Kultivovanou diskusi nahradilo hlasité překřikování

Kultivovanou diskusi nahradilo hlasité překřikování Zdroj: ČTK / AP / Win McNamee

Martin Bartkovský: Česko musí posílit. V pevnosti názorů, a vlastního charakteru především

Martin Bartkovský

Žijeme v době, která volá po tvrdosti. A já s tím souhlasím. Ve světle činů aktuálních šéfů Spojených států i minulých a budoucích vládců Kremlu je potřeba, aby byl každý z nás mnohem odolnější. Než se ale začneme posílat navzájem na branná cvičení a do zákopů, což už se někdy děje, měli bychom posilovat hlavně odvahu stát si za svým názorem a zpevnit svůj charakter. I když to tolik nebolí, celá řada lidí v mém okolí, a hlavně ve virtuálním prostoru s tím má dost vážný problém.

Existuje poměrně výrazná skupina lidí, která má potřebu hlasitě křičet, že se v Česku a vlastně celé Evropě umlčují nepohodlné názory. K tomu se prý praktikuje morální lynč či se vypisují kulturní zatykače. Někteří dokonce označují dobu, ve které žijeme, za novodobou totalitu. Žije se nám prý hůř než před rokem 1989 a za „nesprávné“ názory se už zase vyhazuje z práce.

Tak si to pojďme rozebrat. Titíž lidé, kteří se dopouštějí výroků popsaných výše, mají zároveň tendenci obdivovat auto­kratické vůdce či technokratické miliardáře. Mají pocit, že Evropě to Elon Musk či Donald Trump konečně nandají. Pro svou angažovanost v kulturních válkách ale nevidí, že tato dvojice dělá pravý opak toho, po čem tak dlouho volají. Jestli někdo umlčuje, oslabuje a cenzuruje nepohodlné názory, je to dvojice parťáků z Oválné pracovny.

Elon Musk ohnul algoritmus Twitteru tak, aby upřednostňoval extremistické názory, se kterými zrovna sympatizuje, a penalizoval naopak názorové odpůrce. Donald Trump zase propouští zaměstnance, kteří jsou podle něj příliš „woke“, a omezuje finanční podporu názorovým odpůrcům či univerzitám, kde se neučí „ty správné věci“. Oba se mstí z pozice falešných disidentů. Zmítáni konspiračními teoriemi si v minulých letech vytvořili představu, že je kdosi omezuje a umlčuje, aby se teď svému virtuálnímu nepříteli pomstili o to razantněji.

Podobných pseudodisidentů máme celou řadu i v Česku. Dvěma bývalými prezidenty počínaje přes celou řadu politiků a novinářů až po tisíce antisystémových demonstrantů z pražských náměstí. Ti všichni mají pocit, že dosud žili v totalitě a že se to „teď začíná otáčet“. Má to drobný háček. Většina z nich šířila či stále šíří (ať už vědomě, či nevědomě) lži o covidu, očkování či válce na Ukrajině. Ty názory šíří dlouho a nic se jim kvůli tomu nestalo. Pokud tedy nepočítáme to, když se ve společnosti vzdělaných lidí ocitli v izolaci. Ano, máte svobodu slova. Ta se ale nevztahuje na svobodu záměrně vytvářet a šířit lži. Pokud se k tomu uchýlíte, musíte počítat s reakcí. Lež není názor. Lež je lež. A umíme ji poznat celkem spolehlivě. Máme na to data a vědecké důkazy.

Druhou věcí je schopnost říkat ostré názory. To ­můžeme dělat úplně všichni. Jen je třeba počítat s tím, že s vaším právem na názor se pojí i právo ostatních s vaším názorem polemizovat. A to mám pocit, že trochu ztrácíme. Pominu teď fakt, že kultivovanou debatu nahradilo překřikování. To vychází z nastavení společnosti ovlivněné překotnou dobou a rychlostí i zkratkovitostí sociálních sítí. Ostré názory jsou čím dál tím víc v módě, málokdo se umí k něčemu nevyjádřit. Přijde mi ale směšné, že když se někdo dopustí ostrého názoru, není pak schopen přijmout ostrou kritiku. My v Reflexu máme v tomhle trochu výhodu. Ostrost našich obálek je prověřena lety a já sám jsem připraven kdykoli jakoukoli z nich, za kterou šéfredaktorsky stojím, obhájit. Očekávám i vlnu kritiky za tu aktuální, na které si „Heilon“ Musk hraje s neonacismem na provázku. On sám je frapantním příkladem chování, které tu popisuji. Na Trumpově inauguraci se s klukovským nadšením pustil do mávání pravačkou. Když s tím byl konfrontován, začal to bagatelizovat, bránit se a vymýšlet cosi o posílání srdce do lidí. Tak jsme mu na obálce nechali zvednutou levici, protože ta se k házení srdce hodí víc než ta druhá ruka. I když svým gestem rozvášnil neonacisty po celém světě. Těch pár vteřin na pódiu byl chlapák, v komentářích na sociálních sítích se z něj poté stal malý bázlivý kluk.

Proto nabádám všechny. Zpevněte morálku. Posilujte svůj charakter. Nebojte se mít ostré názory, stůjte si za nimi a učte se u toho argumentovat. Nesklouzávejte k berličkám v podobě šíření očividných lží či voláním o nové totalitě. Doba se ve stínu války na Ukrajině barví do černobíla a je stále jasnější, kdo stojí na straně agresora, a tedy jasně na straně zla. Mám pocit, že budoucnost sílu naší morálky i pevnost našeho charakteru už brzy prověří.

Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>

Reflex 11/2025