Putin a Trump v měnícím se světě: Co naznačil summit lídrů velmocí na Aljašce
Schůzka Vladimira Putina a Donalda Trumpa podle očekávání nepřinesla žádný konkrétní výsledek. Dala nám však další a tentokrát velmi zřetelný vzkaz, že Američané se o naše věci v Evropě starat nebudou a musíme si poradit sami.
„Považovali jsme a považujeme ukrajinský národ za bratrský – ačkoli to někdy může znít zvláštně,“ prohlásil na společné tiskové konferenci ruský vůdce Vladimir Putin. „Vše, co se děje, je pro nás tragédie a těžká bolest. Naše země má proto velký zájem na tom, aby to skončilo,“ řekl také.
Od člověka, který invazi na Ukrajinu nařídil a je odpovědný za všechno včetně masakrů civilistů, ale znějí tato slova skutečně zvláštně.
„Aby bylo ukrajinské urovnání stabilní a dlouhodobé, předpokládá odstranění všech prvotních příčin krize,“ řekl také. To vše napovídá, jaké řešení si Putin přeje. Když mluví o „prvotních příčinách“ krize, má na mysli pověstnou „denacifikaci“ a „demilitarizaci“ Ukrajiny, jinými slovy změnu režimu v Kyjeva na takový, který bude k Rusku přátelský, podobně jako se to podařilo třeba v Gruzii.
Je to dlouhodobý proces, který si Kreml ve svých představách rozložil do několika fází. Ke koncovému stavu tak nemusí dojít hned a mezifází může být i určitá mírová dohoda, do níž teď Putin spolu s Donaldem Trumpem budou tlačit Volodymyra Zelenského.
„Opravdu jsme udělali velký pokrok. A já teď za chvilku zavolám do NATO, zavolám různým lidem, těm, kterým je třeba zavolat. Také prezidentu Zelenskému, řeknu mu o dnešním setkání, a pak to bude samozřejmě na něm, na jeho lidech, jestli budou souhlasit,“ prohlásil chvíli po Putinovi v daleko kratším vystoupení Trump. „Musíme to zastavit, umírání pěti, šesti tisíc týdně,“ dodal Trump, který se také skoro rozvášnil, když o Putinovi mluvil jako o „Vladimírovi“ a svém příteli.
Lidi nepošleme, přes to vlak nejede
Nyní se podle Trumpa bude domlouvat schůzka mezi Zelenským a Putinem. A i když o ni Zelenskyj dnes usiluje, on, ale ani Putin nehoří nadšením se vidět. Zelenskyj si rozhovory s Putinem v roce 2022 zakázal dekretem, Putin zase několikrát prohlásil, že scházet se se Zelenským, pokud už nejsou podmínky míru předdohodnuté, nemá smysl. To napovídá, že příliš moc vzájemné chemie tu nebude a nedá se očekávat, že si padnou do náruče.
Každá ze stran bude zřejmě nucena jít do ústupků, vyjednávání je umění kompromisu. Soudě podle jednání Putina a Trumpa v přátelské atmosféře ale bude muset skousnout víc Kyjev. Když se před více než rokem objevil Putinův mírový plán počítající s vydáním oblastí, v nichž se bojuje, Rusku, mnozí si klepali na čelo. Dnes je možné, že bude předložen Zelenskému jako reálná varianta. A pokud na něj nepřistoupí, zastaví Trump vojenskou pomoc a předávání strategických informací. Pokud přistoupí, vrátí se mu to doma jako bumerang, národ ho bude vinit ze zrady a přijde jeho politický pád. Žádné řešení tu není ideální.
Trump apeloval, aby si tyto problémy řešila sama Evropa, která na to však zatím ještě není úplně připravená. Musí si totiž v první řadě uvědomit, že nelze z poza dubu bafat na Rusko a nutit ho na Ukrajině bezmála kapitulaci, pokud nemá sílu, která je na Ukrajině schopná a ochotná zakročit. Evropské armády jsou navzdory trojnásobné velikosti ve srovnání s Ruskem rozdrobené a podfinancované, veřejnost a politici pak obecně neochotní posílat na Ukrajinu to, co potřebuje zřejmě nejvíc – vojáky.
A to bez ohledu na to, zda by měli jít po uzavření míru nebo před tím, protože jen taková hrozba masivním nasazením evropských armád by Moskvu postavila do pozoru a nutila při jednání k ústupkům. Jenže to se nekoná a nezdá se, že by se konat mělo. Přes veřejné mínění v demokracii nejede vlak.
Demokracie končí, nezapomeňte
„A také tady máme skvělé ruské obchodní zástupce, každý s námi chce obchodovat, my jsme myslím ta nejlepší země, se kterou každý chce obchodovat a my se na to těšíme,“ opakoval dokola Trump a také to naznačuje cestu, kterou se chce vydat. Příznivé vztahy a obchod z USA, žádné sankce, jejichž hrozba jaksi pominula. Putin byl na rozdíl od chaotického Trumpa uhlazenější a na první dojem věcnější. Ten, kdo neznal kontext, by mu vše uvěřil, je ale třeba si uvědomit, že je to školený rozvědčík KGB a protřelý lhář, který to na summitu v Anchorage opět jen potvrdil.
Záběry odtud ale budou každopádně součástí historie. Ta se však, jak vidíme, vydává trochu jiným směrem, než bychom si tu v Evropě přáli. Směrem bratříčkování jaderných velmocí a pomíjením demokratických hodnot. Můžeme si za to tak trochu i sami, dlouho jsme si mysleli (a často ještě myslíme) že si před našimi demokratickými principy okolní svět sedne na zadek. Jenže v dnešním světě začíná rozhodovat síla. Armády, tanky, drony, vojáci, ekonomická síla. Kdo to má, je akceptován, a na to je třeba myslet i při prosazování hodnot demokracie. Trump s Putinem nám to tentokrát naznačili naprosto explicitně.
