Šlachta bojuje. Skončí u SPD, nebo bude s komunisty zavírat politiky a likvidovat Českou televizi?
Senátor Robert Šlachta dostal košem od Motoristů, ale nevzdává se. Ve snaze zabránit propadu Přísahy jedná o společném postupu s SPD i s komunisty ve chvíli, kdy s nimi kvůli antisystémovému radikalismu ukončila námluvy SOCDEM. O čem to vypovídá?
Robert Šlachta a jeho hnutí Přísaha jsou i na současné poměry originálním fenoménem politické scény. Snad s výjimkou Jiřího Paroubka není nikdo natolik hodnotově nevyhraněný, aby se pokoušel udržet v politice za každou cenu. I za cenu paktování s pravicovými či levicovými extremisty.
Macinkův podraz
Poté co došlo k rozkolu mezi Šlachtou a Macinkou, jenž mu oznámil přes tiskovou zprávu, že Motoristé nepočítají s Přísahou do sněmovních voleb, si nemohou přijít na jméno. Po volbách do Evropského parlamentu si přitom Šlachta jejich spolupráci pochvaloval a oceňoval, že si lidsky sedli. Nyní označil rozchod za podraz.
Nakonec jejich jepičí přátelství skončilo tím, že Macinka vmetl Šlachtovi, že mu může být vděčný, že má Přísaha díky Filipu Turkovi jednu europoslankyni. Jenže tehdy byla Motoristům papírově silnější Přísaha dobrá. Nechme ale podrazy v tomto bizarním segmentu stranou. Zvolení nemá jisté ani jeden z obou současných konkurentů.
Šlachta pokračuje v boji o udržení Přísahy v politice. Vyjednává s SPD a hnutím Stačilo!, tedy přemalovanou fasádou komunistické strany. O jeho zanedbatelném politickém uvědomění svědčí už jen fakt, že mu Okamura ani Konečná nedávají jinou šanci, než aby se Přísaha přizpůsobila jejich programu a rozpustila se na jejich kandidátkách. Nenabízejí mu nic jiného než Macinka, jakousi toleranci dominantní síly SPD nebo KSČM.
Zavřeme vládu
Z politologického hlediska je naprostou záhadou, proč šéf Přísahy jedná se subjekty, jež mu nenabízejí koalici, kterou jako jedinou prosazoval u Motoristů. Je skutečně přesvědčený, že by zabránil rasistické kampani SPD, jak dnes prohlašuje?
Opravdu myslí vážně, že má smysl jednat s oběma subjekty, když sám vylučuje referendum o vystoupení z EU a NATO, což je jeden z pilířů jejich programu? Jak dnes toto těžko pochopitelné počínání obhajuje?
„Naším hlavním cílem bylo a bude hájit zájmy obyčejných lidí, nikoliv se řídit ideologickými škatulkami. Voliči si žádají spolupráci a spojování sil.“ Koalice je podle něj „manželství“, kde se jeden musí přizpůsobit druhému. Jenže sám nabízí jakési „manželství pro všechny“, předem odsouzené k rozvodu.
Vzhledem ke Šlachtově mentalitě nelze vyloučit, že se mu zamlouvá jeden z aktuálních prvků formace Stačilo!, který zazněl na jejím mítinku. Klíčová postava hnutí, jeho zakladatel a hlavní ideolog Daniel Sterzik alias Vidlák zde ujistil publikum, že budou pracovat na tom, aby zavřeli současnou vládu. Kateřina Konečná seděla vedle něj a kvitovala bouřlivý aplaus v sále.
To je něco, čemu by mohl rozumět bývalý policista, jenž se místo potírání skutečného organizovaného zločinu věnoval mediálně populárnímu honu na politiky. Dlužno dodat, že kvůli absenci důkazů nezavřel ani jednoho, ale dokázal rozložit politický systém, což umožnilo nástup populistů. To by se dnes mohlo hodit i Vidlákovi.
Šlachta na tento skandální výrok nereagoval, stejně jako na další slib Stačilo! „zestátnit, zmarginalizovat a zlikvidovat Českou televizi“. Je vidět, jak si komunisté představují další programový bod, boj za svobodu slova a proti cenzuře. Zkrátka jako vždycky.
Poslední kapka
To byla asi poslední kapka, která ukončila jednání mezi Stačilo! a SOCDEM. Ještě několik dnů předtím to podle kuloárových zpráv vypadalo „nadějně“, že se Jana Maláčová, jež velmi o alianci s komunisty stála, s Kateřinou Konečnou dohodnou.
Nakonec cukla z něčeho, co se dalo předem očekávat. Teď už ani komunisté a jejich mediální lobbisté, zobrazující projekt Stačilo! formálním potlačením značky KSČM jako způsobilý potenciálně vstoupit do Babišovy vlády, nemohou argumentovat tím, že jeho součástí je i přes všechny problémy stále demokratická strana.
Zarážející je odůvodnění Maláčové, proč SOCDEM jednání ukončila. „Čas ukázal, že hnutí Stačilo! nechce prosazovat levicová témata. Je postaveno na antisystémovém programu.“
Komunisté stále prosazují levicová témata, stále vedou třídní boj i pod značkou Stačilo! a antisystémoví byli vždycky. I před tím, než se do vedení nového hnutí infiltrovali proruští extremisté, kteří jsou bojovnější než stalinistické křídlo KSČM.
To ostatně potvrdila i Konečná. „Odmítla jsem přistoupit na jakýkoliv ústupek z programových cílů hnutí Stačilo!, který by byl v rozporu s dlouhodobým programem KSČM. Odmítám skrývání hlavního cíle KSČM, kterým je systémová změna, odmítám ustoupit od referenda o EU či vystoupení z NATO.“
To si mohla Maláčová spočítat dřív a mohla by si tuto nedůstojnou epizodu ušetřit. Šlachtu ovšem tento vývoj neznepokojuje a jedná se Stačilo! dál, jakožto i s SPD a SOCDEM. Koalice se Sociální demokracií by byla další pozoruhodná mesaliance, jelikož ji Šlachta v rámci střetu o policejní reformu označoval za mafiánskou stranu, která ho chtěla zničit.
Čí je to ostuda?
Jak Šlachtův boj dopadne, zůstává otázkou. Možná půjde do voleb nakonec sám. Už dnes se stává cimrmanovským průkopníkem v hledání slepých uliček. Jeho vstup do politiky byl nedopatřením. Je za zenitem, nezastupuje žádné ideje kromě udržování vlastního kultu osobnosti. Kvůli tomu ho opustila řada blízkých spolupracovníků.
Šlachtovo politické angažmá dnes nekomentují ti, kdo mu kryli záda v jeho svaté válce se „systémem“. Ať už někteří informačně napojení novináři, protikorupční iniciativy či spojenci ve špičkách státního zastupitelství. Není divu, je to i jejich ostuda.
