Andrej Babiš nechce plnit spojenecké závazky NATO. Prosadil je ale jeho guru Donald Trump
Andrej Babiš zpochybňuje závazky výdajů na obranu, jež nedávno jednomyslně stvrdil summit NATO. Jenže jejich zvýšení na pět procent HDP prosadil Donald Trump, jehož hnutí ANO adoruje. Je to jen další populistická hra s ohněm.
Červnový summit NATO v Haagu proběhl rychle a hladce, což svědčí o jeho důkladné přípravě. Nenaplnily se černé scénáře, že se Aliance ve světle ruské imperiální agrese neshodne na zvýšení výdajů na obranu nebo že nevyzpytatelný americký prezident zpochybní článek 5 zavazující kolektivní obranu napadeného členského státu NATO.
Zlomový summit NATO
Nakonec byl dohodnut kompromis. Přímé výdaje na obranu se budou postupně navyšovat do roku 2035 na 3,5 procenta HDP, k tomu se přidá 1,5 procenta souvisejících výdajů, kam lze začlenit některé dosavadní výdaje státního rozpočtu. Patří sem například ochrana kritické infrastruktury (telekomunikační a energetické sítě), strategická dopravní infrastruktura nebo kybernetická bezpečnost.
Související výdaje se budou nadále upřesňovat, takže faktický závazek navyšování investic do armády a obranyschopnosti je poměrně realistický a rozložený v čase. Každá země si může upravit naplňování tohoto závazku během deseti let podle svého, ale musí prokazovat „věrohodný nárůst“ těchto prostředků.
Proto nebyl nakonec kolem průlomové deklarace takový rozruch a podpořily ji i chcimírské vlády Viktora Orbána a Roberta Fica. Jediné Španělsko, jehož socialistický kabinet patří mezi několik opozdilců neplnících ani předchozí dvouprocentní závazek, si dohodlo specifický přístup, ale neblokovalo přijaté závěry podepsané 32 zeměmi.
NATO vstříc Trumpovi
Je potřeba zdůraznit, že závěry vycházejí vstříc americké administrativě Donalda Trumpa, jenž tlačil Evropu k vyšším výdajům na obranu dlouhodobě. Je to jedna z mála věcí, se kterou s ním lze souhlasit. Na rozdíl od celních válek, oslabování transatlantické vazby a katastrofálního přístupu k Rusku. Evropa dlouho žila v pacifistické nirváně a nepřipouštěla si, že ji mohou ohrožovat diktátorské režimy. Naopak posilovala jejich vliv naivní obchodní politikou, když dopustila toxickou závislost na ruských surovinách.
Trumpovu zahraniční politiku jinak – s výjimkou tvrdého přístupu proti islamistickému Íránu – provází řada selhání a blamáží. Nezastavil válku na Ukrajině a nepřinesl mír, jak velkohubě sliboval, na což spoléhala široká paleta jeho místních apologetů v čele s ANO, SPD, komunisty a Motoristy.
„Zaručené“ zprávy šířené mimo jiné Filipem Turkem, že se Trump dohodne s Ruskem a Čínou na dvojnásobném snížení výdajů na obranu, by si zasloužily spíš psychiatrický přezkum než seriózní debatu. Patologickou naivitou (nebo nějakou méně korektní definicí) trpí všichni ti, kdo věří Putinovi a mají dojem, že Rusko není žádná hrozba.
O to je dohoda aliančních států cennější, jelikož je evidentní, že Putinův režim je hlavním nebezpečím ohrožujícím evropský kontinent. Nejen tím, že vynakládá rekordní výdaje na obranu ve výši čtyřiceti procent rozpočtu, ale i tím, že hybridními operacemi podporuje nacionálně populistické síly nakloněné zájmům Kremlu.
Absolutně nepřijatelné
Chápou to mimo jiné pobaltské země budující obranné valy na hranicích, chápou to Švédové a Finové, kteří po invazi ruských vojsk na Ukrajinu rychle opustili neutrální status a vstoupili do NATO.
