Tři křesílka pro Maláčovou aneb Z kdysi mocné ČSSD se stala žebrající lehká děva
Vypadá to, že volebnímu splynutí hnutí Stačilo! se SOCDEM už nic nestojí v cestě. Předsednictvo Stačilo! tuto spolupráci posvětilo a vyslovilo souhlas s tím, že na jejich kandidátkách pro podzimní volby do Poslanecké sněmovny budou i sociální demokraté. Ti by měli na těchto listinách získat alespoň tři volitelná místa. Čtete správně, tři místa. „A není to málo, Antone Pavloviči?“ Je. Pro nejstarší - a ještě nedávno velmi mocnou - českou politickou stranu je to neskutečná potupa. Je to jako pár mincí pro lehkou děvu z hambince.
Oněmi třemi šťastlivci, kterým Stačilo! odkleplo „volitelná“ místa, jsou stranická šéfka Jana Maláčová a její místopředsedové Lubomír Zaorálek a Jiří Nedvěd. Budiž jim to přáno. Jistotu zvolení přesto stejně nemají. Nikde není psáno, že Stačilo! opravdu získá potřebných pět procent hlasů. Je totiž dost dobře možné, že někteří ze zbývajících původních voličů sociální demokracie nakonec dají hlas jiné straně a nebo nepůjdou volit vůbec.
Pak tu je věc druhá a tou je fenomén kroužkování. Vzhledem k tomu, že v letošních volbách kromě volební koalice SPOLU bude kandidovat hned několik dalších slepenců, lze předpokládat, že při jejich volbě budou voliči hojně kroužkovat. Nebude se čemu divit, každá z těchto pidistran bude chtít mít své lidi ve sněmovně (a tomu jednotliví kandidáti přizpůsobí svoji prezentaci) a nic na tom nezmění skutečnost, že teď se všichni společně tváří jako kamarádi. Kamarád taky rád a která huba sama ráda, nemá ráda kamaráda. Zkrátka bude se kroužkovat a který z kandidátů těchto preferenčních hlasů dostane víc (při zachování pravidla, že jich bude alespoň pět procent v poměru k zisku hlasů subjektu v daném kraji) bere bank.
To se může stát práce i sociálním demokratům, přestože pozice Maláčové či Zaorálka na kandidátkách v Praze nebo Moravskoslezském kraji se může jevit opravdu nadějně. Nicméně totéž se může stát i obráceně, že například ti sociální demokraté, kteří budou na kandidátkách v jiných krajích napsáni takříkajíc jen do počtu, mohou být skokany voleb a dostat se do Sněmovny. Ale dost blouznění, tohle je spíš sci-fi.
Každá zdravá demokracie potřebuje demokratickou pravici a demokratickou levici. Přestože v minulosti ČSSD udělala nespočet chyb a její přetvoření v moderní levicovou stranu západoevropského střihu se nepodařilo, byla považována ze demokratickou, systémovou a státotvornou stranu. Z jejich řad vzešli premiéři, ministři, hejtmani, senátoři a koneckonců i jeden z prezidentů republiky. Byla to hrdá, mocná, vlivná a silná strana (což samozřejmě pochopily i desítky či stovky různých prospěchářů). Nyní je z této strany troska, která je schopna pro několik teplých míst svých náčelníků udělat cokoliv. Řeči o záchraně propadlých levicových hlasů jsou jen hodně chybou výmluvou. Kolik těchto hlasů tedy věrných voličů ještě tato strana má? Nehlaste se všichni!
Na závěr (a především těm, kteří politické dění sledují krátce nebo povrchně) dovolte takovou rekapitulaci. Tvrzení o tom, že ČSSD byla jednu dobu dominantní silou v zemi, není vůbec přehnané. Strana dosahovala úctyhodných volebních výsledků, které se v minulosti povedly jen málokomu. Tak například: v roce 2006 ve volbách do Sněmovny ČSSD získala 1,729 milionu hlasů, což jí vyneslo 74 poslaneckých křesel. Po oranžovém tsunami v krajských volbách na podzim roku 2008 získala strana 13 křesel hejtmanů. Po doplňujících volbách do Senátu na podzim 2012 měli socialisté 44 senátorů a tudíž většinu v horní komoře parlamentu. A co mají nyní? Ať si každý dosadí sám. Nechci být sprostý, natož vulgární.
Je úplně jedno, kolik kandidátů SOCDEM nakonec bude na všech listinách koalice Stačilo! K tomuto splynutí dojít nemělo a já věřím, že rozumně smýšlející levicoví voliči tento podraz náležitě ocení. A pokud náhodou sociální demokraté na komunistických kandidátkách uspějí, budou je od z teplých křesílek pálit nejen hýždě, ale i svědomí. Tedy, pokud nějaké mají.
