Bezduché loutky či užiteční idioti. Je v pořádku, když mají poslanci podepsat dodatek koaliční smlouvy?
Takový „projev“ vzájemné důvěry již na samém začátku volebního období česká politická historie zřejmě nepamatuje. Ještě není ustavena nová Poslanecká sněmovna a není ani jasné, jak bude vypadat nová vláda a jaký bude její program, nicméně zvolení kandidáti (a tedy již brzy poslanci) stran rýsující se vládní koalice už vědí, že budou muset ještě před první schůzí sněmovny podepsat dodatek koaliční smlouvy. Tím se zaváží k tomu, že budou tuto smlouvu dodržovat a hlasovat pro vše, co z ní vyplývá.
„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“ Tak zní slib, který příští týden v pondělí složí či potvrdí 200 nových nebo staronových poslanců a poslankyň na ustavující schůzi Poslanecké sněmovny.
Ta o něco větší část z nich si tak na své konto během krátké chvíle připíše již druhý slib. Ten první učiní několik hodin předtím, když se podepíše pod dodatek koaliční smlouvy. Detaily této smlouvy sice zatím nejsou známé, což by samo o sobě mělo vzbudit rozruch. Tady totiž jde o to, že 108 zákonodárců ANO, SPD a Motoristů se upíše pod vládní handl a tento slib (včetně všech jeho položek) pak za každou cenu nadřadí slibu obyvatelům České republiky a její Ústavě.
Je logické a pochopitelné, že strany vznikající vládní koalice chtějí mít mezi sebou uzavřenou dohodu o vládní spolupráci a vládním programu. Ostatně dělo se tak vždycky. Akorát s tím rozdílem, že dohodu podepisovali pouze lídři těchto subjektů a nikoliv všichni řadoví zákonodárci. Pokud v minulosti se museli všichni poslanci někde podepisovat, tak to bylo v případech těsných většin ve sněmovně, kdy chtěl tehdejší úřadující prezident vědět, že vláda a její nominant na premiéra má většinu v dolní komoře.
Tady je to ale úplně jiná situace. Tady chtějí mít lídři stran všechny svoje ovečky pod absolutní kontrolou hned od samého začátku. Co to signalizuje? Nedůvěru. Řekněme si to natvrdo. Jednotliví partajní lídři zkrátka nevěří všem svým poslancům, ale ani lídrům a poslancům stran, se kterými uzavírají koalici. To tu ještě nebylo, to je velice tristní situace.
Lídři ANO Karel Havlíček a Alena Schillerová tvrdí, že si „samozřejmě věříme“. Ale obávám se, že tomuto prohlášení nevěří ani oni sami. Proto úpis krví chtějí po všech koaličních poslancích ještě před ustavující schůzí sněmovny, na níž se bude volit její šéf. Tím se má stát předseda SPD Tomio Okamura. Lídři ANO se oprávněně bojí situace, kdy Okamura nedostane všech 108 hlasů a nebo v horším případě, že nebude zvolen vůbec. Takové fiasko hned na samotném začátku by byl obrovský reputační problém a dynamit vložený přímo do DNA samotné koalice.
Nicméně položme si provokativní otázku. Najde se tu i tak někdo statečný z oněch 108 poslanců, který se vzepře vůli svých lídrů a bude podle volit podle svého svědomí? To nutně nemusí znamenat volbu Jana Bartoška z KDU-ČSL, ale skutečnost, že odevzdá prázdný lístek a nebude hlasovat pro Okamuru?
Veřejnost by se určitě měla dozvědět, jak onen příslušný dodatek vypadá a co je v něm obsaženo. Je v něm například nějaká finanční sankce nebo jiný instrument, kterým si partajní sekretariáty vynutí poslušnost svých zákonodárců? Pokud tomu tak bude, určitě by měly být podrobeny zkoumání právníků. Zájmem občanů a celé republiky je to, aby sněmovna a její členové konali s respektem k zákonům, ale svému vlastnímu svědomí. Podpisem dodatku koaliční smlouvy se však z poslanců stanou bezduché loutky (v horším případě užiteční idioti) svých šéfů, kteří mohou občas mít zájmy a postoje se zájmy naší země i hůře slučitelnými.
