Važme si možnosti výběru! Putinovo Rusko je varováním pro všechny svobodné země
Každý z nás dělá každý den nějaký výběr, dokonce i když jdeme do obchodu nakoupit potraviny, vybíráme to, co je lepší nebo chutnější. Teď si ale na chvíli představte, že v obchodě je pouze jeden druh masa, ryb, uzenin, sýrů a obilovin a vy si je berete ne proto, že vám chutnají, ale prostě proto, že nic jiného není a musíte nějak nakrmit rodinu. V Rusku byly i časy, kdy v obchodech nebylo doslova nic.
Podobná analogie se velmi hodí na volby. Nezáleží na tom, jestli volíte prezidenta, premiéra nebo parlament, hlavní je, že máte z čeho vybírat, a hlavně, že vaše volba je důležitá a může něco změnit. Celý život jsem žila s pocitem, že nemám na výběr a že když přijdeš do obchodu, prodavač ti řekne „vezmi si, co ti dávají“.
Upřímně si myslím, že jsem měla štěstí, že jsem viděla Rusko bez Putina, který se stal prezidentem, když mi bylo 8 let. Popravdě v dětství mi bylo úplně jedno, kdo stojí v čele státu, ať už to byl skřet nebo polní myš, zajímaly mě hry s kamarády a škola. Přitom jsem přesvědčena, že kdyby na místě prezidenta byl teď skřet nebo polní myš, rozhodně by to nebylo horší. Tehdy se mi zdálo, že se Putin stal prezidentem díky kouzlu, nějakým magickým způsobem nebo zázrakem, a nemohu říct, že jsem se mýlila, protože za celých 25 let Putin ani jednou nevyhrál volby a nejde o falšování, odstranění politických oponentů nebo absenci nezávislých médií, jde o to, že volby v tom smyslu, na jaký jsme zvyklí, neexistovaly. Jsem si jistá, že kdyby se konaly skutečné volby, Putin by je vyhrál, ale on ani nedal šanci to ověřit, prostě řekl: „Když stejně vyhraju, tak proč je pořádat?“ Pojistil se a zbavil se jakékoli sebemenší možnosti své porážky.
Putin zahájil své prezidentství válkou v Čečensku, kterou tehdy nazýval protiteroristickou operací. V té době sice ještě nebyl formálně prezidentem, ale tímto krokem započal svou krvavou cestu. A za méně než rok došlo k tragédii ponorky Kursk. Myslím, že si všichni pamatujete slavnou Putinovu odpověď Larrymu Kingovi, když s úsměvem řekl: „Potopila se.“ V té době byla média ještě svobodná, představte si, že bylo možné v televizním vysílání říkat pravdu a otevřeně prohlásit, že prezident lže, a dokonce předložit důkazy o jeho lžích. Na YouTube je stále k dispozici video (https://www.youtube.com/watch?v=KnfzQu2X97o), na kterém novinář Sergej Dorenko na kanálu ORT (dnes První kanál) otevřeně kritizuje kroky Putina a úřadů, doslova minutu po minutě rozebírá, co prezident řekl, kde lhal a jak to bylo ve skutečnosti. Bylo to poslední vysílání Sergeje Dorenka, po kterém byl propuštěn, ale později přiznal, že k tomuto kroku přistoupil vědomě. Dodnes mnoho nezávislých novinářů považuje Dorenkovu reportáž o Kursku za příklad profesionální práce, který by měl být zařazen do učebnic žurnalistiky, aby si z něj mladá generace mohla brát příklad. Mimochodem, když jsem poprvé překročila práh rozhlasové stanice „Echo Moskvy“, představte si moje překvapení, když jsem ve studiu uviděla Sergeje Dorenka, který vedl ranní živé vysílání. Vždy moderoval živě ve stoje, aby jeho hlas zazněl v plné škále. Když jsem ho uviděla, připadalo mi, jako bych se ocitla v jiném vesmíru. Ještě před pár minutami jsem jela metrem a za chvíli jsem viděla samotného Dorenka. Ale to všechno zemřelo, zemřelo Echo, zemřel Dorenko a zemřela svoboda slova.
Jsem přesvědčena, že právě díky reportáži Dorenka Putin pochopil, že je třeba převzít kontrolu nad všemi médii, že nástroj, který ho přivedl k moci, musí držet ve svých rukou, aby se k moci nedostal někdo jiný. A když jsou pod kontrolou všechna média, lze dělat cokoli a nikdo se nedozví pravdu, a pokud se někdo pokusí něco prozradit, velmi rychle se ho zbavit. Tak Putin postupně převzal kontrolu nad vším. A když přišel můj čas hlasovat, i když jen formálně, Putin se tak pevně zakořenil u moci a úroveň falšování dosáhla takové úrovně, že nemělo smysl hlasovat, bylo možné jen znehodnotit volební lístek, aby vám hlas neukradli a nedali ho někomu jinému za vás. A teď si představte, že existuje generace lidí, která se narodila za Putina, žije za něj a vzhledem k obrovskému počtu vojáků, kteří za něj zemřeli, si ani nedokážou představit, že by to mohlo být jinak. Propaganda a kontrolovaná média z Putina udělaly krále a vytvořily iluzi nenahraditelnosti, takže už málokdo pochybuje o tom, že by mohl být někdo lepší než Putin a že jen on může vládnout tak obrovské zemi.
V Česku máte štěstí, že máte na výběr. Mým cílem není říkat vám, koho si vybrat, ale zdůraznit, že samotný fakt, že máte na výběr, je úžasný a že by bylo hloupé této možnosti nevyužít. To si uvědomíte obzvláště jasně, když se z prázdného obchodu dostanete do hypermarketu s nepřeberným výběrem potravin. To, co vám připadá jako samozřejmost, je pro mnoho lidí něčím nedosažitelným a úžasným. I když vezmeme takovou jednoduchou věc, jako jsou debaty, ani si nedokážete představit, s jakým zájmem je sledují ti, kteří něco takového ve své zemi nikdy neviděli.
Je to naprosto adrenalinová a nervózní podívaná sledovat, jak lidé hájí svůj postoj, předkládají argumenty ve svůj prospěch a jejich oponenti je vyvracejí protichůdnými argumenty. Chápu, že mnozí se na debaty ani nedívají, ale to jen proto, že nevíte, že to může být i jinak. Máte svobodu slova, díky které mám i já možnost psát, co chci, bez ohledu na to, zda dostanu pokutu, když zveřejním kritiku nějakého politika nebo zmíním teroristickou skupinu, aniž bych malým písmem uvedla, že je na území zakázána. Ne nadarmo jsem volby přirovnala k návštěvě obchodu, protože vám to nezabere více času, ale může vás to varovat před budoucností, ve které budou obchody prázdné.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zlikvidované stanice Echo Moskvy
