Martin Bartkovský: Česko musí posílit. V pevnosti názorů, a vlastního charakteru především
Žijeme v době, která volá po tvrdosti. A já s tím souhlasím. Ve světle činů aktuálních šéfů Spojených států i minulých a budoucích vládců Kremlu je potřeba, aby byl každý z nás mnohem odolnější. Než se ale začneme posílat navzájem na branná cvičení a do zákopů, což už se někdy děje, měli bychom posilovat hlavně odvahu stát si za svým názorem a zpevnit svůj charakter. I když to tolik nebolí, celá řada lidí v mém okolí, a hlavně ve virtuálním prostoru s tím má dost vážný problém.
Existuje poměrně výrazná skupina lidí, která má potřebu hlasitě křičet, že se v Česku a vlastně celé Evropě umlčují nepohodlné názory. K tomu se prý praktikuje morální lynč či se vypisují kulturní zatykače. Někteří dokonce označují dobu, ve které žijeme, za novodobou totalitu. Žije se nám prý hůř než před rokem 1989 a za „nesprávné“ názory se už zase vyhazuje z práce.
Tak si to pojďme rozebrat. Titíž lidé, kteří se dopouštějí výroků popsaných výše, mají zároveň tendenci obdivovat autokratické vůdce či technokratické miliardáře. Mají pocit, že Evropě to Elon Musk či Donald Trump konečně nandají. Pro svou angažovanost v kulturních válkách ale nevidí, že tato dvojice dělá pravý opak toho, po čem tak dlouho volají. Jestli někdo umlčuje, oslabuje a cenzuruje nepohodlné názory, je to dvojice parťáků z Oválné pracovny.
Elon Musk ohnul algoritmus Twitteru tak, aby upřednostňoval extremistické názory, se kterými zrovna sympatizuje, a penalizoval naopak názorové odpůrce. Donald Trump zase propouští zaměstnance, kteří jsou podle něj příliš „woke“, a omezuje finanční podporu názorovým odpůrcům či univerzitám, kde se neučí „ty správné věci“. Oba se mstí z pozice falešných disidentů. Zmítáni konspiračními teoriemi si v minulých letech vytvořili představu, že je kdosi omezuje a umlčuje, aby se teď svému virtuálnímu nepříteli pomstili o to razantněji.
Podobných pseudodisidentů máme celou řadu i v Česku. Dvěma bývalými prezidenty počínaje přes celou řadu politiků a novinářů až po tisíce antisystémových demonstrantů z pražských náměstí. Ti všichni mají pocit, že dosud žili v totalitě a že se to „teď začíná otáčet“. Má to drobný háček. Většina z nich šířila či stále šíří (ať už vědomě, či nevědomě) lži o covidu, očkování či válce na Ukrajině. Ty názory šíří dlouho a nic se jim kvůli tomu nestalo. Pokud tedy nepočítáme to, když se ve společnosti vzdělaných lidí ocitli v izolaci. Ano, máte svobodu slova. Ta se ale nevztahuje na svobodu záměrně vytvářet a šířit lži. Pokud se k tomu uchýlíte, musíte počítat s reakcí. Lež není názor. Lež je lež. A umíme ji poznat celkem spolehlivě. Máme na to data a vědecké důkazy.
Druhou věcí je schopnost říkat ostré názory. To můžeme dělat úplně všichni. Jen je třeba počítat s tím, že s vaším právem na názor se pojí i právo ostatních s vaším názorem polemizovat. A to mám pocit, že trochu ztrácíme. Pominu teď fakt, že kultivovanou debatu nahradilo překřikování. To vychází z nastavení společnosti ovlivněné překotnou dobou a rychlostí i zkratkovitostí sociálních sítí. Ostré názory jsou čím dál tím víc v módě, málokdo se umí k něčemu nevyjádřit. Přijde mi ale směšné, že když se někdo dopustí ostrého názoru, není pak schopen přijmout ostrou kritiku. My v Reflexu máme v tomhle trochu výhodu. Ostrost našich obálek je prověřena lety a já sám jsem připraven kdykoli jakoukoli z nich, za kterou šéfredaktorsky stojím, obhájit. Očekávám i vlnu kritiky za tu aktuální, na které si „Heilon“ Musk hraje s neonacismem na provázku. On sám je frapantním příkladem chování, které tu popisuji. Na Trumpově inauguraci se s klukovským nadšením pustil do mávání pravačkou. Když s tím byl konfrontován, začal to bagatelizovat, bránit se a vymýšlet cosi o posílání srdce do lidí. Tak jsme mu na obálce nechali zvednutou levici, protože ta se k házení srdce hodí víc než ta druhá ruka. I když svým gestem rozvášnil neonacisty po celém světě. Těch pár vteřin na pódiu byl chlapák, v komentářích na sociálních sítích se z něj poté stal malý bázlivý kluk.
Proto nabádám všechny. Zpevněte morálku. Posilujte svůj charakter. Nebojte se mít ostré názory, stůjte si za nimi a učte se u toho argumentovat. Nesklouzávejte k berličkám v podobě šíření očividných lží či voláním o nové totalitě. Doba se ve stínu války na Ukrajině barví do černobíla a je stále jasnější, kdo stojí na straně agresora, a tedy jasně na straně zla. Mám pocit, že budoucnost sílu naší morálky i pevnost našeho charakteru už brzy prověří.
Text vyšel také jako editorial nového Reflexu, který si můžete zakoupit v našem Ikiosku >>>
