Hra s Fialou končí. Je lákavé hodit všechny problémy vlády, koalice Spolu a ODS na něj, ale to je nesmysl
Petr Fiala vzal na sebe vinu za to, že koalice Spolu nevyhrála volby a oznámil, že už nebude kandidovat na předsedu ODS, v jejímž čele stojí téměř 12 let. Přestože se na tohoto jedenašedesátiletého profesora snáší setrvalá kritika jeho politických soupeřů i některých občanských demokratů, mezi českými premiéry patřil mezi ty lepší. Také vyhrabal ODS z politického bahna poté, co dostala ve volbách v roce 2013 jen 7,72 procenta hlasů. Fiala navíc chtěl do politiky vnést určitý klid a noblesu. Jistě, to působí v dnešním testosteronovém světě staromódně. Ale ještě budeme na to rádi vzpomínat.
Už před sněmovními volbami bylo jasné, že pokud Petr Fiala nedosáhne s koalicí Spolu na výsledek, který by zabránil v návratu Andreje Babiše k moci, bude za to svalena vina na něj. I stalo se, protože Spolu je jeho dítě. Fiala jako katolík ale ví, že zázraky se dějí jen výjimečně, A to, že v roce 2021 se podařilo Spolu vyhrát volby a pak s dalšími partnery sestavit vládu, byl politický zázrak. To by mohl brněnský profesor politologie doložit mnoha příklady.
Fiala proto nebude pokračovat ve Strakově akademii a skončí i jako předseda občanských demokratů. „K politice patří i odpovědnost. Volby koalice Spolu nevyhrála. Zodpovědnost za výsledek jsem nesl já jako lídr. Proto jsem se rozhodl znovu nekandidovat na předsedu ODS… Děkuji všem za podporu, byla to skvělá jízda,“ oznámil končící premiér na sociální síti X. Toto rozhodnutí je správné a jediné možné, protože zejména jeho ODS se potřebuje posunout dál.
Někteří občanští demokraté na to ihned reagovali – vždyť jsme to říkali pořád, že Spolu je špatně a že Fiala je „slabý“. Že to říkali pořád, pravdou je. Ale není pravdou, že Petr Fiala byl špatným předsedou vlády a byl to právě on, kdo pomohl ódéesce k návratu do vlády a nějakou dobu saturoval její preference. Že to už dnes nestačí, je věc jiná.
ODS se totiž ocitla v kleštích, které v současnosti svírají i německou CDU, britské konzervativce či francouzské republikány. Mnoho voličů těchto stran sice pořád sní o pravicové politice, ale ve skutečnosti preferují řešení politického středu, větší zásahy státu atd. Skutečná pravicová politika, jakou jsme znali kdysi, má dnes podporu maximálně kolem 10 procent lidí. Vidíme to na výsledku Motoristů sobě, ale i tom, že exministr financí Miroslav Kalousek, který uvažoval o založení nové pravicové strany, to odpískal. Pravice se proto i u nás nacpala do středu, část jejich politiků a voličů je progresivistická a aktivistická. Podívejme se na výsledek voleb – nejvíc preferenčních hlasů z koalice Spolu letos získal ministr zahraničí Jan Lipavský, o jehož politické orientaci se můžeme jen dohadovat.
Petr Fiala jako zdatný politolog tohle všechno ví. Do středových vod proto s ODS i celou koalicí Spolu zamířil v rámci vlády i on. Když k tomu připočteme levicové Piráty, tak bylo zřejmé, že takový vládní projekt nemůže dlouhodobě vyhovovat všem zúčastněným. Podařilo se s ním ale čtyři roky stabilně vládnout, a to je především Fialova zásluha. Ten investoval do Spolu tolik politického kapitálu, až na to sám doplatil. Neustále hledal konsensus, snažil se zachovat klid. V nejistém světě a atomizované společnosti je to velká hodnota. Proto byl premiérem, který obstál se ctí i ve srovnání s těmi, kteří vládli před ním. Jenže v rámci tak velké a různorodé koalice některé věci prostě nešly prosadit. Přitom reformy měly být hlubší a škrty větší. Ano, lehce se to od počítače říká a daleko hůře prosazuje ve vládě složené z mnoha subjektů.
