Okamura musí projít za každou cenu. Babišova koalice popře princip svobodné a tajné volby
Budoucí vládní koalice často šířila fabulace o údajné nesvobodě projevu a při první příležitosti prolomí ústavou garantovaný princip tajného hlasování. Babiš potřebuje Okamuru a pojistí si poslušnost všech koaličních poslanců při jeho volbě podpisem.
Alena Schillerová a Karel Havlíček, u nichž je tradičně pravdou opak toho, co říkají, předvádějí povinné divadlo, jak koaliční vyjednávání šlape jako na drátkách. Pod povrchem se odehrávají jiné příběhy: latentní spory a osobní animozity. Vztahy mezi ANO, SPD a Motoristy nejsou tak idylické, o čemž svědčí nejen spor o Filipa Turka ve vládě, jehož se nemůže ochromený Andrej Babiš tak snadno zbavit.
Očištěný klub ANO
Najednou prosakují zprávy, že na plnění slibů ANO ve státním rozpočtu chybí 100 miliard korun. Motoristé mohou svůj údajně „pravicově“ úsporný program zahodit. Ve vládě budou jen do počtu, stejně jako „odborníci“ SPD dosazení přímo Babišem. Okamurovi, obžalovanénu kvůli šíření nenávisti, jde jen o prestižní post předsedy Poslanecké sněmovny, který bude vypovídající vizitkou celé vládní koalice.
Možná si to někteří poslanci ANO uvědomují, i když nahlas nikdo nic neřekne, jelikož by spáchal rituální sebevraždu. Jestli někde panují autoritářské poměry, kde se nevyplácí veřejně sdělovat i mírně odlišné názory, tak v klubu ANO, zcela očištěném o zbytky aspoň občas samostatně uvažujících jedinců.
Ani to však zjevně nestačí. O Babišovi, jenž se s Okamurou dohodl na vzájemném nevydání k trestnímu stíhání, je známo, že nikomu nevěří. Nevěří ani svým hyperloajálním poslancům. Jinak si nelze vysvětlit, že všech 108 koaličních zákonodárců podepíše dodatek ke koaliční smlouvě, ve kterém se zavazují volit v tajné volbě Tomia Okamuru předsedou Poslanecké sněmovny.
Lhát a hájit nehajitelné
„Máme připravenou koaliční smlouvu a tu podepíšeme. Její součástí je samozřejmě i tato personálie. Projednáme to na klubech a samozřejmě si věříme,“ řekla Alena Schillerová. „Samozřejmě si věří“, ale musí podepsat závazek hlasovat proti smyslu tajné volby? Na tomto postulátu, lhát a hájit nehajitelné, stojí princip nové vládní koalice.
Obavy z nejednotného hlasování částečně rozproudil Jan Bartošek (KDU-ČSL), jenž rovněž oznámil kandidaturu na post předsedy sněmovny. Jistě počítá s tím, že nová koalice prosadí svou, ale ze symbolického hlediska je to pochopitelný krok. Smiřovat se bez boje s volbou extremisty do čela sněmovny by bylo projevem naprosté rezignace.
„Poslanci v pondělí složí slib na svou čest, že budou mandát vykonávat podle svého nejlepšího svědomí. Já apeluji na čest poslanců hnutí ANO. Před volbami jak Andrej Babiš, tak Alena Schillerová vyloučili koalici s Okamurovou SPD. Teď s ním nejen jdou do vlády, ale ještě z něj chtějí udělat třetího nejvyššího ústavního činitele,“ řekl Bartošek, který současně naznačil, že část poslanců ANO Okamuru nevstřebalo.
Babišovy obavy
Reakce přišla vzápětí. Je totiž jasné, že pokud Okamura nedostane plný počet 108 hlasů všech koaličních poslanců, bylo by zaděláno na problém vzájemné nedůvěry už při samotném zrodu vládní koalice. Babiš se však zjevně obává, že by Okamura nemusel dostat ani potřebnou většinu hlasů.
V koaliční smlouvě ani dodatcích se standardně neuvádějí konkrétní jména na ústavní funkce, nyní ano. Při tajné volbě se nedá zjistit, jak kdo hlasoval, aniž by byl v rozporu se svým ústavním právem a svědomím. Případné nezvolení šéfa SPD do čela sněmovny by ovšem mohlo mít dalekosáhlé důsledky, mohlo by zbourat vládní koalici.
Kde jsou samozvaní obránci svobody projevu, na politické scéně třeba Rajchl, Majerová, Macinka, Nacher a samozřejmě novodobý „disident“ Okamura? Proč se musí snižovat k této potupné proceduře, když si všichni věří? A není to trochu málo? Neměli si koaliční poslanci ještě navíc kontrolovat hlasovací lístky jako kdysi ČSSD v éře Jiřího Paroubka?
Paroubkova drezúra
Podobný exces popření tajné volby je historicky známý jen jednou a patřil k tomu nejtrapnějšímu, co se na půdě demokratického parlamentu odehrálo. V červnu 2006 proběhla neúspěšná tajná volba předsedkyně Poslanecké sněmovny, kam byla za ODS nominována Miroslava Němcová.
Tehdy byla po volbách patová situace a záleželo na každém hlasu. ČSSD si vynutila po všech svých poslancích, aby nehodili hlasovací lístek do urny a kontrolovala je na sekretariátu. Poslanec má právo nevolit, ale Paroubkova povinná drezúra byla daleko za dosavadními zvyklostmi politické kultury.
Budoucí premiér pokračuje v Paroubkově stylu po svém a odhodil jakékoli zábrany. Důvody k tomu má. Také vlivní členové jeho klubu před volbami vládní koalici s SPD vylučovali a teď jen prokazují svoji bezpáteřnost.
„Konzistentní“ Schillerová
„Jsem v názorech konzistentní, neumím si představit, že prozápadní hnutí ANO by bylo v koalici s někým, kdo volá po referendu o členství v EU a NATO, kdo zpochybňuje naše závazky. Já bych s Tomiem Okamurou ve vládě neseděla. Já si myslím, že tento názor začíná probublávat celým naším klubem,“ sdělila v dubnu Schillerová. Okamuru označila za „neřízenou střelu“.
Co „probublává“ klubem ANO dnes, není známo. Nejspíš nic, ale sichr je sichr. Takto vzniká vláda populistů s přívěsky extremistů a bezzásadových konjunkturalistů, kteří na mesalianci s Babišem doplatí. Jen si to zatím v povolební euforii neuvědomují.
