Jako podle not od Tondy Blaníka. Andrej Babiš každým dnem mění názor na svůj střet zájmů
Dostane se šéf ANO Andrej Babiš po svém jmenování premiérem skutečně do střetu zájmu nebo nikoliv? Jak by v takovém případě měl postupovat a co udělat? Je veřejné grilování, kterému ho podrobuje prezident Petr Pavel, správné a v souladu s Ústavou? Je Babišovo prohlášení, že vše vyřeší po svém jmenování, dostatečnou zárukou, že se tak skutečně stane? Tyto a další otázky se v posledních dnech omílají ve veřejném prostoru. A v dalších dnech možná přibudou i další. Potíž však spočívá v tom, že stále na ně neexistuje jednoznačná odpověď, a co víc, jeden z hlavních aktérů – Andrej Babiš – poměrně svižně mění názory a zkouší, co to udělá a jak to zapůsobí na veřejnost, ale i budoucí opozici či prezidenta. Jako by mu napovídal a noty posílal legendární lobbista Tonda Blaník.
Hlavní otázkou je, jestli Andrej Babiš má nebo bude po svém pojmenování mít střet zájmů. On sám k této problematice přistupuje velice kreativně. „Babiš žádný střet zájmů nemá, držení akcií není střet zájmů,“ prohlásil před pár dny v jednom ze svých videí, kterými pravidelně zásobuje sociální sítě. Jinde zase prohlásil, že krátce před svým jmenováním prozradí, jak svůj střet zájmu vyřeší. Když prezident Petr Pavel prohlásil, že pokud nebude Babiš s to vyřešit svůj střet zájmů, mělo by ANO navrhnout jiného kandidáta na premiéra. Babiš na to kontroval, že po svém jmenování učiní „nevratné kroky“, kterými se svého střetu zájmu zbaví.
Nezasvěcený člověk by si mohl myslet, že Andrej Babiš vlastně ani neví, jestli je nebo se svým jmenováním dostane do střetu zájmů. Problém však je ten, že Babiš to dobře ví. Není naivní. Naopak je to ostřílený byznysový mazák a za sebou má tlupu právníků, kteří mu nepochybně vysvětlili, jak se věci mají. Jenže on chce být premiérem a zároveň si ponechat Agrofert, který inkasuje nemalé dotace na projekty nejrůznějšího druhu. Ale jak to udělat?
Šéf ANO a jeho tým proto sází na osvědčenou taktiku, která jim vyhrála volby. Masové zahlcení veřejnosti různými videi a sděleními, v nichž se konstatuje, že vše je uměle vytvořený problém, že za vším stojí nepřátelská média a prezident, který jde opozici na ruku. Vše se dokoření ještě poukazováním na chyby odcházející vlády, na díry v rozpočtu, na zastavenou výstavbu silnic a tak dále. Vše, co je po ruce, se hodí. Přesto i v tunách tohoto balastu, jehož pravdivost je v mnoha ohledech přinejmenším sporná nebo hodně překroucená, by neměla zapadnout informace, že Andrej Babiš ví a přiznává, že ve střetu zájmu je či respektive bude. Slibuje, že tento střet vyřeší, jen co bude jmenován premiérem, a nechce tento problém řešit, pokud nemá jistotu, že tím premiérem skutečně bude.
Celý kolorit, který je nepochybně dílem vysoce efektivního stranického PR trustu, je samozřejmě doplněn prohlášením dalších Babišových podřízených, že nikdo jiný v úvahu na premiéra nepřipadá a že prezident Petr Pavel je aktivistický a napíná Ústavu více než jeho předchůdci a tak dále. Výsledkem toho všeho je, že se v tom běžný občan ztrácí. A možná o to jde.
Těm, kteří se v tom ještě chtějí zorientovat, je proto důležité to správně vysvětlit. Proto jsou tu po ruce spříznění analytici či politologové, kteří v televizích či v novinách lidem vysvětlují, jak se věci mají. Problém však je ten, že tito lidé jen a pouze prezentují svoje vlastní názory. Při studiu politologie na vysokých školách se žádné komentování takových případů nevyučuje jako dogmatické či jediné správné. Tam se přednáší o faktech či o zákonech. To, co zní úst „povolaných“, je pouze jejich názor nebo interpretace daného problému. Moc dobře to ví i Tomáš Lebeda, šéf politického odboru na Hradě, neboť sám je politolog a jako vysokoškolský pedagog během své kariéry stovky budoucích politologů i učil. Jeho žáci – mezi které patří i autor tohoto textu – mohou rozpoznat jeho rukopis v krocích, které při řešení této záležitosti prezident činí.
Asi se to neposlouchá dobře, ale každý odborník (ať už skutečný nebo samozvaný) skrze svůj názor prezentuje často i svůj osobní postoj. Zkrátka i on někomu fandí a druhému ne. Jde jen o to, jak to zaobalí, aby to nevypadalo tak okatě.
Máme-li se někam pohnout a nestrávit tady další týdny v zákopové válce plné slovíčkaření, vzájemných naschválů a různých her, řešením by bylo předat celý spor Ústavnímu soudu. Ten ať autoritativně rozhodne, zda Andrej Babiš je či není ve střetu zájmu. Pokud ano, tak co má udělat, aby ho odstranil. A do třetice, zda má prezident Petr Pavel právo Andreje Babiše takto veřejně grilovat a klást mu podmínky. Myslím, že to je elegantní způsob, jak celou věc vyřešit a též zabránit tomu, aby někteří politici či analytici nemuseli s vážnou tváří hájit neobhajitelné a nedělat ze sebe hlupáky.
