr. Prezident, tvrdohlavě stojící za dávno překonanou filozofií, že podvod je podvod a lež je lež, ať se jich dopustí kdokoli, riskantně surfuje na třech cross waves.
Jednou z nich jsou útoky přežvýkavců z řad voličů hnutí ANO a na jeho podolku jak lejno nalepených Volksgenosse SPD a zplozenců IVK, že je prezident na Babiše a jeho vládu odborníků přísný, aniž by byl spravedlivý, že překračuje hranice ústavnosti a že brání lidu zalknout se blahobytem z rohu hojnosti vlastních daní. Protivalící se cross waves jsou nářky mající tentýž prezidentův postup za kapitulaci a vyzývající jej, aby v čele blanických rytířů zachránil to, co dosud vládnoucí spáchali laxností ukrývanou za kecy o „korektnosti“, protože „nejsme jako oni“. Cross chop, chaotický střet vln valících se proti sobě, je pak tvořen hraběcími radami médií, která vědí vše nejlíp a prezidentova řešení natírají bez ohledu na to „cui bono“.
Důkaz Pavlova smyslu pro ústavu a státotvornost je nejen v tom, že dokázal odolat výzvám po řešení v rytířské zbroji blanických rytířů, aniž akcentoval, že ještě není nejhůř. Je hodno uznání, že netouží po titulech Tatíčka, Osvoboditele, Budovatele či Spasitele v dikci tolik oblíbeného staročeského chorálu:
(Svatý Václave), vévodo české země, pros za nás Boha, svatého Ducha. Kyrie eleison.
Ty jsi dědic české země, oroduj za nás u Hospodina, svatého Ducha. Kyrie eleison.
Pomoz nám v každém čase, zachovej nás při životě. Kyrie eleison.
Nemocným a churavým navrať zdraví. Kyrie eleison.
Ať nás Bůh chrání od zlého, uděl nám pokoj. Kyrie eleison.
Hlavně ať nemusíme něco dělat, natož se obětovat my. Je povznášející, že v čele státu není po dlouhých dvaceti letech sebestředný narcis, byť v určitém období elegantní a kultivovaný, ani nadutý opilec z knajpy páté cenové skupiny a humorem řeznického psa. Je uklidňující, že aktuální hlava státu, díky již dříve drženým světovým funkcím a uznání srovnatelnému s Václavem Havlem, je na vlnách mezinárodní politiky tolik zkušeným surfařem, že umí nalézt a využít „long peeling point break wave“, vlnu optimální na dlouhou jízdu, jak zní její popis v surfařském žargonu. Fakt, že přesto pochyby o správnosti a spravedlnosti kroků Pavla při skládání vlády trvají, na tom nic nemění. Síla nenávisti nepřátel tohoto státu a kolaborantů vůči němu je důkazem, že koná správně. Nic nemění ani hojně komentovaný odchod poradce Jana Kysely, nejrespektovanějšího experta na ústavní právo u nás.
„Nechce-li být člověk úplně směšný, nemůže v roce 2025 říkat něco úplně jiného než v roce 2021,“ řekl Kysela České televizi ke zdůvodnění svého odchodu koncem října. Jistě, ale háček má háček. Ne vždy když dva dělají totéž, je to totéž. Před čtyřmi lety Kysela kritizoval Zemana za neochotu jmenovat ministrem Jana Lipavského a měl pravdu. Zemanova neochota, skrývaná za údajně nedostatečné vzdělání, byla jako vždy jen osobní libůstkou a snahou dosadit do křesla diplomacie poskoka v režii Kremlu. Pokud Kysela jako stálý kritik Zemana odmítání jmenovat některé ministry označoval za ústavně problematické, prosím. Uvádí-li však, že i v Turkově případu může být důvodem k nejmenování jen soudní zákaz výkonu veřejné funkce, pak jde snad o tvrzení juristicky přesné, ale „jakobínsky“ radikální a dogmaticky puristické bez ohledu na etiku a morálku. Proto je srovnání situace kolem Turka a Lipavského z čistě z ústavního pohledu poněkud podivuhodné. Není pravdou, že na odiv stavěný Turkův rasismus, hajlování, urážení etnik, neplacení daní i další excesy, kvůli kterým nemá ve vládě být, je pouze odpovědností premiéra a poslanců, nikoliv prezidenta. Je dokonce odpovědností každého z nás bez ohledu, je-li jí každý z nás schopen. Má-li být demokracie odolná, je třeba na jejích pravidlech a mantinelech trvat vždy, ať se to hodí „našemu“ táboru, nebo ne, tvrdí dnešní „jakobíni“ i farizejové z druhé strany barikády. No právě! Proto prezident navrhl, aby problém posoudil Ústavní soud.
Předseda vekslácko-výfukářské sekty Macinka varoval prezidenta Petra Pavla před nejmenováním Turka ministrem čehokoliv: „Filip Turek je nejviditelnější osobnost Motoristů, který dostal fenomenální počet preferenčních hlasů. Je nositelem nějaké politiky a politických postojů, díky kterým je populární. Problematizuje-li prezident situaci, pak problematizuje vztahy s Motoristy. Filip Turek má stovky tisíc (!) voličů a ti nerozumí, proč by ve vládě neměl být. V ten moment budou tyto stovky tisíc (!) lidí tlačit na mě, abych s tím něco dělal, abych s tím bojoval. A já bojovat budu muset,“ prohlásil předseda strany, která má 1 415 členů (slovy jeden tisíc čtyři sta patnáct členů!) a kterou volilo 6,77 % voličů (tj. 380 601 hlas). Výsledek výfukáře vynesl na pěkné poslední místo ze všech subjektů, které překročily povinné kvórum pro vstup do sněmovny. Přes zisk 20 232 preferenční hlasy pro Filipa Turka prokázali Výfukáři pudově sebezáchranný reflex, když jedinou funkcí, kterou měli otcové zakladatelé odvahu mu svěřit, je titul čestný prezident Motoristů sobě.
Pro srovnání koalici Spolu volilo 23,4 % (tj. 1 313 346 hlasů) a kandidát na ministra zahraničí Jan Lipavský získal 62 700 preferenčních hlasů.
Ještě tvrzení do zábavné soutěže „Vtip za stovku“, kterou získává někdejší ministr zahraničí Cyril Svoboda za frk: „Lidé dali Motoristům hlasy, protože chtějí změnu politiky!“ Tak určitě, celkem jich bylo 6,77 %, takže 93,23 % jich je opačného názoru. No, není to krása?
