Buchert: Agresivní guru politické prázdnoty Okamura loví nerozhodnuté voliče a lidi, kteří k urnám nechodí
Když už se zdálo, že se kolovrátek Tomia Okamury zadrhává, přišel guru politické prázdnoty s nápadem, který by mohl v říjnových volbách zafungovat. Vytvořil předvolební koalici, která není oficiálně koalicí, a soustředil na kandidátky SPD lidi z několika stran. A ještě více přitvrdil ve své demagogii, agresivitě a alarmismu. Posílilo to preference a této politiky se chytají nerozhodnutí a frustrovaní voliči a podle všeho i ti, kteří jinak k urnám nechodí. Když to funguje, dá se očekávat, že na podzim Okamura a spol. ještě více zatopí pod kotlem.
Tomio Okamura se ve své politické kariéře vždy zaměří na určité body a ty pak jede, jede a jede. Tak se například z někdejšího podporovatele neziskovek a migrace stal jejich zapřisáhlý odpůrce. Léta jsme také slyšeli o odvolatelnosti politiků a nekonečným příběhem je otázka referenda. V tomto případě konkrétně o vystoupení z Evropské unie.
Zhruba před půl rokem se ale zdálo, že okamurovský verbální kolovrátek se vyčerpal. Preference se začaly motat u nižších čísel, než byla morálně chlupatá SPD zvyklá. Už loňský výsledek voleb do Evropského parlamentu a zisk jen jednoho mandátu za 5,73 procenta hlasů Okamuru varoval. Do voleb proto nastupuje SPD posílena o Svobodné, Trikolóru a pofidérní mikrostranu PRO. Preference pro toto uskupení se nevyvíjejí špatně. Na co to bude nakonec stačit, uvidíme. Jen si připomeňme, jak šel čas s Okamurou ve volbách do Poslanecké sněmovny. Pod názvem Úsvit přímé demokracie to bylo v roce 2013 necelých sedm procent, v roce 2017 pak 10,64 procenta a při posledních volbách před čtyřmi lety 9,56 procenta. Kvůli svému dryáčnickému stylu se Tomio Okamura za tu dobu stal politikem, kterého sice většina lidí nesnáší, ale téměř každý ho zná. A i o to ve volbách a v kampani jde.
Agresivita, hysterie a alarmismus, s kterými SPD a její satelity pracují, přitom zastírá pohled na smysluplná řešení, kterých Česká republika potřebuje skutečně hodně. Propagandistická politika SPD předkládá pouze svoji pravdu, snaží se dát zejména frustrovaným voličům nový směr a naučit je novým zvykům. Není to až tak složité, protože Okamura míří na intelektuálně méně zdatné jedince, kteří snadněji podléhají manipulaci.
Agentura Hero & Outlaw ve své červnové analýze dokonce označila SPD za „černého koně letošních voleb“. Tvrzení je to odvážné, protože výsledek říjnového hlasování ovlivní i emotivní a rychlé rozhodování voličů v druhé polovině září. Můžeme tedy očekávat nějaká překvapení.
Agentura ale píše: „SPD pomalu roste, což může přesvědčit váhavé voliče, že radikální řešení v jejím podání nemůže být tak špatné, když se tolik lidí kloní na jejich stranu. Na sociálních sítích pracují s agresí a nenávistí a frustrací. SPD dobře využívá i antiukrajinského narativu, kdy si díky užšímu profilu příznivců může dovolit mnohem tvrdší rétoriku než hnutí ANO. Díky politickému antagonismu oslovuje nevoliče. Stupňuje agresivitu ve veřejné debatě a tím krátkodobě – do voleb – získá silnější a silnější podporu lidí, kteří se posledních 35 let neúčastnili politického života a rozhodování o budoucnosti naší země. Zatímco volby v roce 2021 byly vzpourou vzdělaných a mladých voličů proti Babišově vládě a jeho vidění světa, letošní volby budou vzpourou lidí z periferií, kteří mají dost toho, že jejich názory nebyly v mainstreamových médiích reflektovány, že byli označováni za dezoláty a proruské elementy. Vzpoura tak proběhne u lidí s nižším vzděláním a mimo větší města – tedy tam, kam současná vláda vůbec nezavítá a na tuto část spektra zcela a možná záměrně zapomíná.“
Na těchto slovech něco bude, proto vidíme okamurovské jarmarky a antiukrajinské běsnění, které hraje na nízké pudy. To, že odchod části ukrajinských pracovníků z Česka by byl pro některá odvětví ekonomiky a služeb katastrofou, příznivce kolem SPD nezajímá. Tak daleko věci nedomýšlejí.
Volby ukážou, jak tato strategie Okamurovi a jeho kolegům vyjde. Hlasy může SPD odebírat hnutí ANO, postbolševickému Stačilo! i Motoristům. A cílí také na lidi, kteří už volit nechtěli. Tato taktika není marná. Ovšem možnost, že by se Tomio Okamura usadil až ve vládě, je pro zemi nevábná. Znamenalo by to kabinet plný nestability a napětí.
