Rudá záře nad Prahou. Maláčová brojí proti režimu s hvězdnou sestavou nejtvrdšího jádra KSČM
Tragický úpadek Sociální demokracie nejlépe dokumentuje složení pražské kandidátky Stačilo!, v jejímž čele figuruje Jana Maláčová. Za jejími zády se zarovnaly nejkovanější soudružky, stále budující socialismus a věřící ruským lžím.
Předsedkyně SOCDEM převzala antisystémovou rétoriku bloku Stačilo! s takovou grácií, že se lze jen podivovat, že se s KSČM nespojila už dávno. Maláčová dnes proto může popírat sama sebe, když najednou ve Vidlákově projektu nevidí žádné antisystémové síly. Proto najednou podporuje dříve odmítaná referenda o vystoupení z NATO a EU. Jak tento obrat zdůvodňuje?
„Za toho půl roku nám EU i NATO zmutovaly před očima. Co se nyní děje, napomohlo naší spolupráci,“ uvedla. Zmutovalo spíš uvažování Maláčové, patřící dnes mezi nejostřejší kritiky alianční spolupráce. Její slogany „bydlení místo zbrojení“ navazují na „mírové“ kampaně Světové rady míru sdružující komunistická hnutí v éře studené války, placené Kremlem.
Odpor proti výměně lídra
Předsedkyně SOCDEM musí dobře vědět, v jaké společnosti se octla. Tím spíše při pohledu na pražskou kandidátku Stačilo!, do jejíhož čela ji shora dosadili Vidlák s Kateřinou Konečnou. Tento manévr ovšem neproběhl bez problémů a direktivní zásah centra vyvolal kritiku. Nelíbil se hlavně dosavadní jedničce Petře Prokšanové.
„Rozhodnutí hnutí Stačilo! vyměnit pražského lídra samozřejmě vnímám jako oslabení pozice KSČM a s tím jako členka této strany mohu jen těžko souhlasit,“ reagovala Prokšanová, jež patřila k těm zástupcům KSČM, kteří měli o spolupráci se SOCDEM pochybnosti.
Nakonec musela tuto potupu skousnout, za což jí osobně poděkovala šéfka KSČM Konečná, Dala však jasně najevo, že se s druhým místem na kandidátce nesmířila. Vyzvala ke kroužkování, aby „voliči radikální levice nepřišli o možnost zvolit si komunistického poslance“. Nechala se slyšet, že s Maláčovou spolupracovat nebude.
Maláčová tak bude muset bojovat o své zvolení nejen s „asociální“ vládou, ale i s rebelií uvnitř komunistické strany. Prokšanová přitom patří do nejtvrdšího komunistického jádra. Už dříve se blýskla svými názory na stránkách KSČM.
Chceme socialismus
„V rozvoji a podpoře komunistického hnutí vidím snad jedinou možnost, jak zachránit poslední zbytky sociálních jistot a vybojovat více práv pro pracující v této zemi. Věřím, že kdo chce pro věc zapálit ostatní, musí sám planout. Myslím, že díky tomu, že jsem sama myšlence socialismu opravdu oddaná, daří se mi i motivovat lidi kolem sebe a předávat jim trochu toho nadšení,“ představuje se Prokšanová a dodává:
„My, pokrokoví komunisté, bychom měli představit takový ekonomický program, který bude radikálně měnit systém v ČR i v rámci dnešních zákonů a globální situace. Je víc než nutné představit program cesty k socialismu místo programu záplatování neduhů kapitalismu.“
Prokšanová nyní ve snaze zaujmout radikální voliče ještě přitvrzuje: „Je nesmyslné chtít záplatovat současný nefunkční režim. Musíme opravdu vážně diskutovat o systémové změně. My, komunisté, nechceme větší drobky koláče ze stolu mocných. Chceme celou pekárnu!“ Podobná slova už dříve vyslovil neostalinista Josef Skála, takže je jasné, odkud vítr fouká.
Okupace 1968 jako internacionální pomoc
Mnohem známější tváří je Marta Semelová na pátém místě pražské kandidátky, dodnes velebící Gottwaldův puč v únoru 1948. „Režim nebyl zločinný, ten nastal až po roce 1989,“ hájila komunistickou diktaturu.
Semelová na sebe nejvýrazněji upozornila už v roce 2014, kdy v pořadu Hyde Park označila sovětskou invazi v roce 1968 za „internacionální pomoc“. Signatáře zvacího dopisu Vasila Biľaka považuje za pozitivní postavu československých dějin. „Dost pochybuje“ o tom, že přiznání Milady Horákové, zavražděné v politických procesech, bylo vynucené.
Třešničkou na dortu pražské kandidátky je její trojka, bývalá učitelka češtiny na základní škole Martina Bednářová. Krátce po ruské invazi v únoru 2022 vykládala svým žákům lži o válce na Ukrajině, poplatné ruské propagandě.
Už jen pro dokreslení pražského půdorysu Stačilo! lze doplnit nominaci dvanáctky, prvního místopředsedy KSČM Petra Šimůnka. Proslavil se zorganizováním výstavy oslavující bývalého severokorejského diktátora Kim Čong-ila v sídle komunistické strany.
Historické znemožnění
Maláčová dnes tvrdí, že není Zdeněk Fierlinger, jenž po komunistickém puči v roce 1948 sloučil část Sociální demokracie s KSČ. Po formální stránce k tomu zatím nedošlo, ale účast na jednotné kandidátce STAČILO! s dominantní rolí KSČM, převzetí jejího programu, souhlas se společným poslaneckým klubem a spolupráce s nejkovanějším jádrem KSČM dává jasný obrázek, kam Maláčová se Zaorálkem zakormidlovali ve snaze udržet si pozice za každou cenu.
Maláčovou nelze považovat za naivní političku a loutku Miloše Zemana, který na spojení KSČM a SOCDEM tvrdě zapracoval. Stala se symbolem nejpokleslejšího oportunismu, a vyčnívá i přesto, že současná turbulentní doba je živnou půdou pro nejabsurdnější politické kotrmelce, jaké si lze představit.
Pravděpodobnost, že se Maláčová dostane do Sněmovny, je vzhledem k okolnostem jen teoretická. V Praze mají komunisté tradičně nejmenší podporu a zbývající sociálnědemokratičtí voliči jejich hvězdnou sestavu houfně volit nebudou.
Téměř to vypadá, že za manévrem vedení SOCDEM směrem ke KSČM je ve skutečnosti něco jiného. Komu nejvíce vyhovuje likvidace a historické znemožnění Sociální demokracie? Zemanovi, Babišovi, Konečné, Vidlákovi… Tuší to aspoň Maláčová, nebo je zcela zaslepená pofiderní vidinou jednoho poslaneckého mandátu?
