![Dana Drábová [3. 6. 1961—6. 10. 2025]](https://1884403144.rsc.cdn77.org/foto/rx422025-thao-drabova/Njg4eDM4Ny9zbWFydC9maWx0ZXJzOmZvY2FsKDM1N3gxNzM6NTE5eDM0OCkvaW1n/9628464.jpg?v=0&st=g5IVSlQcnKDLdS4pquOO0vBVDNdYO8SN_HuUmAxkmqQ&ts=1600812000&e=0 "Dana Drábová [3. 6. 1961—6. 10. 2025]")
Martin Bartkovský: Proč je nejen pro Ukrajinu důležitá raketa jménem Dana
Budoucí premiér se stále masívním střetem zájmů, Andrej Babiš, se vrátil z dovolené. Hned po příletu mu jeho emisar Karel Havlíček řekl, že mají návrh koaliční smlouvy s SPD a Motoristy a že ve všem našli kompromis. Babiš pak vyrazil na Hrad za prezidentem, aby mu řekl, že žádná smlouva není a že mají stále na několik zásadních věcí jiný názor. Ačkoli použil plurál, já tam tedy slyším singulár. Stále neznáme jména ministrů, stále nevíme, jak chce řešit své vlastnictví Agrofertu, které by ho mělo z funkce premiéra vylučovat.
Kandidát na ministra zahraničí, Filip Turek, zvládl jeden týden nehajlovat a nepsat rasistické komentáře na své sítě. Místo toho natočil bizarní video v ruinách Strahovského stadiónu, kde se dojímá nad kmeny stromů i vodou v kanále. U toho v krátkých a prakticky bezobsažných větách deklaruje, že Vojtěchu Dobešovi odpustil to, že upozornil na jeho náckovství, xenofobii, homofobii a rasismus. Zatímco není jasné, proč by měl někomu odpouštět, že upozornil na věci, které sám na své sítě psal, je jasnější fakt, že se Turek konečně k těm odpornostem přiznal. Teď už není pochyb o tom, že jsou jeho.
Vzhledem k tomu, s jakou nechutí tyhle reputační problémy Babiš řeší, je Turek dál jeho nejvážnějším kandidátem. Spolu s Macinkou, jenž chce být ministrem jen proto, aby rušil nová CHKO. I Klempířem, u kterého se rozebírá, za kolik peněz sepsal svá první udání pro StB v 80. letech. Na druhé straně před volbami rétoricky odvážnější SPD mlčí. A to i ve chvíli, kdy na Tomia Okamuru definitivně prasklo, že mu „jeho“ ministerské posty obsadil sám Babiš. Zatímco z jedné strany mu hnutí ANO vysává hlasy, z té druhé mu chce sát peníze Jindřich Rajchl se Zuzanou Majerovou. Jejich pidistrany se pomalu rozpadají, a tak si chtějí ukousnout ze stále ještě živé SPD. Sám jsem zvědav, jaké programové prohlášení tahle vznikající vláda ve svých katastrofických kulisách upeče.
V kontrastu s tímhle vším je pro mě malou jiskřičkou v temnotě to, co zůstalo po Daně Drábové. Lidé se při příležitosti smuteční party, svolané na její počest, složili na raketu dlouhého doletu s názvem Flamingo. Ukrajinský vynález, který (pravděpodobně díky motorům z českých letadel Albatros) dokáže doletět až do Moskvy či Petrohradu. V době psaní tohoto editorialu lidé poslali téměř 15 miliónů korun a vypadá to, že raketa DANA 1 by mohla brzy dostat sestřičku. A to je pro mě ryze pozitivní zpráva.
Zatímco Trump si jeden týden notuje se Zelenským a vzápětí ho hází přes palubu, ukázali Češi světu, že spojenci se neopouštějí. A nebyla k tomu potřeba ani bývalá, ani budoucí vláda. Jen pár dobrovolníků, kteří se stepního diktátora z Kremlu nebojí. S nadšením zprávu převzala ukrajinská média i největší účty na sociálních sítích. Výjimečné gesto je sice kapkou v moři vojenské pomoci, kterou by napadená země potřebovala. Ale právě taková gesta drží ukrajinské obránce nad vodou už téměř čtyři roky. Samozřejmě že se v reakci ozvala i volbami zdecimovaná kolona „chcimírů“. Eurokomunistka Konečná si odplivla, její spolustraníci byli ještě drzejší. Vadí jim, že se lidé skládají na zbraně. Sami ale nepomohli a ani nepomohou vůbec nikomu. A to podotýkám, že slepenec STAČILO! získá z voleb více než 30 miliónů korun. Vidlák Sterzik s tím ale nejspíš naloží podle svého. A pomoc druhým bych v tom rozhodně nečekal.
Na závěr mi dovolte osobní vzpomínku na Danu Drábovou. Její smrt mě zasáhla a nechtěl jsem se k ní vyjadřovat bezprostředně. Činím tak až teď, abych vám ukázal, proč měla a má sbírka na raketu DANA 1 obrovský smysl. Dana Drábová byla totiž výjimečná žena. Poprvé jsme se setkali před mnoha lety při rozhovoru o Černobylu, kdy trpělivě vyvrátila všechny hoaxy, co jsem si, jako celá společnost, s tou tragédií spojoval. Následně jsme se potkali na mnoha akcích na podporu napadené země. Byla to žena, která závěr svého života věnovala boji za svobodnou Ukrajinu. Včetně dní, kdy věděla, že se konec blíží. A nebála se mě ani rázně okřiknout v den, kdy Rusové bombardovali elektrárnu v Záporoží. Napsal jsem, že její výbuch by byl horší než 1000 Fukušim, což jsem převzal z ukrajinských účtů. Dana napsala: „Martine, to je nesmysl! Neděste lidi!“ A tak jsem se omluvil, neděsil a spokojil se s jejím každodenním hlášením.
Když jsme měli společné vystoupení v Děčíně pro narvaný sál posluchačů, dorazila i moje máma. Spíš než kvůli mně přišla kvůli Daně. Vnímala ji jako svoji jadernou velitelku, protože přes 38 let pracuje jako radiologická asistentka v děčínské nemocnici a nikdo výš pro ni nikdy nebyl. Od té doby jsme se s Danou setkali několikrát. A vždy jsme se objali a shodli na tom, že Ukrajina musí zvítězit a že pro to oba uděláme všechno. Ona to dělala do posledních dní. A kdo jsem já, abych to měl jinak. Je mi to strašně líto, moc mi chybí a snad našemu přátelství nikdy neudělám ostudu.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
