Vladimír Mertlík: Andrej Babiš jako mrchožrout plný nenávisti a hrdinství Václava Klause v Kremlu
Svého času v době vrcholné expanze Milionu chvilek pro demokracii na beznadějně plné Letné čtvrt milionu lidí protestovalo proti způsobu ekonomických kroků vlády Andreje Babiše vůči konkurentům Agrofertu a jeho podnikání na úkor státu s heslem „Řídit stát jako firmu“, srovnatelného jen s přirozenou existencí parazita v nemytých záhybech kůže málo ošetřovaného skotu. V komentáři poté Zpětné zrcátko kvitovalo s úlevou a potěšením probuzení slušných a pilných, ale podotklo, že chování Babiše je jeho naturelu zcela přirozené, v souladu s jeho profesí i minulou volební kampaní.
„Pro predátora – a tím Babiš nesporně je – je přirozené potencionální úlovek, je-li neopatrný, pomalý či krvácí z ran, štvát až k záhubě. A stejně přirozená je za nedostatku i jeho proměna v mrchožrouta. To je třeba vědět, vždy to respektovat a nelísat se k němu. Jeho povalování a líné mžourání je jen lstivým úskokem před dalším útokem. Rozdíl mezi predátorem říše zvířat a predátorem lidským je v tom, že zvíře loví pouze z potřeby nasytit mláďata a zahnat vlastní hlad. Člověk nemá nikdy dost! Přesto či právě proto je Andrej Babiš čitelný,“ napsalo tehdy Zpětné zrcátko.
Úvaha Zpětného zrcátka pak přešla k varování před nenávistí, která se šířila zemí jak úplavice z úst tehdejšího nájemníka z Pražského hradu. Neschopen navázat za celý život jakýkoliv vztah z důvodu nechuti jeho okolí trávit s ním společně čas a prostor končí jako opuštěný člověk vydávající svou samotu za přednost a výběr. Z jejího suterénu nenávidí chytřejší, že ho prohlédli; kumpány, že ho zradili, a opovrhuje těmi, kteří ho volili, pro jejich sprostotu a buranství. Škleb má za úsměv, rozkoš z neštěstí druhých za radost a hlen jedovaté sliny za bonmot. Jediné, co mu zůstalo, je lahev alkoholu, která přitisknutím ke rtům činí svět na chvíli přátelský, a stromy, které se nemohou jeho objetí bránit.
Proto vedle něj občas zmateční výroky Andreje Babiše či teatrální výstupy působily jako úsměvná slabůstka, v mezinárodní klasifikaci nemocí hyperkinetická porucha ADHD, charakterizovaná mj. nedostatečnou vytrvalostí v činnostech vyžadujících poznávací schopnosti; tendencí přebíhat od jedné činnosti k druhé, aniž by byla jedna z nich dokončena, i dezorganizovanou, špatně regulovanou a nadměrnou aktivitou. Nikdy nebyla však v jeho případném rozčilení chuť nenávisti. To se však zásadně změnilo po nejtěsnější možné porážce v posledních parlamentních volbách 2021. Je zřejmé, že Babišovi chybí umění přijmout porážku a poučit se z ní – vlastnost velkých hráčů, za něhož se považuje a je považován. Ve snaze ovládnout celý volební prostor naprosto rezignoval na dřívější chování vybíravého predátora, který mršiny nechává hyenám, a bez rozpaků dnes nepohrdne jakýmikoliv zbytky a odpadem z teritorií mrchožroutů.
Z jeho tváře zmizel někdejší občasný úsměv, který mu ve chvílích, kdy není v úzkých, dodává jisté charisma, a bez kontroly brzdné dráhy sklouzává slovníkem i obsahem do úrovně voličského stáda, které chce přetáhnout mrchožroutům.
Jde-li Andrej Babiš na rozhovor do XTV Luboše Veselého, je to jeho věc. Odpoví-li na dotaz, co si myslí o útoku Medveděva na Němcovou s úšklebky: „…Němcová, to je ta, co byla v Kremlu a chlastala vodku podle Klause… Co mám na ni říkat jako? Je tam třicet let, no. Kandidátka na premiérku… Ježiš, neříkám nic, prosim vás. Proč mám komentovat tuhle pani,“ jeví se jako buran mimo to, že nestydatě lže. Pokud má vzápětí za omluvu slova: „Ten výrok jsem předtím neslyšel. Nevěděl jsem, o čem je řeč, takže jsem nemohl reagovat. Samozřejmě, to prohlášení je totálně za hranou, stejně jako ostatní šílené výroky Medveděva,“ aniž by se omluvil, natož odsoudil výrok svůj, je za pitomce. Je na místě se ptát, zda jedno či druhé má při současných preferencích zapotřebí…
Zvláštní kapitolou je údajný výrok Václava Klause, jak „Němcová chlastala vodku“. Jak odhalil Zpětného zrcátka oblíbený Jan Jandourek z Forum24, ve skutečnosti se Klaus jen normálně blbě vytahoval jako vždy. Tentokrát příhodou, jak na večeři v Kremlu za přítomnosti Kalouska a právě Němcové projevil nefalšované hrdinství: „Teď se blíží večeře ke konci a já říkám, pane prezidente, teda víte, já jsem nikdy v Kremlu nevečeřel, ale z literatury mám takovej dojem, že tady se leje ta vodka pořád a že to je zásadní věc. No, to je zklamání, že tady nedostaneme vodku u vás v Kremlu… čili já že bych měl pocit strachu z Putina!?... za dvacet minut nebo kolik přinesli jednu láhev vodky a nalili ji… Neboli já pocit strachu z jednání s ním bezprostředním opravdu ani vteřinku jsem prostě nikdy neměl,“ dodal skromně potomek blanických rytířů. Úniky z materiálů zpravodajských služeb dokonce mluví o tom, že se po této „drzůstce“, jak skromně svůj bezprecedentní atak na diktátora Václav Klaus označil, Putinovi strachem srolovaly fusekle a chodidla zatnula v pěst. Nebát se a nekrást, řekl by TGM, ale není divu v případě hrdiny, který ve čtyřech letech za Pražského povstání v roce 1945 stavěl na Pankráci barikády. V paměti Zpětného zrcátka vytanula scéna z filmové komedie U nás v Kocourkově, v níž se během vítání slavného rodáka na nádraží do vznešeného přednesu starosty: „Ó, vítej nám, hrdino z války…“ ozve z peronu hulákání prodejce: „Horkééé párky!“
