Zaorálkovi a Maláčové v náruči komunistů otrnulo. Arogantně útočí a urážejí svoje kritiky
Kolaps SOCDEM v přímém přenosu by nepřitahoval tolik pozornosti, kdyby ho neprovázela šokující porce bezpáteřnosti a trapností. Nezdá se však, že si její vedení svoje selhání uvědomuje, naopak agresivně kope kolem sebe.
Spojení Sociální demokracie s KSČM, zakrytou Vidlákovým fíkovým listem hnutí Stačilo!, vyvolává vlnu ostré kritiky uvnitř této strany i u politické konkurence. Architekty ostudné dohody Janu Maláčovou a Lubomíra Zaorálka to však nemůže zviklat. Naopak je to utvrzuje v přesvědčení, že mesaliance s komunisty na společných kandidátkách je pro ně jediná šance, jak se udržet ve hře.
Jistota žádná
Možná se tak stane i za cenu rozvalu Sociální demokracie, kterou opouští drtivá většina známějších osobností. Zůstává jen bezejmenná šedá zóna ochotná skousnout cokoli a výstřední Zdeněk Škromach, jenž se v posledních letech zviditelňoval nevkusným povalováním v bazénku. Jistého ale sociální demokraté nemají nic.
Maláčová bude lídryní Stačilo! v Praze, kde dosáhla KSČM v posledních sněmovních volbách v roce 2021 zisku dvou procent hlasů. Nemůže očekávat, že ji budou v hlavním městě houfně volit zbytky sociálnědemokratických voličů. Její zvolení je jen teoretické zvláště poté, co předvádí v médiích.
Maláčová se trapně usmívá, když jí oponenti vyčítají spolčování s komunisty, kteří nic nezapomněli a nic nového se nenaučili. Kateřina Konečná avizuje, že chce vrátit zemi zpátky, změnit režim, odpojit se od západních struktur a sloužit zájmům Ruska. Mají to v genech a je jedno, jak se jmenuje jejich marketingový obal.
Šéfka SOCDEM se nehorázně vysmívá všem obětem totalitního režimu a dává najevo, že to je jen plytká debata, stejně jako starosti, kde vezme peníze na nové stamiliardové výdaje státu. Příliš šancí na zvolení nemá ani Zaorálek, dvojka v Moravskoslezském kraji, kde KSČM dosáhla v posledních volbách čtyř procent hlasů.
Maláčová pro antisystém
Maláčová zachází ještě dál, bourá bariéry politické kultury. Na jaře odůvodňovala krach jednání se Stačilo! programovými neshodami. „Čas bohužel ukázal, že Stačilo! nechce zdůrazňovat levicová témata, ale je postaveno ryze na antisystémovém programu,“ vysvětlovala tehdy rozkol s Vidlákem a Konečnou a oznámila samostatnou kandidaturu.
Čas ukázal, že ji antisystémový program netrápí. Najednou jí nevadí ani referenda o vystoupení z NATO a EU. Stejně jako jejímu statutárnímu zástupci Zaorálkovi jí otrnulo a útočí na kritiky, kteří jí připomínají, kolik sociálních demokratů trpělo v padesátých letech bolševické totality.
„Sociální demokracie na rozdíl od lidovců nebyla celý minulý režim v Národní frontě. My se nechceme hrabat v minulosti jako vy, ale soustředit se na budoucnost,“ vyčetla předsedovi KDU-ČSL Marku Výbornému.
Ve stopách Fierlingera
Reakce Maláčové diplomaticky řečeno nesvědčí o její nejlepší mentální kondici. Sociální demokracie nebyla v Národní frontě jen proto, že splynula s komunistickou stranou po zradě jejího předchůdce v čele ČSSD Zdeňka Fierlingera, jenž svoji stranu prodal komunistům. Podobnosti s tehdejší situací jsou zarážející.
Fierlinger jakožto vůdce levého křídla ČSSD podporoval úzkou spolupráci s Klementem Gottwaldem a Sovětským svazem. Oba naléhali na Stalina, aby zajistil, že sovětská armáda dorazí do Prahy dříve než americká. Po komunistickém puči v únoru 1948 byl hlavním iniciátorem „sloučení“ sociálních demokratů s komunisty – fakticky spíše likvidace ČSSD a převedení její části do KSČ. Následně působil v komunistických vládách a do roku 1966 byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ.
Maláčová tuto historii nechce připomínat. Nezajímá ji ani, že dosud nikdo nezrušil Bohumínské usnesení z roku 1995 zapovídající spolupráci ČSSD s extremistickými stranami včetně KSČM. Toto usnesení bylo paradoxně přijato v době, kdy sociální demokraty vedl Miloš Zeman, dnes jeden z hlavních hybatelů spojení SOCDEM a Stačilo!.
Maláčová nešetřila ani ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, jenž kritizoval program Stačilo! vystoupit z NATO a EU. „Řečmi o svobodě a demokracii se snažíte jen odpoutat pozornost od vašeho podílu na asociální politice této neschopné, zkorumpované vlády. Zachvátila vás panika? Není se čemu divit, jste jako zraněné zvíře lapené v pasti – kopete kolem sebe a lapáte po dechu, protože cítíte, že se blíží váš konec,“ prohlašuje.
Licoměrný Zaorálek
Pozadu nezůstává ani Zaorálek účtující s prezidentem Petrem Pavlem. „Máme dnes toho nejprázdnějšího prezidenta, který se doposud ve všem přizpůsoboval vládě,“ urážel hlavu státu. Nelíbí se mu jeho vyjádření, že může zvažovat jmenování ministrů, kteří by prosazovali odchod ze západních spojeneckých struktur.
Licoměrný Zaorálek už zapomněl, že svoje křeslo ministra kultury v Babišově vládě dostal poté, co prezident Zeman zablokoval jmenování Michala Šmardy a několik měsíců nechtěl vyhovět odvolání problematického Antonína Staňka. Nemluvě o tom, že v létě 2013 po policejním převratu Roberta Šlachty a Iva Ištvana odmítl jmenovat vládu Miroslavy Němcové se 101 hlasy a mimoústavně jmenoval Rusnokův kabinet svých kamarádů, sympatizantů a sponzorů.
Může se snadno stát, že do sněmovny nepronikne ani jeden sociální demokrat, ať už kroužkováním, nebo horším výsledkem Stačilo!, než prognózují některé průzkumy preferencí, zvláště mimořádně agilní a tradičně nepřesná agentura STEM. A to i přes enormní mediální podporu TV Prima poskytující nadstandardní prostor neparlamentní opozici. Zaorálek je u ní druhým nejčastějším hostem diskusních pořadů hned po Okamurovi.
Neštěstí nechodí po horách, ale po Sociální demokracii. Pokud Maláčová a Zaorálek zmizí z politiky, neštěkne po nich ani pes. Rozvaliny Sociální demokracie už ale nikdo nesestaví.