V případě ODS pak připomeňme, že Fiala převzal v lednu 2014 stranu, která předtím ve sněmovních volbách dosáhla na slabých 7,72 procenta hlasů. Na rozdíl od jiných, kteří dodnes v zákulisí reptají, měl právě on odvahu s tím začít něco dělat. A v rámci možností se mu to podařilo. Ostatně vydržel v křesle předsedy strany déle než její zakladatel Václav Klaus.
Jenže Fiala má stranu, která sama někdy neví, co přesně chce. Existují v ní lidé, kteří chtějí euro, další nikoli. Působí v ní konzervativci, stejně jako progresivisté. Jsou tam politici tradiční, ale donedávna i exhibicionista jako řeporyjský starosta Pavel Novotný. V minulosti bývaly frakce ve velkých stranách normální a byly důkazem schopnosti absorbovat hodně názorových proudů. Dnes ovšem tomu voliči nerozumí. Nechápou to. A to Fiala nedokázal uspokojivě vysvětlovat. Jenže i dalšího předsedu ODS čeká stejný problém.
Plzeňský senátor občanských demokratů Lumír Aschenbrenner popsal situaci takto: „ODS byla strana, která měla názory a dělala chyby. Tak, jako každý. Dnes je ODS stranou, která dělá chyby a prezentuje je jako názory.“ To je komentář hodný diskuse a analýzy, ale u toho nevíme, kdo by to dokázal v ODS změnit a kam kormidlem otočit.
Další lidi Fialovi vyčítají, že nebyl moc akční, že je suchopárný a že nemá charisma, tedy rys osobní přitažlivosti a kouzla. Jistě, Fiala není žádný kouzelník ani český politický Brad Pitt. Netrdloval jako jiní na sociálních sítích. To mu nešlo, nebavilo ho to. Ani to ale neznamená, že někdo nemůže být dobrým politikem. Nebo je snad něco charismatického na tom, že se převlečete za hranolku, či blábolíte a vedle vás sedí kohout? Statisíce nahoněných lajků mohou být i důkazem zjednodušeného myšlení a infantilizace politiky. Petr Fiala je prostě svůj a zůstal svůj. Dokázal si zachovat důstojnost a za to si zaslouží kredit.
Ovšem premiér Fiala až moc hájil „své lidi“, kteří mu léta kryli záda. Příkladem je exministr spravedlnosti Pavel Blažek nebo ministr financí Zbyněk Stanjura. Jenže tito politici přispěli k tomu, že výsledky koalice Spolu i ODS jsou slabší. A Petr Fiala s tím nic nedělal. Blažka se po bitcoinové kauze zbavit musel, ale to už bylo pozdě. Stanjura dokonce vedl volební kampaň a nedostal se ani do sněmovny. To je selhání. Premiér za to musel převzít odpovědnost.
Předsedu vlády Fialu bych jednoznačně pochválil za podporu, kterou jeho kabinet i on osobně poskytl Ukrajině v jejím boji proti zločincům z Ruska. A také za podporu Izraele. Málokterý politik ve světě řekl to, co Fiala, tedy že Česká republika „bude hlasem Izraele v Evropě“. To je postoj odvážný a jasný, bez ohledu na to, že situace v Gaze je tragédie. Tragédie je to ale zejména kvůli zločinům teroristů z organizace Hamás.
Na podrobnější hodnocení Fialy ještě bude čas. Léta se ne něj snášely hromy a blesky, dnes se na něm popásají kdejaké pofiderní politické i mediální figurky. Ale Petr Fiala zvládl funkci premiéra relativně dobře a v časech zlých pomohl ODS. Kdo z vás to má?
