Maláčová a Zaorálek na konečné: Spolupráce SocDem s komunisty není žádná překvapivá novinka, strana zmizí
Jana Maláčová se dohodla se Stačilo! Kateřina Konečná a Daniel Sterzik jí (a pár dalším sociálním demokratům) umožní kandidovat na jejich kandidátce v nadcházejících volbách. Na pondělní tiskové konferenci zástupci stran oznámili podrbnosti: Maláčová povede kandidátku Stačilo! V Praze, Zaorálek bude dvojkou v Moravskoslezském kraji
Reakce, které odsuzují jednání Maláčové se Zaorálkem s tím, že kolaborují s komunistickou stranou, nejsou úplně přesné. Sociální demokracie totiž měla s krajní levicí, tj. komunisty, vždy relativně blízký vztah. Ačkoliv si v roce 1995 – v rámci Bohumínského usnesení – zakázali na vládní úrovni spolupracovat s extrémistickými stranami, kde KSČM byla explicitně zmíněna, tak to neznamenalo, že by spolu opravdu nijak nespolupracovali. Nemluvě o tom, že pro ně nebylo problematické tvořit krajské koalice, potažmo koalice v obecních zastupitelstvech.
Strana sociální demokracie si zpočátku české demokracie procházela obtížnou pozicí, kdy jednak byla obecná většinová nevole voličů k levicovým stranám a také kvůli relativně silné sounáležitosti části občanů s KSČM, resp. zaniknuvší KSČ. Nicméně především díky schopnostem Miloše Zemana, který byl předsedou strany od roku 1993, se dokázali odrazit ze dna a stát se nejsilnějším subjektem na levici, komunistickou levici se jim však „zničit“ nepodařilo. Tudíž bylo pro sociální demokracii (dokud měla nějakou relevanci) nutné kooperovat v relativně úzkém prostoru: levicové voliče měli téměř všechny, nestačilo to však na absolutní většinu ve sněmovně, proto potřebovali koaliční partnery, které pak logicky museli hledat na středu – spolupráce (ač matematicky možná) s komunisty nepřicházela v úvahu.
S postupnou polarizací, kdy se voliči více profilovali na ose pravice – levice, potřebovali sociální demokraté partnera na prosazení určitých ryze levicových věcí. Toho využili ve volebním období 2002–2006, kdy formálně vedli koaliční vládu s KDU-ČSL a US-DEU, nicméně od nástupu Jiřího Paroubka udržovali faktickou parlamentní koalici s komunisty. S nimi třeba schválili zákoník práce, který je dodnes platný a prakticky se téměř neliší od toho komunistického z roku 1965. V období 2005–06 se naplno začala projevovat kooperace sociálních demokratů s komunisty; nehledě na Bohumínské usnesení a ryzí antisystémovost komunistů zde sociální demokraté viděli prostor pro prosazení „echt“ levicového programu.
Tato postupná spolupráce byla završena volbami 2006, kdy byla česká politika dvojbloková a přicházely v úvahu: pravicová koalice pod taktovkou ODS a Mirka Topolánka; levicová koalice SocDem a KSČM pod taktovkou Jiřího Paroubka. V předvolební době bylo jasné, že získá-li levice většinu, sestaví buď dvojkoalici, anebo komunisté budou vládu Jiřího Paroubka tolerovat. To se nakonec nestalo, jelikož se nakonec podařilo pravici získat většinu.
Nejintenzivnější zapojení KSČM do české politiky od sametové revoluce (opět s důležitým aktérem v podobě SocDem) nastalo při druhé Babišově vládě, tzn. koalice ANO a SocDem tolerovaná komunisty. V tomto momentě byla existence vlády esenciálně závislá na podpoře, resp. vůli komunistů a vláda jim učinila některé programové ústupky. V tomto bodě se vlastně komunisté díky sociálním demokratům a hnutí ANO stali součástí systému. Na ministerstvech sice přímo neseděli, ale významný vliv měli.
Věty výše se snaží popsat skutečnost, že blízkost, částečná kooperace mezi sociálními demokraty a komunisty není nic nového. Je ale pravdou, že společná kandidatura je něco zcela nového. Prakticky jsme se vrátili do voleb z roku 1920, kdy KSČ ještě neexistovala a ideoví komunisté tvořili levé křídlo tehdejší sociální demokracie.
Nicméně teď přichází to ale! Nikdy – pokud se bavíme o době, kdy spolu tyto proudy spolupracovaly – nebyli komunisté ti silnější, ti dominantnější, ti, kteří určují směr. Teď se pozice změnily a společná kandidatura proběhne pouze na základě vůle komunistů. Dominantní program hnutí Stačilo! bude ten, který představila komunistická strana – sociální demokraté se musí přizpůsobit, bez možnosti vytknout nějaký zásadní nesouhlas. Prakticky tak dochází ke konci odděleného sociálnědemokratického a komunistického proudu levice v České republice. Rozdíl je pouze jediný, a to v tom, že komunisté mají významně horší historii a že uvrhli české občany do nesvobody a totality. V současnosti to jsou ale strany prakticky totožné. Tato situace je opravdu zvláštní tím, že se SocDem vzdala svého postavení, svých hodnot a historie, a to kvůli „sdíleným programovým prioritám v sociální oblasti“. Tyto priority ale byly ještě na začátku roku dle Jany Maláčové nelevicové a antisystémové.
Jana Maláčová měla tehdy s tímto tvrzením pravdu: hnutí Stačilo! opravdu není levicovou koalicí. Jde fakticky o antisystémové hnutí, které prakticky shlukuje jednak krajní levici v podobě komunistů, ale i další osobnosti, jejichž postoj by šlo klidně označit za krajně pravicový. Patrně je zde dokázaná platnost tzv. teorie podkovy, že je krajní pravice ve skutečnosti relativně blízká krajní levici. Souhrnně však Stačilo! nevyzařuje jasnou levicovou ideologii, bezesporu akcentuje levicové prvky (sociální transfery, zdanění bohatých atp.), koherentní levicovou (ať už národně socialistickou či komunistickou) ideologii postrádá. Jde jednoduše o sdružení brojící proti stávajícímu režimu a systému jako takovému.
O to větší ostudou je, že stávající vedení opravdu vkročilo do tohoto uskupení. Opravdu nemůže být dostatečným a spolehlivým odůvodněním tvrzení, že „hrozil zánik levice“ a že „by jinak Sociální demokracie zanikla“. Nechci předjímat, jak mohou 3 poslanci za SocDem – ukotveni v klubu Stačilo! – změnit postavení Sociální demokracie jako strany.
K údajnému zániku levice však lze říct toto: levici jako takovou opravdu nezachrání to, že do sněmovny projde antisystémové uskupení, leč prosazující částečně (radikální) levicový program. Levicovou politiku, co se socio-ekonomické roviny, dokáže bravurně nabídnout Andrej Babiš a Tomio Okamura – přece jen je však neoznačujeme za sociálnědemokratické politiky, resp. jejich strany za představitele českého sociálnědemokratického proudu. Levicová politika totiž není jen o vyšším přerozdělení, vyšších státních výdajích a větším tlaku na zdanění bohatých. Levice v základu usiluje o spravedlivější budoucnost a rozdělení společnosti s důrazem na rovnost provedenou demokratickým způsobem. Tuto vizi však hnutí Stačilo! zcela jasně neztělesňuje.