Nechápe to domácí opozice, tedy hnutí ANO a jeho potenciální koaliční partneři SPD a Stačilo!, když další v řadě, klausovský projekt Motoristé sobě, zřejmě nezvratně stahují pod vodu skandály europoslance Turka.
„Ne. Ne. Absolutně nepřijatelné. Nesmysl,“ reagoval Babiš v Partii na Primě na dotaz, jestli podporuje alianční závazek navýšení obranných výdajů na pět procent. Že to prosazuje Trump, jehož červené kšiltovky jsou neodmyslitelnou součástí kampaně ANO?
Babišova pozice je schizofrenní. Na jedné straně Trumpa podporuje, podobně jako on používá slogan Česko na prvním místě, který ukradl proruskému aktivistovi Vrabelovi. Na druhé straně jsou pro něj některé jeho kroky překvapivé. Například tlak na navýšení výdajů na obranu.
„Doufám, že to má dobře všechno rozmyšlené a že nakonec ty války skončí. Já chápu, že zbrojaři se těší a mají obrovské zisky, ale my nechceme takovýhle svět, kde budou ovládat celou planetu výrobci zbraní,“ sdělil Babiš rétorikou komunistických „mírových“ hnutí v sedmdesátých letech, placených Kremlem.
Proč zbrojit?
Šéf ANO vypouští virtuální realitu, že by to Trumpovi vysvětlil. Vzhledem k narcistnímu ustrojení amerického prezidenta i současnému zpochybňování nákupu amerických stíhaček by jeho mise skončila nejspíš zařazením na černou listinu Bílého domu.
Babiš jde ale v kontaktní kampani ještě dál. Nepodporuje zvyšování výdajů na obranu. Dlouho jej odmítal, jeho vláda dosáhla maximálně 1,4 procenta HDP. V březnu ale připustil, že nemá problém zvyšovat výdaje o dvě desetiny procenta ročně na tři procenta HDP do roku 2030, což prosazuje Fialova vláda. Nyní se znovu vrátil k rétorice, že je to nereálné. Ve skutečnosti chce využít výdaje rozpočtu na masivní „nákupy“ svých voličských skupin v řádu stovek miliard korun.
Zpochybnil i další rámcovou dohodu na úrovni EU, která v souladu s cíli NATO prosazuje zvyšování výdajů na obranu. O naprostém nepochopení odehrávajících se geopolitických změn svědčí Babišova reakce z mítinků.
„My jako Patrioti pro Evropu chceme zachránit Evropu, ne že komise bude rozhodovat. 800 miliard eur chtějí dát do zbrojení? A proč? Vždyť po druhé světové válce založili NATO. Proč chce celý svět zbrojit, proč jsou všude války? Proč?“ táže se potenciální premiér České republiky.
Odpustit Rusku?
Jistě lze poznamenat, že opoziční lídr nadbíhá náladám svých potenciálních voličů i těch, které chce ještě ulovit v proruských antisystémových vodách. Ti ostatní by ale měli zpozornět, aby to nedopadlo jako v sousedním Slovensku, kde Ficův ministr zahraničí Juraj Blanár už nyní vážně hovoří o odpuštění Ruské federaci a normalizaci vztahů, až válka na Ukrajině skončí.
Podle Blanára se po druhé světové válce odpustilo i Německu. Slovenský ministr zahraniční si nevšiml, že v této válce byl agresor, tedy hitlerovský režim, poražen a jeho představitelé byli souzeni kvůli válečným zločinům před mezinárodním tribunálem. Blanár, pokud používá tento nevkusný příměr, patrně nevědomě vyzývá k tomu, aby bylo odpuštěno i Hitlerovi.
K smíchu to není. Že není podobný vývoj u nás možný? Vzhledem k ústrojí opozice a jejím úzkým vazbám na Ficův režim je takové konejšení velmi naivní a bohorovné.
