Sezemský: Trump narazil. Putin hraje s falešnými kartami, okamžité příměří odsouvá do nedohledna
Ukrajina souhlasila s americkým návrhem na okamžité příměří a leckdo očekával, že Vladimir Putin bude také pro, jinak si znepřátelí Donalda Trumpa. Kreml chce ovšem dohody jedině podle vlastních not a rychlé ukončení bojů není v jeho zájmu.
Vypadalo to slibně. Vyjednávání americké a ukrajinské delegace v Džiddě skončilo dílčím úspěchem. Ukrajina návrh třicetidenního příměří podpořila, což uvolnilo zadržené americké dodávky zbraní a zpravodajských informací. Do přijatelnější podoby se posouvá smlouva o využití ukrajinských strategických surovin. Rýsující se průlom ocenila i řada evropských státníků stojících na straně Kyjeva.
Věřit Putinovi
Trump, u něhož se zdálo, že je nedůstojná roztržka se Zelenským v Oválné pracovně minulostí, zadoufal, že Putin bude s příměřím souhlasit a ke klidu zbraní dojde v příštích dnech. Pravdu měl však ukrajinský prezident, když šéfa Bílého domu varoval před věrolomností vůdce Kremlu.
Trumpovi se tyto pravdy nelíbily. Opakovaně vykládal, že Putinovi věří, a dokonce šířil lživou kremelskou propagandu. Místní trumpovští „experti“ a nekritičtí apologeti zvláště v hnutí ANO vykládali jeho excesy jako strategii dostat Rusko k jednacímu stolu. Diplomatické postupy lze pochopit, nikoli podbízení diktátorovi za každou cenu.
Putin radikální obrat uvítal. Bylo by ale příliš idealistické předpokládat, že své rychlé vyvedení z trestné lavice pro válečné zločince ocení a bude se chovat pokorně. Trumpova „diplomacie“ vedla k posílení sebevědomí Kremlu, jenž si klade nepřijatelné podmínky uzavření míru.
Jsme pro příměří, ale…
Ruský prezident měl tři možnosti, jak reagovat na Trumpův míč na svém hřišti. Přijmout návrh na příměří, což by zastavilo jeho aktivity na bitevním poli. Odmítnutí by znamenalo riskovat Trumpův hněv, jelikož by odsoudil jeho slib rychle ukončit tuto válku k neúspěchu.
Putin si vybral třetí možnost. Vrátil míček ve snaze protáhnout vyjednávání, aby mohl pokračovat ve „speciální operaci“ co nejdéle. Trumpovu snahu pochválil. S myšlenkou příměří souhlasí, ale jedině za vyjasnění určitých podmínek a „nuancí“ vedoucích k „dlouhodobému míru“ a „odstranění příčin konfliktu“, které teď nebyly na stole.
Přímočařeji lze brát výroky Putinova klíčového poradce Jurije Ušakova, jenž krátce před příletem americké delegace do Moskvy na jednání s Putinem příměří odmítl. Bylo by prý jen „dočasnou úlevou pro ukrajinskou armádu“.
„Moskva má zájem na dlouhodobém urovnání, nikoli na příměří. Takové kroky, které napodobují mírové akce, v této situaci nikdo nepotřebuje,“ oznámil Ušakov, jenž má v kremelské hierarchii vyšší postavení než ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Putinovy karty
Z americké strany nikdo na tyto invektivy nereagoval. Umí si někdo představit, jak by zuřil Trump, kdyby si totéž dovolili Ukrajinci, kteří jsou navíc v právu? Nikoli náhodné vyjádření Ušakova a zvednutí „nuancí“ by mělo být varovným signálem.
Putin dává tušit, s jakými kartami se bude snažit hrát. Kromě „technických“ otázek, jak si Bílý dům představuje udržování příměří, stále trvá na „denacifikaci“ Ukrajiny, jejím odzbrojení, mezinárodním uznání okupovaných regionů a faktickém návratu země do zájmové sféry Ruské federace.
Kreml považuje další nápad amerických vyjednávačů, že by na dodržování míru dohlížely evropské jednotky, za vstup NATO do ozbrojeného konfliktu. V těch nejextrémnějších polohách ruská strana požaduje návrat před rozšiřování NATO po roce 1997, což se už přímo dotýká bezpečnostní situace České republiky. Podle těchto fantasmagorických, ale jistě vážně míněných představ by členské země, jež vstoupily do aliance po tomto datu, neměly být v případě napadení chráněny článkem 5.
Není známo, co vše bude dnes požadovat Putin výměnou za podpis měsíčního příměří, jež je sice prvním krokem k ukončení bojů, ale samo o sobě z dlouhodobého hlediska nic neřeší. Ruská armáda by dostala stejný „oddechový prostor“, i když je Ukrajina v některých liniích fronty pod tlakem.
Co udělá Trump?
Teď se ukážou skutečné Trumpovy schopnosti a záměry. Stojí před volbou, zda se nechá vtáhnout do podrobné diskuse o podmínkách Ruska pro uzavření míru, jež v ničem neustupuje, ale naopak stupňuje požadavky na širší řešení geopolitické situace v celé Evropě. Myšlenka okamžitého příměří by se tak mohla odsunout do nedohledna, protože i Kyjev podporovaný většinou evropských zemí má své „červené linie“.
Nebo Bílý dům udeří na Kreml „devastujícími“ sankcemi, jak avizoval v případě, že nepřijme americký návrh na příměří? Uplatní tvrdou ruku na Putina se stejnou silou a rozhodností, jak tlačil na anektovanou Ukrajinu?
Trumpova strategie má slabinu. Páku má proti Ukrajině, protože je v této fázi do značné míry závislá na americké spolupráci a pomoci. Proti Kremlu má páky mnohem menší, protože Putin našel způsoby, jak obcházet západní sankce.
To je také odpověď „mírotvorcům“ v čele s hnutím ANO žijícím v iluzi, že je možné dohodnout trvalý mír hned. Tak snadné to nebude. Nejhorší variantou by bylo, kdyby Trump výměnou za klid zbraní přijal ruské představy o vypořádání míru, a vyhověl Putinovi do takové míry, že na to doplatí Evropa a zvláště bývalé sovětské satelity.
První Trumpova reakce, jež Putinovo vyjádření považuje za „slibné, ale nekompletní“, je velmi opatrná. Z vyjednávacího týmu zmizel zmocněnec pro Ukrajinu Keith Kellogg, jenž byl považován za příliš „prokyjevského“.
Co bude dál, se dá těžko odhadnout. Při pohledu na chování Trumpa, destruujícího světový bezpečnostní i ekonomický řád, nelze vyloučit vůbec nic. Proto je nutné udržet evropskou bezpečnostní iniciativu a připravovat se i na nejhorší možné vyústění této krize přesahující válku na Ukrajině.
